Nushumuri - We wanna see... [DOKONČENO]

Část 15: Plán?

Strach, naštvanost nebo smutek jsem nedala najevo.
Naopak. Využila jsem je a otočila své myšlenky jinam. Je to přece ještě lepší pro můj plán. Ušklíbla jsem se.
Když v tom se auto zastavilo.
Černé sklo sjelo do podlahy. Sedačky naproti mě se kamsi sklopily. Židle řidiče se otočila. Volant směřoval do palubní desky.  Okna průhledná ztmavla.
Laito seděl se zkříženými nohami, ruce na prsou a na tváři úšklebek.

"Myslel jsem, že bychom si mohli 'promluvit'" zdůraznil poslední slovo.

"Příště prosím nemysli... Jak je vidět, je to nebezpečné..." nadhodila jsem otráveně.

"Řekl bych, že jsme se dlouho neviděli,mohla bys mě přivítat jinak."

"Heh, to jistě. A jak si pán přeje, abych ho přivítala?" ušklíbla jsem se znovu.

"Už jsem ti říkal, že hraješ nebezpečnou hru..." varoval mě.

"Už si mohl poznat, že nebezpečí mám ráda. Vzrušuje mě,"zablýskly se mu oči.

Klekla jsem si na zem a po čtyřech dolezla k němu. Jako kočka jsem se otřel o jeho lýtka a vyskočila mu do klína.

" Mňau, " mohu si trošku zaflirtovat, ne? Trošku si s ním pohrát.
Něco mi ale došlo až teď. On mě bude muset odvést. Ke Kazukimu.
Ou sh*t!
Poraďte mi!!!