Chybný tah

7. Hýbající židle

Když Sandra s Lenkou společně ve stejný okamžik zakřičeli, tak se Adéla lekla a uskočila pár centimetrů dozadu, až málem upadla na zem. Potom několik vteřin holky na sebe zírali a ani jedna nevěděla, co se děje. Všechny tři vyděšením rychle dýchali a dech se jim v klidu temné noci uklidňoval. První promluvila Adéla: „Holky jste v pořádku?" zeptala se Adéla ustaraně.

„Ano, jsme, proč bychom neměli být?" zeptala se Sandra nechápavě. „Jen se mi zdála noční můra. To se občas stane. Nic neobvyklého," pokračovala Sandra v rozhovoru.

„To samozřejmě nic neobvyklého není, až na to, co jsi řekla ze spaní," vysvětlovala Adéla Sandře, proč má o ni strach.

„Já jsem mluvila ze spaní?" divila se Sandra. „Teda ve snu jsem mluvila, ale myslela jsem, že to bylo jenom ve snu. Byl to hodně nepříjemný sen, tak je možné, že jsem řekla něco i nahlas ale to je také normální," trvala si na svém Sandra.

„To by normální bylo, ale nepřijde mi normální, když ty i Lenka vydáváte zvuky, jako když se dusíte a pak obě dvě ve stejný okamžik řeknete stejnou větu," odpověděla Adéla Sandře a v hlase měla pořád tón zděšení.

„Řekli jsme stejnou větu?" divila se Sandra. A co jsme řekli?" zajímala se.

„Řekli jste: Pohřbívá nás za živa. A to je fakt děsivé, tak snad ani nechci vědět, co se vám zdálo ale pravděpodobně asi něco stejného nebo podobného, když jste vykřikli stejnou větu," přemýšlela Adéla.

„V mém snu byla Sandra a děsivé to bylo dost," přidala se do hovoru Lenka. „Jsem z toho snu vyděšená a znova hned neusnu. Půjdu si udělat horkou čokoládu. Dáte si také?" zeptala se Adély a Sandry.

„Ano, prosím," odpověděla Sandra.

„Také si dám," odpověděla Adéla.

Všechny se zvedly a šli do kuchyně, kde Lenka hned začala připravovat horkou čokoládu. Během přípravy čokolády holky zůstaly zticha a pomalu se probouzeli, ale pořád byly unavené, protože bylo před pátou hodinou a nespali ani tři hodiny, Lenka si však myslela, že už nejspíš po vyrušení ze spánku děsivým snem neusnou aspoň ona určitě ne.

Čokoládu postavila před holky a ještě donesla z lednice šlehačku a do misky nasypala marshmallow. „Když nemůžeme spát, tak si aspoň dobře zamlsáme," prolomila ticho Lenka a přátelsky se usmála. Sandra stále otřesena ze snu si ohřívala ruce o teplý hrníček a vnímala jenom teplo, které jí pomalu postupovalo pažemi a uklidňovalo. Adéla si do hrníčku s čokoládou dala hromadu šlehačky a Lenka si dala do pusy své oblíbené marshmallow.

Několik dalších minut holky v tichosti seděli a popíjeli své čokolády až do doby, kdy je z jejich pohody vyrušil zvláštní zvuk. „Co to bylo?" zeptala se pohotově Adéla s pusou plnou šlehačky. Lenka se otočila levým směrem, odkud vycházel podivný zvuk, a zjistila, že židle vedle ní se hýbe. Sandra s Adélou následovali její pohled na hýbající se židli. Židle neměla žádný důvod se hýbat, tak holky vykřikli a utekli do Lenčina pokoje. V okamžiku, kdy Lenka za sebou zabouchla kuchyňské dveře, židle vyletěla, tak jako by s ní někdo po holkách hodil a o kuchyňské dveře se rozbila a její části se rozletěli po celé místnosti.