𝔽𝕒𝕜𝕖 "ℙ𝕒𝕣𝕒𝕕𝕚𝕤𝕖„

9. Who are you?

Pozna A: Ahoj všem, vím
že absolutně nevydávám pravidelně, ale i tak doufám,
že to snad stále stojí za ten čas a snahu. I love you all-Kath.💖

----------I----------don't-------need-----------you------

Jeho kočičí oči mě upřeně sledovaly, vycítil jsem jejich pohled zabodnutý ve mé vlastní tváři a to i když já sám jsem mu jej opětovat nedokázal....skoro mě totiž až psychicky bolelo vidět ten smutek v nich a něco, čemu jsem sám dost dobře nerozuměl.

Byl jsem z něj zmatený...velmi zmatený, ale proč vlastně?

Nerozumněl jsem dost dobře jeho chování ani povaze.

Skutečně jsem chlapce sedícího vedle sebe neznal.

Když jsem konečně dokázal svůj vlastní nejistý pohled nasměrovat na jeho, už se na mě nedíval.

Díval se před sebe, čímž mi dával na obdiv svůj nemálo pěkný obličej a to samozřejmě
z profilu...dlouhé řasy, jemný
a rovný nos, velmi dobře tvarované obočí stejně tmavé jako jeho od pohledu hebké a jemné vlasy, které mě lákalo projet vlastními prstami a všemu dominovaly naprosto dokonale plné, narudlé rty a zlatá, hebká pleť...on byl krásný!

*Kurva...jo...to on byl!*

Samosebou bych to nikdy neuznal nahlas jemu, ani klukům zcela jistě ne...ale bylo to tak, měl jsem emoci a cítil jsem ten zájem
o něj...líbil se mi.

Hodně a tímto okamžikem
se jméno “Park Jimin„ stalo pro mě vším co jsem chtěl, chtěl
jsem jeho, hm...

Jaká to potupa a zmatenost chtít osobu, která to neví a dost možná by vás poslala do míst, kde slunce nesvítí, nehodlal jsem tomu věřit ale drobný chlapec, jež tiše seděl
a nepromluvil se mnou, jen si nepřítomně žmoulal ret,
mě dostal do kolen.

“Jiminie?„ zamumlal jsem konečně po poměrně nudné době ticha co uběhla.

To že se mnou nepromluvil ani slovo bylo pro mě utrpením.

Ne, nemohl jsem vám tvrdit něco o lásce, tudíž ani sám sobě ne.

Nemiloval jsem jej...ale crushe
k němu už jsem stvořil a zabíjel mě....myslíte si, že crush nebolí?

Ahh, bolí to dost, zabíjí to všecku moji důstojnost lidi.

Ano Kim Taehyung má crush na Park Jimina?

Jaká to ironie, ne snad?!?

Ale tohle nebyl podělanej vtip a já se po svém zjištění cítil s ním tolik zvláštně, jeho zkousnutý ret mě opravdu dost provokoval.

Neodpověděl mi.
A mě to naštvalo. 

Zavrčel jsem a bez váhání přitiskl jeho drobné tělo ke zdi.

“Řekni mi, kým ty jsi?„ vyzval jsem jej a sjel ho pohledem, bolelo mě se ho více nedotýkat.
Ale opravdu jsem tolik chtěl?

Moje myšlenky se mi posmívaly.

*Nechce tě, nesmíš, neříkal si
jak gay nejsi? Hmm ale Jimin není holka, zlato. Ah, ano.*

Bolelo to a bylo to pravdou.

Vlastně jsem nikdy nehledal city, jak jsem tedy mohl znát svou pravou orientaci?

Otázku “Kdo jsi?„ jsem klidně mohl položit sám sobě se stejným výsledkem...žádná odpověď.

Myslel jsem si, že mě ignoruje, avšak pouze se mi vysmekl ze nepříjemné blízkosti a s tichým
až chladným hlasem mi odpověděl: 

“Tvá budoucnost i současnost, neutečeš před tím, Taehyungu!Tak na to radši hned zapomeň, dělej že ses nezeptal a že já ti nedal odpověď, cos chtěl!„ mé oči se rozšířily a vydešeně jsem polknul a kývnul jako znak vděku za jeho pozdní odpověď.

“Já u-už bych měl jít, radši půjdu, kdyby jsi mě hledal jsem u sebe v pokoji--„ a s těmi slovy jsem se uráčil prchnout do mojí postele.

Ano Jimin mě pomalu ale jistě měl ve své vlastní moci, možná to sám moc dobře věděl, možná to byla nějaká jeho zvrhlá past, prostě
si najít pokusného králíka
a omotat si ho jako nit kolem prstu.

Nemohl jsem tušit jeho cíle,
ale strach jsem měl.

Tento chlapec, mě donutil začít něco cítit...a zabíjelo mě to.

--------------------------------------------------

Dodatek A: Snad se kapitola líbila, cokoliv samosebou potěší, with love Vaše Katy. 🍭