Chybný tah

6. Společný sen

Lenka hodila po Sandře černobílý polštář ze své postele a Sandra se na Lenku zadívala tázavým pohledem.

„Proč jsi po mě hodila tím polštářem?"

„Proto, aby moje návštěva neseděla jenom na zemi a dala jsi pod sebe aspoň polštář."

„Tak to je od mé hostitelky velice šlechetné," podotkla Sandra a všechny tři dívky se začaly smát.

Ze smíchu je vyrušil zvonek, který dlouze zazvonil.

„Pizza je tady," řekla Lenka a zvedla se z postele a vyšla z pokoje k hlavním dveřím.

Jak Lenka předpokládala, tak za dveřmi stál mladý, pohledný poslíček se sýrovou a salámovou pizzou. Pizzu zaplatila, poděkovala a převzala si jí.

„Můžeme večeřet," řekla Lenka při návratu do pokoje a pizzu položila na psací stůl k ostatnímu pohoštění. Holky si vzaly talířek a všechny si na něj nandaly dva kousky pizzy a Lenka jim nalila do skleničky Coca Colu.

„Pustíme si nějaký film?" zeptala se Adéla.

„Můžeme, hlavně ne nějaký horor," upozornila Sandra na událost, která se stala před dvěma týdny.

„Pustíme si nějakou komedii," navrhla Lenka.

„To bude fajn," odpověděla Lence Adéla.

Dojedli a pustili si jednu komedii, která jim podle internetových recenzí přišla nejlepší. A jak bylo psané na internetu, tak to byla pravda a holkám se komedie líbila. Po zhlédnutí filmu se šli holky vysprchovat a Lenka mezitím, než se vysprchovala Sandra a Adéla, přichystala pro holky místo na spaní. Z ložnice jejich rodičů přinesla do svého pokoje dvě nafukovací matrace, které nafoukla odpoledne, polštáře a deky. Pak se šla vysprchovat i Lenka a Sandra s Adélou si už lehli do peřin a Lenka po návratu zhasla světla a také si lehla. Byla půlnoc ale holkám se ještě spát nechtělo, tak se pustili do dlouhého nočního hovoru, který byl jejich nejoblíbenější. Noční povídání ve tmě a pohodlí postele mělo svojí zvláštní, zajímavou atmosféru, kterou holky zbožňovali.

„Tak co kluci? Pořád nemáte žádný objev?" zeptala se Lenka holek zvědavě.

„My nemáme, ale vypadá, že ty máš," reagovala na Lenky otázku Adéla.

„Já a koho?" zeptala se Lenka udiveně.

„Nedělej blbou, když jsme tě naposledy navštívili v kavárně, tak jsme moc dobře viděli, jak se koukáš na svého pěkného kolegu," řekla Sandra pobaveně.

„Pěkný je, to nepopírám, ale stejně bych u něho neměla šanci, i kdybych se o něco pokusila."

„Proč by si neměla šanci?" zeptala se Adéla.

„Nevím, prostě jsi to myslím," odpověděla Lenka Adéle. V podobném rozhovoru holky pokračovaly ještě dvě hodiny. Adéla usnula jako první a Lenka se Sandrou, předtím než usnuli, si ještě pár minut šeptali.

Po dvou hodinách spánku se Lence zase začal zdát sen. Tentokrát se neocitla v místnosti, ale byla venku, pravděpodobně uprostřed noci, protože na temné obloze se houpal velký kulatý měsíc nejspíše v úplňku. Na sobě měla oblečenou bílou obyčejnou noční košilku, kterou ve skříni ani neměla. Okolo ní noční větřík tancoval korunami stromů a Lenka se chvěla zimou a ztěžka dýchala, protože byla vyděšená. Za chvíli jsi uvědomila, že neslyší jenom svůj rychlý, vyděšený dech ale že vedle ní stojí někdo další, kdo je stejně vyděšený jako ona, pomalu se otočila a uviděla dívku s blonďatými vlasy na ramena a podle nich okamžitě poznala, že je to Sandra.

Sandra se také otočila a Lence se zadívala do očí. Stáli tam několik minut a nevěděli, co mají dělat. Báli se pohnout. Z jejich přemýšlení je vyrušil hluboký, mužský hlas: „Váš chybný tah vás bude stát život." Holky ztuhly strachy a adrenalin jim probudil v žilách po celém těle. Poté velké mužské dlaně shodili postupně Lenku i Sandru do velké jámy u jejich nohou. Obě dopadly na kolena, které si odřely a začala na ně padat hlína z lopaty. Lenka se postavila na nohy ale jáma byla moc hluboká na to, aby z ní vylezla a hlína obě dvě dívky zasypávala čím dál více ale už nepadala jenom z lopaty ale hlínu na ně nasypalo nákladní auto a v jednom okamžiku na ně dopadlo tolik hlíny, že se obě dvě začaly dusit a kašlat.

Lenka nekašlala jenom ve snu ale i ve spaní se ve své posteli rozkašlala a probudila tak Adélu, která se rychle posadila a koukala se, co se děje. První zahlédla kašlající Lenku, která vypadala, jako když se dusí. Pak se ohlédla na Sandru a ta vypadala stejně jako Lenka. Adéla se zděsila, a když chtěla vstát a obě dívky probudit, tak se rychle posadili a zakřičeli: „Pohřbívá nás zaživa.