Šikana

8.

Druhý den ráno mě všechno bolelo. Hlavně moje už celý fialový břicho. Pořád jsem nemohla uvěřit jak někdo může takhle ublížit lidem. A pořád se nemůžu vzpamatovat z toho videa. Jak to někdo mohl dát na facebook. Jsem ráda, že ho vyloučily na nějakou tu dobu. Svoje myšlenky jsem měla stále v hlavě i když jsem se snažila myslet na něco hezkého. Šla jsem se tedy obléknout a vyrazila do školy. Make-up jsem nějak neřešila a prostě šla. Ani jsem nesnídala. 

Před školou nikdo nebyl. Naštěstí. Ale pak se všichni začali scházet i Veronika, Tereza a sofie. Dostala jsem strach. Chtěla jsem utéct, v mých očích šel vidět strach. Ale nechtěla jsem to na sobě nechat znát. Dělala jsem jakože je nevidím. A bejvalo by mi to prošlo kdyby oni nepřišly za mnou. Jelikož nikdo si nás nevšímal tak mě odtáhli do nějaký tmavší uličky za školou kam chodí někteří kluci dokonce i holky kouřit a chodit za školu. Bála jsem se. Šlo z nich i s toho místa strach. Začali mě zase bít, vyhrožovat a další jakýkoliv násilí. Moje břicho bolelo jak svině až jsem začala zvracet krev. Byla jsem celá od krve. Nemohla jsem jít do školy, tak jsem zavolala domů mamce nebo-li spíš do práce už, že se vracím domů, že mi není dobře. 

Doma jsem si dala něco k snědku a šla si lehnout. Zapla si notebook a pustila si film Star Wars 8. Včera jsem si ho stáhla a chci ho vidět. Když to skončilo tak jsem do chvilky usla a na všechny bolesti zapomněla.

Večer už byly doma všichni tak jsme si udělali herní večer. Ty děláme jednou za čas když se celá rodina sejde v obýváku a u toho hrajeme různý hry. Od karetních po deskové hry. Je to zábava na  celý večer a všechny to baví. 

Po dni strávenými bolestmi, strachu a večerní zábavy s rodinou jsem se šla vykoupat a spát.