Táborové léto 2

21: Together we're better

Je zvláštní, co všechno se může stát za pouhých pár minut a jak to může vše kolem ovlivnit. Na to se člověk nepřipraví, protože to přijde zničehonic.

Seděli jsme společně u vyhořelého ohně a nevěděli, zda bude tábor i nadále pokračovat, nebo se v průběhu tohoto týdne zruší a my se budeme muset se vším rozloučit. Penelopé se od včerejšího večera neukázala a my doufali, že se objeví.

,,Co když zavolají našim rodičům a my se vrátíme zpátky domů?" přerušila to nekonečné ticho, mezi všemi přítomnými, JellyBeans. Naše culíkatá JellyBeans, která patřila do našeho týmu a byla v mladší kategorii taborníků.

,,Věřím, že se Yolanda brzy uzdraví a vše se vrátí do normálu," pokoušela se ji utěšit MacKenzie. Přitáhla si ji k sobě do objetí a pohladila ji po vlasech, přičemž se na mě zoufale podívala. Pochopila jsem, že by jsme je měli nějak rozveselit, ale v tu chvíli mě opravdu nic nenapadalo.

Začínala jsem mít obavy, jako JellyBeans. Byla tady opravdu velká šance, že by Peny tábor ukončila. Zavolali by našim rodinám, čímž by našim malým táborníkům zkazili jejich první tábor. Mezi ně patřil i můj  bráška.

Všimla jsem si Sama, jak zamlkle sedí se sklopenou hlavou, vedle svých přátel, se smutným výrazem. Postavila jsem se a došla k němu. Zaujala jsem místo vedle něj a objala ho kolem ramen. Bez váhání se ke mně přitulil, což mě mile překvapilo.

Tohle mé gesto, i MacKenzinino, zaregistrovalo několik starších táborníků, kteří udělali to samé. Každý z nich se ujal jednoho z mladších dětí a po svém se ho nějakým způsobem snažil rozveselit.

,,Máš strach?" zeptal se mě Sam. Měla jsem, a veliký.

,,Ano," nesnažila jsem se před svým bráškou nic skrývat. Pokud jsme k sobě měli být upřímní, snažila jsem se to dodržet. ,,ale vím, že všechno dopadne, tak jak má."

Mým slovům Sam moc nerozuměl, i když se jim snažil porozumět. ,,Tak jak má?" zopakoval po mně.

,,Chci tím říct, že osud je už daný a postupně se plní. Všechno na světě má svůj důvod, nehledě na to, jestli je to špatné nebo dobré. A my musíme věřit v to dobré," pokusila jsem se mu to vysvětlit, ale byl z toho zmatenější ještě víc, než předtím.

Takto jsme všichni pohromadě seděli dlouho, než se před námi najednou objevila Penelopé, kterou nikdo z nás nečekal. Byla na tom po psychické stránce špatně, což jsme všichni chápali, protože Yolanda byla její vzdálená sestřenice, a i přesto jaká Peny byla, nechtěla o ní přijít.

,,Táborníci," promluvila k nám a tím hned upoutala naši pozornost. Bez přemlouvání jsme ji začali pozorně poslouchat. ,,poslední dobou nebylo všechno zcela perfektní. Špatná zpráva, která včera přišla, zasáhla příliš některé z vás, včetně mě. Musíme se ale soustředit na lepší zítřky a nevzdávat hned všechny naděje. Vím, že se snažíte být silní. A proto by všechny konflikty, které mezi sebou máte, měli jít stranou. Tímto se ti omlouvám, Ellie,"

Nevěřila jsem vlastním uším, že se mi Peny opravdu po tolika dnech omluvila. A přede všemi veřejně. Udělala to takovým způsobem, který bych od ní určitě neočekávala. Bylo správné, abych se zachovala stejně. ,,Také se omlouvám, Peny,"

,,A teď bych vás chtěla odvést na jedno místo, kde si každý z vás jistě vyčistí hlavu a zbaví se negativních myšlenek." Nikdo z nás netušil, co má Peny v plánu, ale důvěřovali jsme jí. ,,Prosím vás, aby jste si od sebe kousek odstoupili tak, aby jste kolem sebe měli prostor. Zavřete oči a soustřeďte se na má slova."

Tak jak Peny řekla, jsme udělali. Každý z nás zaujal někde místo a zavřel oči. ,,Teď vám zavážu oči šátkem. Půjde o to, že až budete všichni mít zavázané oči, chytím vaší ruku a spojím ji s rukou nějakého taborníka. Takto budu pokračovat, dokud neutvoříte dlouhý řetěz. Já pak zaujmu místo vpředu a povedu vás. Bude záležet na tom, aby jste mi věřili a hlavně, aby jste si důvěřovali mezi sebou. Důvěra je důležitá a vy se teď budete muset spolehnout jeden na druhého, ale ne slovně, po celou dobu mezi sebou nesmíte prohodit ani slovo. To, s kým se držíte za ruce, zjistíte, až když budeme v cíli a vy si budete moct sundat šátky."

Penyna hra měla jistý smysl. Určitě to byl báječný nápad, který ji utvrdil v tom, že je jistě kreativní. Ale když nám začala zavazovat oči, měla jsem obavy. Co když zakopneme nebo se něco stane? Nemohli jsme ani mluvit.

V krku se mi usadil obrovský knedlík, který mi nijak neulehčoval všechno to, co jsem měla před sebou. Ale tady nešlo samozřejmě jen o mě. Šlo o nás všechny.

Když i mé oči byly zavázané, pocítila jsem, že už se něco děje a Peny dává dohromady první táborníky. Ale teprve až když se zmocnila mé ruky, která se posléze spojila s jinou, začala jsem se třást. Neměla jsem sebemenší tušení, s kým se držím za ruku a to samé provedla i s mou druhou rukou. Po obou bocích jsem se už s někým držela a jen čekala, až Peny dokončí řetěz.

Byl to zvláštní pocit, nevědět o ničem. Zkusila jsem si být slepým člověkem a nebylo to příjemné, když jsme se vydali na cestu. Každou chvíli jsem čekala, že o něco zakopnu a zkazím to tak, že se všichni, kvůli mé nešikovnosti, sesypeme jako domino.

Ale nic z toho se překvapivě nestalo. Dělala jsem si zbytečné obavy, protože jsme šli v klidu a po rovné ploše. Nikdo po celou dobu nepromluvil a já tak neměla sebemenší tušení, kdo vedle mě z obou stran je. Jakmile jsme se však zastavili, mohli jsme si sundat šátek z očí.

A hned, co jsem si ho rozvázala, spatřila jsem tu nejhezčí krajinu, co jsem kdy viděla. Byl to překrásný výhled. Všude se to jen zelenalo a zaslechla jsem i tiché šumění potoka. A pak jsem otočila hlavu doprava a zaregistrovala Mika, se kterým jsem se celou cestu nevědomky držela za ruku. I on se na mě díval, ale nikdo z nás si netroufl říct ani slovo. Otočila jsem hlavu doleva, kde stál Chris, zaujatý tím dechberoucím výhledem.

,,Chrisi," usmála jsem se.

,,Ellie," byl mile překvapený. ,,tak to jsem rád, že jsi to byla po celou dobu ty."

Ocitla jsem se na nejhezčím místě, společně s lidmi, které mám ráda. Všimla jsem si Emmy, která stála vedle Chrise z druhé strany, Mack, jenž stála po boku Emmy, také Amy vedle Mika a mého brášky, který byl blízko svých přátel. V tuto chvíli jsem se znovu cítila šťastně a vypadalo to, že nejsem jediná.