Táborové léto 2

26: Do we have a chance?

Amy se usmívala a dlouho nás napínala. Vážně mě zajímalo, co jí zase napadlo. Když jsem Amy poprvé spatřila, myslela jsem si o ní, že je to taková ta typická slušňačka, která dodržuje všechna ustanovená pravidla a ve škole je premiantkou třídy. Letošní rok tomu však tak nebylo. Hodně se odvázala a připadala mi takhle šťastnější.

,,Pravda nebo úkol," zazubila se a užuž chtěla započít hru.

,,V žádném případě," zaprotestoval Richie. ,,s tím nehodlám mít nic společného," zvedl ruce do obraného gesta a chtěl se tomu vyhnout. Sama jsem z toho nebyla nějak zvlášť nadšená, jelikož jsme minulý rok hráli flašku, což bylo to samé. Z toho večera jsem neměla dobré vzpomínky, ale tentokrát tady Connor nebyl, takže by to mohla být zábava.

,,Ale notak," přemlouvala ho Amy. ,,odvaž se trochu. Jsi na letním táboře, zapomeň na všechno okolo a užij si to. Vždyť je to jen hra," usmála se a nespouštěla z Richieho oči. Chvíli na sebe jen hleděli a ani jeden z nich nic neříkal. Musela jsem se pro sebe usmát.

A nakonec se přece jen nechal Richie přemluvit. ,,Doufám, že toho později nebudu litovat."

,,Slibuju, že ne!" zvolala nadšeně Amy a pak konečně začala hru. ,,Takže, přijde mi spravedlivý, aby začal Richie, když je tady s námi krátce. Co na to říkáte?" zeptala se nás nejdříve.

,,Souhlasím," přikývla jsem. Všichni ostatní udělali totéž.

,,Takže, někoho si vyber a zeptej se ho, jestli pravda nebo úkol," vysvětlila Richiemu Amy, i když bylo zřejmé, že Richie v téhle hře není začátečník. Každý z nás věděl, jak se hraje.

A pak se Richie uchechtl. Nikdo z nás nepochopil proč, ale očekávali jsme od něj vysvětlení. ,,Vybírám si tebe, Amy," lišácky se na ni usmál a my ihned pochopili. Amy se div nepropadla do země. Červenala se a vůbec nevěděla, jak se tvářit. Nejistě se usmála a vyčkala na tu nejdůležitější otázku této hry. ,,pravda nebo úkol?" zeptal se jí Richie.

Všichni jsme nedočkavě čekali, jakou možnost si Amy zvolí. ,,Nejsem žádná bačkora, jasně, že úkol," rozhodla se lehce. Kdybych já byla na jejím místě, vybrala bych si první možnost, jelikož já bačkora byla.

Richie s úkolem dlouho neváhal, jako by si byl jistý tím, že se Amy rozhodne pro úkol. ,,Polib mě," přikázal Amy sebevědomým hlasem. Amy vykulila oči a na místě zkameněla. Najednou se nedokázala ani pohnout. Nemohla uvěřit vlastním uším a nám všem spadla čelist.

Ovládala jsem se, abych nevybuchla smíchy. Být teď Amy, asi se na místě do země propadnu, ale díky bohu jsem byla ve své kůži a zadržovala jsem smích. Tahle hra rychle nabrala jiné obrátky a jak bylo vidět, začala nás všechny docela bavit. Dala jsem si ruku před ústa, aby můj smích nebyl tolik slyšet. Emma udělala totéž, co já, zatímco Chris i Mike žasli nad Richieho odvahou.

,,No tak, nebuď teď bačkora, Amy," připomněl Amy její vlastní slova Mike, čímž ji chtěl trochu popostrčit, nebo možná poškádlit. Za to ho však Amy zpražila pohledem a podle jejího výrazu ve tváři jsem poznala, že už v hlavě vymýšlí, jak se Mikovi pomstít. Jen jsem doufala, že mě do toho taky nezaplete.

Rázem však Amy sebrala veškerou svou odvahu a vyhoupla se na nohy. Rychle přišla k Richiemu, který to vůbec nečekal, ale postavil se, aby jí to ulehčil, jenže byl o hodně vyšší než Amy. Proto se k ní sklonil a čekal, kdy Amy splní svůj úkol. A nebyl jediný, my všichni jsme ji pozorovali a netrpělivě vyčkávali, kdy přeruší dosavadní kontakt mezi nimi.

Musela být hrozně nervózní, soucítila jsem s ní, ale musela jsem uznat, že si to trochu zasloužila. Ona sama tuhle hru vymyslela, tak teď musela přijmout její následky. A pak Amy konečně Richieho políbila. Richie jí polibky vracel a já věděla, že si to Amy užívá. Tohle si přála a bála se, že to Richie necítí stejně. To se ovšem, podle toho, co se zrovna teď dělo, spletla.

S holkama jsme nadšením vypískly jako malé, zatímco kluci se tomu jen zasmáli. Když se ta šťastná dvojice posadila zpátky na svá místa, přišla řada na Amy, splnila svůj úkol a teď mohla vybrat koholiv z nás.

Okamžitě nám všem bylo jasné, koho si vybere. ,,Miku," zasmála se a byla připravená se mu pomstít. ,,pravda nebo úkol?"

Mike jí ale to její potěšení nemohl dopřát. Moc dobře věděl, čeho chce Amy dosáhnout. A já to bohužel věděla taky. ,,Pravda," pousmál se provokativně. Chris si odfrkl.

,,Vážně, kámo? Nebuď bábovka," vysmál se mu Christopher do obličeje a možná si ani neuvědomoval, co tím způsobuje. Richie s ním ale musel souhlasit a tak byli dva proti jednomu.

Mike si přiložil pěst ke rtům a zabodl se očima do mě. Cítila jsem to napětí mezi námi, i když byl ode mě daleko. Váhal, oba jsme věděli, že pokud si vybere úkol, bude mě muset políbit. Neměl ponětí, jak na tom jsme a nechtěl mi ublížit, viděla jsem mu to na očích.

Usmála jsem se na něj, abych ho utvrdila v tom, že jsem s tím v pořádku. Pak jsem svůj pohled přesunula na Amy, která se po celou dobu usmívala a čekala na Mikův poslední verdikt, i když ho už předem moc dobře znala.

,,Fajn, úkol," vydechl poraženecky.

Srdce se mi rozbušilo, jako by předem vědělo, co bude následovat. Hlava mi jasně říkala, ať s tímhle skoncuju a odejdu dřív, než se stihne něco pokazit. Jenže srdce, mé srdce si přálo, abych zůstala a poddala se těm pocitům. Poslechla jsem to, co jsem si zakazovala. Nedokázala jsem odejít ze dvou důvodů, zaprvé, chtěla jsem zůstat a zadruhé jsem v tom nemohla Mika nechat samotného a před všemi ho znemožnit.

Teď už to všechno záleželo na Amy. Bez jakéhokoliv pohybu jsem jí sledovala a čekala. ,,Vezmeš Ellie za ruku a půjdeš se s ní projít kousek do lesa. Dávám vám aspoň pět minut osamotě a záleží jen na vás, jak těch pět minut využijete. Vím, že to vám to dlužím, proto vám dávám možnost, aby jste si všechno vyříkali," řekla nakonec Amy.

Naprosto mě vyvedla z míry. Chtěla nás popostrčit k tomu, abychom se dali znovu dohromady. Měla to celé vážně promyšlené. Nestačila jsem se jejímu nápadu divit a až po chvíli si uvědomila, že si budu muset s Mikem promluvit.

Doufala jsem, že z toho Mike teď nevycouvá. Potřebovali jsme o tom mluvit, už se to nedalo odkládat, jelikož jsme od Amy dostali příležitost. Byla jsem jí tak moc vděčná. Sice to byla jen hra, ale věděla jsem, že jakmile se znovu ocitnu poblíž Mikovi, bude to pro mě znamenat strašně moc a nebudu schopná dlouho ignorovat ten pocit, který se ve mně probudí pokaždé, když jsem s ním.

Rozhlédla jsem se po všech přítomných a zastavila se na Chrisovi, kterému se tohle zjevně vůbec nelíbilo. Byl jediný, který měl ve tváři naštvaný výraz. Jenomže právě teď jsem nemohla nic dělat, nezáleželo na mně, ani na Chrisovi, ale na Mikovi.

A pak se Mike pár kroky dostal ke mně a natáhl ke mně ruku, kterou jsem bez váhání přijala. V ten okamžik jsem si uvědomila, jak moc mi jeho dotek chyběl. Když jsme se od všech společně vzdalovali, cítila jsem, jak mezi námi stoupá napětí. Zdálo se mi to, jako bychom se ocitli na úplném začátku a tohle byla zkouška, ve které se mělo ukázat, jestli máme nějakou šanci.

Rozhostilo se mezi námi ticho, zatímco mezi našimi přáteli vládl hluk, poněvadž se rozhodli ve hře pokračovat. Ruku v ruce jsme procházeli lesem a vyhýbali se stromům. Doufala jsem, že Mike co nevidět začne mluvit, jenže jsem se obávala toho, že těch pět minut jen promarníme.

~~~

Předem bych vám chtěla moc moc poděkovat za všechny milé komentáře a hlasy. A teď se dostáváme k tomu, proč opět dlouho nevyšla kapitola. Věnuji se každý den opravě Táborového léta 1. Musím ji nejprve dokončit, abych mohla pokračovat tady, takže snad to chápete <3

Kdo ještě nečetl novou verzi, určitě si ji přečtěte. Přidala jsem nové postavy a trochu něco málo pozměnila. Určitě to pak bude na sebe navazovat, tak aby jste chápali, o co jde a nepsali, kdo je třeba Connor nebo Kayl :)

Tak to je vše, užívejte prázdniny <3