Pozna A: Ahoj všem, nečekané že něco sendnu? Ale jelikož je volno a já vám chci udělat aspoň trochu radost s mojí aktivitou, tak píšu.
Omluvte prosím hromadu chyb, co zde zase nasekám
a užijte si kapitolu.
-Kath. 🙋
------------------------666---------------------
Zhrozil jsem se když se dveře mého samostatného pokoje nešetrně rozrazily dokořán a
v nich stáli hned dva důvody mého neklidu.
Park a Jeon, koukali na mě jako na kus masa, jako na kořist.
Park jsi pomalu a provokativně kousal svůj plný spodní ret a propaloval mě pohledem, kdežto doteď klidný a tichý Jungkook se ušklíbl a jeho nebezpečně hluboký a tichý hlas mi položil dotaz, jež mě málem donutil k šoku...
“Taehyungu? Nudíme se, co bys řekl na naší večerní účast
v tvém pokoji...bez oblečení
a ne potichu, samozřejmě?„
optal se zcela vážně a já s hrůzou sledoval jak Park zaklapl a zamknul...opakuji že zamknul dveře a oba dva se ke mě pomalu přibližovali...
*Já tohle nechci!*
*Zbláznili se?!*
“Nechte toho,
nechci to!„ protestoval jsem a začal před nima couvat dozadu.
Park se jemně zasmál a rádoby klidně dodal “Nebyla to tak úplně otázka Tae, prostě se podej, bude se ti to líbit,
uvidíš.„ řekl mi.
Věděl jsem, že se mi to nelíbí.
*Copak to nevidí? Nevidí jak mi ubližuje co zamýšlí udělat?
Je jim to snad úplně fuk?!*
Neměl jsem už kam couvat, moje záda se setkala s chladnou, bílou zdí pokoje a já křečovitě semknul oční víčka k sobě.
*Prosím zastavte to někdo!*
Nikdo nešel aby mi pomohl, nikdo to neslyšel a nikdo nerozrazil dveře a nevynesl moji maličkost pryč.
Parkovi ruce, tak jemné ale tak děsivé pro mou maličkost v tenhle moment, se chopily mých ramen, šokovaně a vyděšeně jsem zalapal po dechu...těsně potom co mě jeho ruce povalily do peřiny a jeho tělo mě přitlačilo pod sebe.
“Jimine ne!„ marně jsem se
jej snažil odradit.
Jeho rty se přisály k mým.
*Proč to dělájí?!*
Ucítil jsem další rty na mém krku, sály kůži na něm a jely směrem
ke klíčním kostem.
Patřily Jungkookovi.
Kroutil jsem se a snažil se vyprostit z jejich spárů.
Byl jsem na to moc slabý.
Měl bych se teď cítit zneužit a smutný, ale já se cítil jenom otupělý.
Nic více v tom nebylo.
Parkova rty se pohybovali na mých, muselo ho rozčilovat,
že nespolupracuji.
Jungkooka už asi péče jen o můj krk omrzela protože jeho ledové ruce mi vjely pod triko a slyšel jsem jak fascinovaně zamručel.
Park asi nechtěl být pozadu a tak mi vjel jazykem do pusy a kousnul mě hrubě do rtů.
A to byl ten zlom kdy i já měl jejich bezohlednosti dost.
*Každá naše fanynka, by snad trhala hlavy, jen aby její bias dělal co dělají teď mě s ní, že ano?*
*Ale já ne.*
Začal jsem se kroutit a z očí se mi spustily slzy...oba se zarazily.
Jeon se odtáhnul jako první...
“Tohle jsme posrali bro, já...Promiň Taehyungu, nechtěli jsme ti ublížit.„ poznal jsem z jeho tónu hlasu, že nelže.
Pak se odtáhl i Jimin a taky se
mi okamžitě omluvil.
Vyměkl jsem a oba jemně a dlouze políbil, já sám a řekl jim, že teď potřebuji být chvíli o samotě.
Nic nenamítali, Jeon odemknul
a oba odešli.
*Bože, co to s nima je?
Co to je semnou?!*
A s těmito myšlenkami na ně a
na sebe samotného jsem usnul.
--------------------------------------------------
Dodatek A: Názory?
s láskou Vaše Katy. 🌈
ČTEŠ
𝔽𝕒𝕜𝕖 "ℙ𝕒𝕣𝕒𝕕𝕚𝕤𝕖„
Fiksi Penggemar["Is Everything Alright?„] He Asked Meanwhile His Voice's Trembling With Just One Breathe And His Eyes Are Observing My Face..."I'm fine.„ [A Little Lie Hurt No One, Right?] ★★★★★★★★★★★★★★★★★ People Are Lying To Each Other All The Time And So Hide...
