Nushumuri - We wanna see... [DOKONČENO]

Část 18: Pěkně Hnusná

Poté prsty vytáhl. Nepřestával mě líbat.

"Víš..." odlepil se ode mě a zachraptěl, "Musím se ti přiznat, chyběla jsi mi."

"Stejně jako ta holka dnes ráno? Tak to díky,"

"Tvoje jiskry v očích-"

"Ty se díváš i výš než na krk?"

"A tvoje drzost, to, že jsi jediná, které když chci složit poklonu, tak mě přitom nejen přeruší ale i ztrapní!"vychrlil to co nejrychleji, abych neměla čas mu do toho skočit.

"Jsem jaká jsem,"

"Když mi skáčeš do řeči, pěkně hnusná,"

"Za to ty seš krasavec," štěkla jsem. Začal se smát. Nekontrolovatelně.

"Závidím otci. Má doma poklad, ani o tom neví," zakroutil hlavou, když chytil dech.

"Možná, že ví... Nemůžeš přece vědět, jestli to on ví nebo ne..." přesunuli jsme se na "přední" sedadla.
Sedli jsme si a dvě hodiny si povídali v tomhle žánru.
Nic víc, jen povídání.
On vyprávěl něco o sobě a bratrech mě a já o sobě a sestrách jemu.
Byly to ty nejvíc boží dvě hodiny.