Táborové léto 2

2: New girl in the camp

Rozhlédla jsem se po naší chatce a jeden detail mě zarazil. Vnitřek chatky nebyl stejný jako minule. Světlá dřevěná podlaha se nijak nezměnila a ani hlavní dveře. ,,Proč jsou tu čtyři postele?" zeptala jsem se.

,,Zajímavá otázka," řekla hned Amy a zaujatě si prohlédla dvě palandy, které se tu nově objevily. Minulý rok se v naší chatce nacházela jedna lůžková postel a jedna vysoká palanda. Avšak letos byly v chatce hned dvě palandy. Ale je pravda, že mi to takhle vyhovovalo více.

,,Má je postel nahoře!" vykřikla hned po tom zjištění Emma. Možná se někdy chovala trochu dětinsky na svůj věk, avšak my s Amy byly skoro stejné jako ona.

,,Moje postel dole," ozvala se Amy a skočila na měkkou matraci, která pod ní zaskřípala. Amy se na nás dvě hned podívala pohledem jako: Nic jste neslyšely, a ještě si dala ukazováček před svá ústa a vydala ze sebe skoro neslyšitelné: Pššt. My jsme se tomu jen zasmály a souhlasně přikývly.

Rozmýšlela jsem se nad horní a dolní postelí. Nakonec jsem si přeci jen vybrala horní patro.

,,Ellie Parkerová," zaslechla jsem své jméno, jež vyslovil známý hlas. V okamžiku mi přeběhl mráz po zádech. Matčin hlas se k nám pomalu přibližoval a zněl čím dál tím naštvaněji. ,,proč jsi nechala svého bratra u auta a neukázala mu tábor?" Nyní jsem byla dostatečně ztrapněná, abych se vrátila zpět domů.

Za moment jsem před sebou spatřila dvě postavy, jež se ke mně pomalu přibližovaly. Po matčiným boku kráčel zmatený Sam, který se jí držel pevně za ruku a tvářil se smutněji než jakékoliv malé dítě, kterému se právě rozplácla na zem zmrzlina. Ovšem bratr svůj pohled jen předstíral, ty malé děti z toho byly opravdu rozhozené.

Rozhlížel se po celou tu dobu kolem sebe, až jsem se divila, že si ještě nevykroutil hlavu. Když u mě byli oba dostatečně blízko, zastavili se v chůzi a upřeli na mě zrak. Já chvíli nehybně postávala na místě a pokoušela jsem se v hlavě vymyslet přijatelnou omluvu. Nakonec jsem stejně jen použila ta dvě slova, která mě napadla jako první. ,,Promiň, mami."

,,Ell," začala matka. ,,jak ti můžu do péče svěřit tvého bratra, kterého jsi před chvílí nechala samotného?"

,,Vždyť tam byl s vámi," nadzvedla jsem obočí a nechápavě se zatvářila. Což jsem jen hrála, jelikož také umím hrát tu hru, kterou můj bratr na naší matku zkouší už pár let.

,,Ale," zavrčela jako rozzuřený pes. ,,ber to tak, jako bychom tu už nebyli," řekla rozzlobeně a vtiskla mi bratrovu ruku do dlaně. Sam se mě, před matkou, chytil a snažil se chovat jako správný malý bratr. ,,Užijte si to tady, pa." Před odchodem nám ještě oboum věnovala pusu na čelo, což byla další trapná situace před holkami.

Bratr se mě, hned po matky odchodu, pustil a věnoval mi malý úšklebek. ,,Doufám, že víš, že nepotřebuju tvojí zvláštní péči."

,,Jasně, že vím. Ale nemáš na výběr," mrkla jsem na něj. Byla jsem ráda, když jsem svého bratra mohla jakkoliv poučit nebo mu vynadat. Měla jsem ho od teď na starost.

,,Jdu do své chatky," promluvil po chvíli a odešel. Přemlouvání, jestli bych neměla jít s ním a ukázat mu, kde svou chatku má, bylo zbytečné. Už v autě mě Sam upozorňoval, že vše zvládne sám. Rozhodla jsem se ho prostě nechat, ať se seznámí s ostatními kluky v jeho věku.

S holkami jsme si konečně sedly ke svým kufrům a začaly si roznášet své novinky ze školy. Amy v průběhu školního roku několikrát opravila učitele, který byl v jejich škole nový a mladý. Emma se zase přidala do divadelního kroužku a za její veškerou pomoc si od nich pak vysloužila diplom. Já jsem zůstala při starém. Snažila jsem si udržet známky a nic neměnila.

Dlouho jsme samy nezůstaly, jelikož po krátké době někdo zaklepal na dveře. S holkama jsme trhly hlavami ke dveřím a Amy spustila: ,,Dále."

Překvapilo nás, když se ve dveřích objevila neznámá blondýnka se stylovým kufrem v ruce a slunečnými brýlemi přes oči. Přes pravé rameno měla přehozenou stříbrnou kabelku, která už podle svého vzhledu vypovídala o tom, jak musela být drahá. V levačce svírala černý popruh stylového černo-růžového kufru a nechyběla na něm ani zlatá blýskavá cedulka se jménem. Zalapaly jsme po dechu, když jsme si ho přečetly.

,,Vy asi budete mé tři spolubydlící," usmála se na nás. Podle jejího příjemného hlasu jsme usoudily, že je blondýnka sympatická.

,,Ano," promluvila, jako první z nás tří, Emma. Měla z nás nejraději seznamování. ,,Jsem Emma Adamsová," představila se s menším uculením a natáhla k světlovlasé dívce ruku, která na nic nečekala a hned si s Emminou rukou potřásla.

,,Těší mě, Emmo, a vy jste?" zeptala se a otočila hlavu naším směrem.

,,Amy Morganová," řekla hned tmavovláska po mé pravici.

,,Ellie Parkerová," představila jsem se. Blondýnka si s náma oběma také potřásla rukou a pak si ze svých očích sundala černé brýle, čímž ukázala jejich tmavě hnědou barvu.

,,Já jsem MacKenzie Robertsová, přírodní blondýnka," pronesla s úsměvem. A my jsme naši nadšenost už nevydržely skrývat a v okamžiku jsme vypískly radostí.

,,Přečetly jsme si tvé jméno na té zlaté cedulce!" rozpovídala se Emma a ukázala na zářivou cedulku na kufru. ,,Jsi doopravdy dcera Joshe Robertse? Jsem jeho velká fanynka!"

MacKenzie si zaujatě Emmu prohlédla a pak se obrátila i na nás s Amy. ,,Jsem, ale holky, berte mě jako obyčejnou kamarádku," pousmála se na nás. MacKenzie právě řekla, ať ji bereme jako kamarádku. Vždy jsem se chtěla přátelit s celebritou. Cítila jsem, že tenhle rok bude výjimečný.

Byla jsem tak nadšená, že budu na táboře s dcerou Joshe Robertse. Je to nejznámější módní návrhář a také má samozřejmě na svém kontě pořádný balík peněz. Proto jsme se s holkami divily, proč svou dceru poslal zrovna na tento obyčejný, pro jejich rodinu až příliš levný, tábor.

,,Dobře, hned jak se mi podepíšeš," požadovala Amy a s Emmou jsme se k ní ihned přidaly. Všechny jsme se k MacKenzie bez váhání rozběhly s papírem a tužkou v ruce a vyčkaly až na něj naškrábe svůj podpis.