Chybný tah

10. Sejdeme se na hřbitově

Následující ráno se Lenka probudila vyčerpaná. Už včera večer byla hodně unavená, proto se rozhodla jít spát brzy ale po záhadné návštěvě nemohla usnout a převalovala se až do brzkých ranních hodin. I po probuzení přemýšlela, jestli opravdu včera za jejími zády ten podivný muž stál nebo ne, protože když se znovu rozsvítilo a Lenka se otočila, nic nenasvědčovalo tomu, že by její pokoj někdo navštívil. Ale pořád jí neopouštěl divný pocit, že se to fakt stalo, že za jejími zády stál a nebude lehké se ho zbavit. „Ale kdo to je? A proč mě nenechá být? Co po mě chce?" ptala se Lenka sama sebe, až se nakonec rozhodla zahnat děsivé myšlenky dobrou snídaní a zamířila do kuchyně. Tentokrát si dala míchaná vajíčka se slaninou a samozřejmě kávu. Po snídani uklidila nádobí z myčky a dala tam po snídani špinavý talířek.

Venku bylo hezké letní počasí, tak se vydala na dopolední procházku do parku, který se nacházel kousek od jejího domu. Vzala si s sebou deku, knihu a flašku s vodou a rozhodla se chvíli relaxovat, aby na všechny divné události zapomněla. Když Lenka relaxovala v parku tak také ráda meditovala. Měla ráda přírodu a pomocí meditace se ráda na přírodu napojovala a čerpala z ní energii, když se občas nacházela v parku sama, tak i ráda objímala stromy, to byl pro Lenku také velký zdroj energie, kterou člověk potřebuje pro zvládání každodenních rutin.

Po příchodu do parku si Lenka natáhla deku do stínu pod vysoký strom a pohodlně se na ní usadila do tureckého sedu. Pak se napila vody, aby předešla dehydrataci v horkém dni, poté si zavřela oči a udělala si pohodlí v lotosovém květu, který byl pro meditaci typický. Začala hluboce dýchat a snažila se zaměřit na pravidelnost svého dechu. Poslouchala své pomalé nádechy a výdechy. Čerstvý vzduch obnovovaný vysokými stromy v parku jí plnil plíce. Přes plíce pokračoval dále do Lenky břicha a postupně plnil každou její buňku novou čerstvou energií. Všechny myšlenky se jí povedlo vytěsnit na okraj vnímání a užívala si přísun nové energie a uvolnění, které se každou minutu meditace stupňovalo. Konečně po dlouhé době se cítila zase uvolněná, svěží a plná energie.

V uvolněném a bezmyšlenkovitém lotosovém květu zůstala v poklidu ještě několik dalších minut. Najednou její pohodu narušil mužský hlas. Byl to stejný hlas, který slyšela včera večer ve svém pokoji po zhasnutí lampy. Podivný hlas následoval obraz. Lenka viděla muže za zavřenými víčky přesně tak, jakoby stál přímo před ní. Muž byl oděný v šedých starodávných kalhotách a v hnědém kabátě. Na hlavě měl posazený klobouk.

„Konečně se mi povedlo dostat se k tobě blíže," poznamenal muž v kabátě.

„Tvá meditační záliba mi usnadnila cestu. Včera večer se mi povedlo dostat až k tobě do pokoje, protože bylo před úplňkem a to mi také otevřelo jednodušší přístup k tobě. A dnes je úplněk, tak plánuji, že se dnes spolu potkáme na hřbitově. Touto tvojí meditační cestou jsem tě mohl aspoň varovat, předtím než by ses v šoku uprostřed noci probudila mezi náhrobky," sdělil Lence zvláštní muž za jejími víčky.

Chtěla se pokusit muže kontaktovat pomocí jejich myšlenek ale její soustředění na meditaci se z vyrušení vytratilo a oční víčka se jí náhle otevřela. Stále seděla v lotosovém květu a zrak měla upřený do korun stromů, které stáli naproti ní. Teď už jsi byla jistá, že jí někdo kontaktuje a že to bude pravděpodobně kontakt ze záhrobí. A před očima se jí vybavila ta noc, kdy s kamarádkami prováděla vyvolávání duchů.