𝔽𝕒𝕜𝕖 "ℙ𝕒𝕣𝕒𝕕𝕚𝕤𝕖„

10.Why?

Pozna A: Ahoj všem, já už nevím jestli s tím mám seknout, nebo jestli mám psát dál? Poslední dobou se mi nedaří ani nic kolem a to je asi důvod proč píšu dál a doufám, že mi aspoň někdo ukážete,
že moje složité a amaterské psaní má ještě smysl, udělalo by mi to radost.

I hope u like it-Kath.

---------------H---e--l---l----o---------------

“Park Jimin.„ ten kluk mě níčí
i za tak krátkou dobu mého působení ve skupině BTS.

Všechnu svou sebekontrolu věnuji svojí snaze dělat, že city nemám.

Nazvali by jste mě citově nestabilním? Chladným?
Máte pravdu...Opravdu jsem chladný, sarkastický a uzavřený sám do sebe.

Všechen ten čas se pokouším utíkat před lidma a celou společností. Jejich komentáři
a stupidními pohledy.

Mé podvědomí na mě křičelo
*Jsi nic, jsi loser...uteč!* a já mu věřil ta slova. Nenáviděl jsem se, opravdu nenáviděl.

A měl pocit jakobych umíral kdykoliv se mě někdo dotýkal
a mluvil na mou osobu.

Moje ruce, nohy, břicho a dokonce i kouřením značně poznamenané plíce toho byly dostatečně důkazem.

A Park Jimin? On mi přeboural mé zásady od základů. 

On mě nutil něco cítit a to mě zabíjelo a ničilo ty zdi kolem mého srdce, jako demoluční koule.
Bez slitování...

Nesnášel jsem číkoliv doteky a jak jsem zjistil, tak ani zbytek skupiny se nezdráhal mě zcela okatě nabalovat, což mě značně znechucovalo.

Byli jako lavina a já se topil sakra rychle.

Ve středověku byla většina slavných vojevůdců přinejmenším na oboje pohlaví, protože staří římané i řekové věřili, že když jste gay, jste obdařen bohem mimořádnou silou a mocí.

Respektovali to, skoro až uctívali.

Postupem času se ale braní milostného aktu mezi stejným pohlavím stalo přesným opakem.

Rodinu podle lidí má vychovávat muž s ženou....Pokud jste muž, kterého přitahuje muž,
jste nemocní  a vyvrhel společnosti, chyba, nikdo.

Takže pokud žena miluje ženu,
či muž jiného muže, bude se
na vás koukat jako na “Omyl„
Přece se nesluší jít proti davu
a být odlišný, ale...

Podle mě být odlišný, znamená být krásný.

Já nikdy neřešil lidi a city, tudíž ani svojí  vlastní orientaci, ale poslední dobu jsem se několikrát přistihnul jak myslím na toho drobného, smutného a nadlidsky hezkého chlapce s jeho kočičíma očima, co mi nevracely pohled, hebkými vlasy, zlatavou kůží, úžasnou postavou a především plnýma, dokonalýma rtama,
které mě nezdravě poutaly.

A přál jsem si před tím vším běžet, utéct a zároveň potřeboval jeho doteky. Mluvit s ním. Dotýkat se ho, ačkoliv mi spaloval vnitřně kůži, jako oheň a ochutnat
ty rty.

*Proč?!....Bože!*

Otřásl jsem se nad zvrhlostí a nevhodností svých myšlenek
a frustrovaně se nadechul a zase vydechul, oči mě sice pálily, ale
o breku by se tu mluvit opravdu nedalo.

Brečet je projev a já neprojevil nic. Nikdy.

Otupělost, vůči čemukoliv proudila mými žilami jako jed
a ano já se cítil toxický...Nemohu být zamilován. Ne do něj!

Avšak můj crush jsem omluvit nemohl. Nešlo to.

Nesnáším se...za to jak na mě působí.

Já odmítal všechny a zároveň byl sám odmítán jím, bylo zcela zřejmé, že drobný chlapec mnou pohrdá a nikdy by ke mě necítil ani polovic co jsem cítil já vůči němu...nemiloval by mě a já sám se mu nedivil, protože já sám sebe odmítal mít rád.

Byl jsem zkrátka někdo komu asi nikdy nikdo neřekne tu větu,
co souvisí s nejvyššími city
k tomu druhému, přestože já mu propadal každou sekundu.
Víc a víc...

--------------------------------------------------

Dodatek A: Snad se kapitola aspoň trochu povedla s láskou Vaše Katy.

P.S.  Mimo fan-fikci, kdo mně sledujete na jakékoliv sociální síti a  děsí vás moje dlouhodobá neaktivita a že neodepisuji, tak se moc omlouvám, ale v pátek mi dosloužil mobil a jsem bez spojení na dobu neurčitou.
Děkuji za pochopení...