Pozna A: Ahoj zlata! ✨
Moc se omlouvám za zpoždění ve vydání o den (původně to mělo být napsáno ve středu.)
Poněkud mi zkřížila cestu škola a dvě neohlášené zkoušky společně s online výukou, ale přesto jsem zde aspoň teď, jelikož mám v programu volnou mezeru
a využiji ji tedy na to abych vám všem vydala kapitolu!
Omluvte jak chyby, tak nějaký nesrovnalosti během této kapitoly. Užijte si ji. -Kath.🦋
Počet slov [ 860✨]
Taehyung stále ještě stál na menší terase jejich balkónu.
V ruce konec už třetí cigarety
z které by bývalo stačilo protáhnout jenom párkrát a mohl by ji spokojeně típnout o zábradlí balkónu a zahodit pryč.
Jakoby slyšel Yoongiho-Hyunga nepotěšený, vypočítavý hlas přesně v moment kdy ji naposledy přiložil mezi plné rty, vtáhl toxické látky v ní do plic aby je následně spolu s výdechem
z většiny vypustil zase ven
a následně típnul nedopalek
a odhodil kamsi daleko z balkónu na zem. Velmi ne hygienické, ale kouřit samo o sobě není.
Slíbil, že kouřit nebude, ale stejně si vždy koupil další krabičku,
potajmu schovanou kdesi pod jeho oblečením ve skříni s dojmem typu *nikdy to nezjistí*
Avšak věřil, že jednou skutečnost, že s tím neseknul dojde hlavně výše zmíněnému Hyungovi.
A nebude za to vůbec rád. Onen
osten čistý provinilosti jakoby píchnul kdesi v jeho hrudi jako jehla, přímo skrze jeho srdce.
Přímo skrz ten zmatený, poraněný sval v jeho těle, jež měl fungovat čistě aby pumpoval do těla krev, ale místo toho si vybral hned dva lidi ze své skupiny a rozhodl se Taemu zkomplikovat všecko.
Celou existenci a život jako takový se stalo zmateným kruhem, kde nebylo nic, jen otázky a žádné odpovědi na ně.
Rána. To bylo co vyrušilo chlapce z jeho provinilého stavu mlčení, ačkoliv už mu ruce od ranní zimy jemně mrznuly. Sebral se a rychle vyběhl z balkónu zpět do toho pokoje, ale byl prázdný.
Sešel tedy spěšně dolů do kuchyně a přes ni do obývacího pokoje.
Jeho tvář stažená do šokovaný grimasy z děje jež byl prvním jevem, který se mu tak naskytl.
Všude vládla panika, protože Jungkook musel nějakým nedopatřením uklouznout
o koberec před televizí a uhodit se dosti silně do hlavy.
Ležel na zemi, dýchal, obklopen všemi zbylými členy, kdežto z rány na hlavě po levé straně mu tekla krev, kterou se už pokoušel
s pomocí lékárničky zastavit Jin-Hyung, zatímco ten bojoval
s ošetřením nejmladšího člena, tak Leader bledý jako stěna pokoje okolo nich volal záchranku a spěšně jim popisoval adresu a situaci. Hoseok-Hyung
a Jimin seděli v šoku na druhé straně, než vyděšený Taehyng.
“Co se to k čertu stalo?!„ vyhrkl ze sebe Taehyung, slzy se spouštíc z jeho očí, přes jeho tváře.
Jakkoliv zmaten se mohl cítit ohledně svých emocí k oboum chlapcům, stále si i přes již nejen jednou se opakující událost mezi ním a jimi mohl být jist tím, že mu záleží velmi na obou, aniž by
nad tím musel silně uvažovat.
Do zhruba 20 minut byla záchranka v obýváku s nimi aby naložila zraněného sebou na nosítka a odvezla jej na prohlídku a udržení stabilního stavu
do nemocnice v Busanu.
Zodpovědný Leader jim samozřejmě předal všecky informace i s možnou dobou, kdy mohlo přibližně dojít k úrazu samotnému a předal jim na sebe telefonní číslo.
Záchranáři odvezli Jungkooka.
Zbytek skupiny sedící pohromadě na gauči a v jeho okolí se od sebe ani nehnulo. Nikomu nebylo do smíchu, všichni byli bledý jako stěna a stále ještě v šoku.
“Měl jsem jít radši s ním dolů.„
Zašeptal tiše Jimin a Taehyung provinile přikývnul.
*Je to tvá vina, místo kouření na balkóně si měl být u něj
a nemuselo se to stát, jsi na nic!* vysmálo se Taemu jeho podvědomí nahlas. Zakroutil jemně hlavou aby jej setřásl
z mysli, úspěšně.
“Dnes máme focení pro módní časopis Gucci, budu tam muset zavolat abych to zrušil, nemůžeme to nafotit, když nemáme jednoho z nás.„ dostal ze sebe těžce Leader a s tím uchopil do rukou mobil a odešel vedle do pokoje.
Krátce na to se Jin-Hyung odebral vařit pomalu oběd, nikdo si
v záchvatu chaosu, jež panoval nevšiml, že jsou dvě odpoledne.
Nikomu na tom v tu chvíli nesešlo, protože to nebylo skutečně podstatné, ne více jak postarat se aby byl Maknea v pořádku.
Musí být...doktoři by zavolali ihned kdyby nebylo něco v pořádku. Všichni s tím, že bude počítali a doufali v to...
Taehyung si dával situaci za vinu, ačkoliv nemusel, dával.
Odhodlání cosi ještě dnes dělat zmizelo, ještě než by se bylo mohlo nějak objevit v jeho mysli.
Yoongi-Hyung a Hoseok-Hyung zůstali spolu na gauči v objetí.
Původně měli jít na rande někdy
v této době, ale situace řekla jinak a místo schůzky volali pro pomoc záchranou službu.
Nyní Jungkook ležel kdesi
v lokální nemocnici v Busanu.
Skupina musela cestovat čas od času jinam, kvůli vystoupením, plánům, tréninkům a focení se...
Ale poslední čas zůstala stále pouze v okolí Busanu.
Všichni věřili v lepší průběh
do budoucna.
*Musí být v pořádku!*
Byla myšlenka úplně všech.
Dodatek A: Takže jaké máte dojmy? Bude Jungkook
v pořádku?
Budu velmi ráda za jakákoliv vyjádření se...
Snad se kapitola i líbila.
S láskou Vaše Katy. (●__●)
ČTEŠ
𝔽𝕒𝕜𝕖 "ℙ𝕒𝕣𝕒𝕕𝕚𝕤𝕖„
Fiksi Penggemar["Is Everything Alright?„] He Asked Meanwhile His Voice's Trembling With Just One Breathe And His Eyes Are Observing My Face..."I'm fine.„ [A Little Lie Hurt No One, Right?] ★★★★★★★★★★★★★★★★★ People Are Lying To Each Other All The Time And So Hide...
