Nushumuri - We wanna see... [DOKONČENO]

Část 9: Dopis

Pohled vypravěče

Dopis na chladné mramorové zemi  školy někdo našel. Nebyl to ale rozhodně ten, kdo ho měl dostat. Blonďák Shu se s ním usadil na klidné místo a za Mozartovi Malé noční hudby ho rizbalil a začal číst řádky určené jeho bratrovi.

Drahý Laito,                                                                                                                                                                                zřejmě se ptáš, kdo píše tyhle řádky a kdo skládá pečlivě slova dohromady, aby z nich vznikly věty. Odpověď na tuto otázku najdeš ve vzpomínkách. Možná již příliš vzdálených nebo naopak velmi blízkých. Před nějakou dobou se k vám do domu přistěhovalo šest děvčat velmi podobných vám samotným, i přestože jste nebyli sourozenci a donedávna jste o sobě vůbec nevěděli. Ta, jejž ruka utváří řádky, které právě čteš, má jako jediná z nich blonďaté vlasy a trochu více podřezaný a drzý jazyk, stejně jako ruce.  Ano, Shizuka se ozvala.                                            Troufnu si ti říct, že jsem se velmi trápila a nudila, když jsme odešly. A potom, co jsme se vrátily zpět domů nás rodiče už pochopitelně nechtěli pustit zpět. Já...nežertuju. Vážně jsi mi chyběl a čteš-li tyhle řádky, znamená to, že jsme se již viděli. Někde jsem slyšela, že se říká, že až potom, co daného člověka nebo věc či vlastně cokoliv ztratíš, uvědomíš si, jak moc pro tebe znamená. A to právě se mi stalo.                                                                                                                                         Chci být upřímná. Chyběl jsi mi. Můj vztah k tobě byl zřejmě...jiný než jsem si myslela.                             Laito Sakamaki , já tě mám ráda.....