Chybný tah

1. Velký plán

Ručičky růžových hodinek na Lenky ruce se pomalu blížili k půlnoci a nastal správný čas, aby své dvě nejlepší kamarádky Adélu a Sandru zasvětila do svého dnešního plánu. Zvedla se z postele, na které seděla a došla ke svému psacímu stolu a z šuplíku vytáhla svíčky a zápalky.

Adéla a Sandra se na ni podívaly tázavým pohledem a Lenka jim začala vysvětlovat její plán. „Tak o mě je veřejně známo, že se zabývám nadpřirozenem, věštěním a podobnými věcmi. Tak jako další, co chci vyzkoušet je vyvolávání duchů," odmlčela se a čekala na reakci svých kamarádek, které se na sebe podívali s vytřeštěnýma očima, a nakonec Adéla vykřikla: „Ty už ses definitivně zbláznila."

„Nezbláznila, jen chci pokračovat v tom, co mě baví a zajímá," odpověděla s klidným hlasem Lenka.

„To je fajn, že máš nějaký koníček, ale vyvolávat duchy může opravdu jenom blázen," řekla Sandra na souhlas s Adélou.

„Neříkej, že se bojíš?" odpověděla ji Lenka.

„No fakt, že bydlíš vedle hřbitova, dělá tuto věc více strašidelnou, takže ano bojím se a s takovými věcmi si nechci zahrávat," řekla rozhodně Sandra.

Adéla a Sandra byli přesvědčené, že by se s takovými věcmi nemělo zahrávat a neměli v plánu vyvolávání duchů zkoušet. Ale všichni věděli, že Lenka má odjakživa kouzlo osobnosti a svoje kamarádky k vyvolávání duchů přesvědčila.

Tedy Lenka zapálila svíčky uprostřed jejího pokoje a sedli si do kola okolo svíček.

„Koho ducha chceš vyvolat?" zeptala se Adéla.

„Mé babičky, která zemřela před rokem. Moc mi chybí. Vy jste ji znali také, tak by to nemělo být složité ji vyvolat."

„Vážně si myslíš, že se to může povést nebo si z nás jen děláš srandu?" vyptávala se dále Adéla.

„Samozřejmě, že to myslím vážně. Na babičku mám tolik otázek, prostě to musím zkusit. Prostě musím," řekla Lenka a málem se rozbrečela.

V tu chvíli obě dívky Adéla i Sandra věděli, že to musí zkusit, a tak společně najednou na Lenku kývli na souhlas, že to s ní zkusí. Věděli, jak Lenka byla na svou babičku napojena a když o ni přišla, tak skoro jako by to ani nebyla Lenka. Samozřejmě se stará Lenka pomalu vracela, ale holkám bylo jasné, že ztráta její babičky ji moc zasáhla a stále bolí. A na nadpřirozeno tolik nevěřili jako Lenka, tak se s největší pravděpodobností nic nestane.

„Děkuji, holky,"poděkovala Lenka a zvedla se, aby zhasla světlo.