Pozna A: Ahoj, vaše naprosto lenivá autorka je tu s další kapitolou?
Ano je to překvapivé gesto,
ale je to tak. ✊
Něco na zlepšení dne,
když už je ten pátek, no ne?
Omluvte prosím moje chyby
a překlepy v textu, jako obvykle jich nebude málo. -Kath. 💖
--------------------------------------------------
Nepochopil jsem ten sen, proč
se mi zdálo něco takového?
Povzdechl jsem si a protřel si unaveně tvář, neměl jsem energii.
Vstát a jít dolů, čelit zbytku skupiny se zdálo jako něco,
co jsem nebyl schopen udělat, ale věděl jsem, že bych měl, kluci mě budou už schánět.
Vstal jsem a šel do černé, abych měl aspoň trochu pocit, že nejsem tolik ohavně tlustý...
*což ale jsem!* vybaflo podvědomí na mě.
kritika se ozvala.
Vzhlédl jsem do zrcadla, vzhlížel na mě mladý kluk, naprosto zníčeným pohledem, raněné laně.
Tmavé kočičí oči působily
tak prázdně. Mrtvě.
*Byl jsem již uvnitř mrtvý?* popřemýšlel jsem.
Žádný úsměv, poker face zdobící věčně moji tvář působil chladně
a neústupně. Obočí stažené lehce do podmračeného výrazu, když jsem spatřil svoje tlusté nohy
a veliké břicho. *Odporné!*
(Dodatek A: Ve skutečnosti chlapec vážil 20 kg i s postelí, což se bežně říká.)
Někdo zaklepal na moje dveře
a tím mě logicky vyrušil z mého rozjímání nad počtem mých nedokonalostí.
“Ehm, dále?„ zamumlal jsem si více pro sebe, než pro druhé.
Dveře se chvíli na to váhavě otevřely a k mému vlastnímu překvapení z nich vykoukla bílá hlava Min Yoongiho.
“Co bys potřeboval Hyung?„
Uviděl jsem jak se váhavě usmál
a začal vysvětlovat, že kluci odjeli s Jinem na nákup a on nechce být dole sám, protože je mu to nepříjemné.
Dovolil jsem mu to.
On mi vždy přišel dost podobný mě samotnému. Posadil se ke mě na postel a hlavu jemně natočil mým směrem.
“ Mohu se na něco zeptat
Tae?„ Otázal se opatrně a z
jeho očí vyzařovala nejistota.
“Jistě.„ přijal jsem.
“Nevyhíbáš se nám?
Vadí ti někoho chování?„ optal se.
Vypadal smutně, nejspíše to
tak viděl.
Nevěděl jsem, co budu říkat, zaskočil mě, je pravda, že jsem
se obával přehnaného chování kluků, ale nemělo to až takový dopad, že bych je bral obloukem, to zase ne.
“Je...pravda, že něčí chování mě dost znepokojuje a cítím se nejistý, nevím co s tím, ale ne
u tebe Hyung.„ odpověděl jsem.
Všimnul jsem si jak jeho bledá pleť nabrala růžový nádech,
ale snažil jsem se tento fakt úspěšně ignorovat.
*Co mu je?* pomyslel jsem si.
Netušil jsem, co jeho reakce
má být zač.
“N-nechtěl bys
obejmout?„ vypadlo ze mě najednou. Nemohl jsem to již vzít zpátky a ani jsem nechtěl, když jsem uviděl jak mu proběhly jiskry očima. *Je to, to, co si přál?*
Jeho ruce po mě jemně chňaply
a přitáhly mě blíže, zalapal jsem překvapením po dechu, když se moje a jeho hruď natiskly
na sebe.
Divný bylo, že ani moje poruchy mě nenutili se od něj chtít odtáhnout.
*Cítím se snad bezpečně?*
--------------------------------------------------
Dodatek A: Tak, sice jsem to usekla malinko v nevhod, ale
i tak doufám že udělá moje dílo radost, budu ráda
když ano. 💖
To je asi všecko,
s láskou Vaše Katy. ❤🙄
ČTEŠ
𝔽𝕒𝕜𝕖 "ℙ𝕒𝕣𝕒𝕕𝕚𝕤𝕖„
Hayran Kurgu["Is Everything Alright?„] He Asked Meanwhile His Voice's Trembling With Just One Breathe And His Eyes Are Observing My Face..."I'm fine.„ [A Little Lie Hurt No One, Right?] ★★★★★★★★★★★★★★★★★ People Are Lying To Each Other All The Time And So Hide...
