Chybný tah

8. Záhadná kniha

„Co to sakra mělo znamenat?" vykřikla Adéla v okamžiku, kdy Lenka za sebou zabouchla dveře. „To máte židle na dálkové ovládání? Jak by jinak bylo možné, aby se pohybovala bez toho, aby se jí někdo dotkl?" zajímala se Adéla.

„Nemám tušení, co se to teď stalo, nejspíš jsme měli halucinace. Jsem z toho nějaká unavená, jdu si ještě lehnout," řekla a zamířila do své postele. Holky ji v tichosti následovali. V devět hodin už s lepší náladou se šli nasnídat. Dali si míchaná vajíčka a šálek kávy.

„Máte zítra čas?" zeptala se Sandra holek. „Mohly bychom zajít na koupaliště."

„Skvělý nápad," reagovala Adéla.

„Těším se," poznamenala Lenka.

Ještě předtím, než šly holky na koupaliště, tak si zašli do restaurace na oběd. Dali si zeleninový salát s kuřecím masem. Byl jeden s nejteplejších dnů letošního léta, tak měli chuť na něco lehkého. Po obědě zamířili rovnou na koupaliště, které bylo téměř plné. Natáhli deku na volném místě v rohu koupaliště a vydali se do bazénu. Odpoledne rychle uteklo a odcházeli v osm hodin, kdy koupaliště zavíralo.

Další den měla Lenka také volno. Sandra s Adélou čas neměli, tak pondělní ráno Lenka strávila nad přemýšlením, co podnikne. Její rodiče byli v práci a Lenka byla jedináček, to byl asi největší zdroj hlubokého vztahu, který s babičkou měla. Ale teď už, ani tu babičku neměla a rodiče často nebývali doma. Když nebyli v práci, tak byli často někde s jejich kamarády a Lenka se často cítila osamělá. Proto měla ráda čtení a často chodila do knihovny pro další knihy, aby měla čím vyplnit čas.

K obědu jsi udělala rizoto a vydala se do knihovny, protože poslední nepřečtenou, půjčenou knihu dočetla včera večer po návratu z koupaliště. Knihovna byla umístěna v centru města, kam jela autobusem, protože bydlela ve větším městě, které mělo okolo sto tisíc obyvatel. Rychle přešla větší náměstí, poněvadž bylo velké horko, tak se chtěla, co nejdříve schovat do stínu knihovny. Také prošla okolo kavárny, kde pracovala, byla v blízkosti knihovny.

V knihovně nejdříve vrátila přečtené knihy a poté hledala nové zajímavé knihy, které by si mohla vypůjčit. Po chvíli hledání jí zaujala kniha v černém obalu, která byla přímo před ní. Vzala knihu do ruky a zajímal ji její obsah na zadní straně, ale kniha jí vypadla z ruky a na zem dopadla otevřená. Když se Lenka chystala knihu sebrat, tak začali postupně mizet písmena, až dvojstrana knihy byla prázdná. Po zmizení posledního písmenka se začala na stránkách objevovat písmena nová. Po pár vteřinách byli, na stránkách vytvořeny nové věty, které v knize předtím nebyli a zněli takto: „Jsem ti v patách. Sleduji každý tvůj krok. Pomalu, jako zjevující se písmenka, se k tobě přibližuji. Tvůj Antonín." Lenka vyděšeně knihu sebrala a vrátila jí tam, odkud jí vzala a hned poté vyšla z knihovny na čerstvý vzduch, protože se jí motala hlava.