Prolog

133 1 0
                                    

Lenka se probudila uprostřed červencové noci, kdy ji ze spánku vyrušilo podivné chrčení, které znělo, jako když někdo někoho škrtí. „Uklidni se Lenko, byl to jenom zlý sen," řekla jsi sama pro sebe v duchu, aby se jí povedlo zklidnit až příliš rychlý tep jejího srdce. Ale pár vteřin na to, pořád se zavřenýma očima, jsi uvědomila, že neleží v měkkém a sametovém pohodlí její postele, ale že sedí a je opřená o něco chladného a tvrdého.

Potom jsi uvědomila, že na holých rukách cítí vánek, až se jí na rukách objevila husí kůže a začala se třást a oční víčka jí ztěžkla a bála se je otevřít. Pár metrů za jejími zády zahoukala sova, která se nacházela na rozvětvené lípě a Lenku vyděsila tak hodně, že sebou prudce trhla, ale dále zůstala sedět na vlhké trávě a její oči byli stále zavřené.

Zhluboka se nadechla a rozhodla se oči otevřít. Pomalu, nahlas napočítala do deseti a pokusila se uklidnit. Po vyslovení slova deset Lenky oční víčka vyletěla nahoru a Lenka se nemohla na pár vteřin šokem hýbat. Měsíc v úplňku dobře osvětloval celý prostor před Lenkou a tak okamžitě poznala, že se probudila na hřbitově.

Chybný tahWhere stories live. Discover now