Nushumuri - We wanna see... [DOKONČENO]

Část 14: Pohřebák

Ze školy mě vlezla černá limuzína. Byla dosti podobná tomu, jakou měli bratři Sakamakiovi, a teď myslím spolek Reijiho, ne Touga.
S řidičem jsem byla oddělená sklem. On neslyšel mě ani já jeho. Nejvíc to sklo bylo černé, takže nějak zvlášť, že bych ho viděla se taky říct nedá.
Pomalu jsem ale cestu do školy a ze školy poznávala. Podle kytek nebo něčeho specifického.
Proto jsem poznala, že jsme někde odbočili špatně, ale já to musela nechat na řidiči.
Upřímně se vám přiznám, docela mi to nahnalo strach.
Z mikrofonu se ale ozvalo:
"Uděláme si jen malou zajížďku," ten hlas mi někoho připomínal. Za ten svět jsem ale nedokázala přijít na to koho, navíc to v tom mikrofoně ještě trochu zkreslilo.
Měla jsem strach. A to si nedělám srandu. Myslím to vážně. Ale ani nevím z čeho.
Když prakticky bydlím u Kazukiho, ve škole mě sere jeho syn... Podívala jsem se na sklo. Matně jsem viděla ve prostřed zrcátko...
A docela jasně ty oči, které mi nahnaly ještě větší strach.....

.... Oči
L.
A.
I.
T.
A.

Kill me please!!!