Táborové léto 2

15: What's happening

Otevřela jsem svá oční víčka a rozhlédla se po místě, kde jsem se právě nacházela. Ležela jsem v Mikově náruči na studené zemi a připadala jsem si v bezpečí. Líbilo se mi to a přála jsem si, aby tato chvíle trvala věčně.

,,Už jsi vzhůru?" zašeptal ke mně Mike a políbil mě do vlasů. Sama pro sebe jsem se usmála a ještě více se k Mikovi přitulila.

,,Hm," zamumlala jsem.

,,Ellie?" Jako odpověď jsem zopakovala slovo, které jsem řekla předtím. ,,Kolik času myslíš, že je potřeba k tomu, aby sis uvědomila, že nějakého člověka miluješ?"

Ponořila jsem se hluboko do svých myšlenek a snažila se odpovědět. Ale vlastně jsem neznala odpověď. A najednou jsem uslyšela odněkud hlasité našlapování a hlasy svých kamarádek.

,,Tak tady jste!" vyjekla Amy.

,,Amy?" promnula jsem si spánky a odtáhla se od Mika. Vyhoupla jsem se na nohy a strčila si jeden pramen vlasů za ucho.

,,Hledaly jsme tě," pousmála se a za chvíli se za jejími zády objevily i Emma s MacKenzie. ,,ale jak vidím, bylo o tebe dobře postaráno," ušklíbla se. Zasmála jsem se její narážce na Mika a přikývla. Byla jsem vážně ráda, že o mě holky měly starost a hledaly mě. Akorát mě překvapilo, že s holkami nepřišel i Christopher.

,,Máme se všichni sejít u jezera u chaty," vyřídila nám MacKenzie a vydala se už s holkami vpřed.

Mike je rovnou následoval, ale než stačil udělat krok, stiskla jsem mu pevně zápěstí a zastavila ho. ,,Já myslím, že u mě je potřeba hodně času a ty jsi to se mnou nevzdal. Děkuju,"

,,Nikdy bych to nevzdal, ani teď," odpověděl a upřímně se mi podíval do očí. Pak se ke mně sklonil a věnoval mi krátký polibek.

Bylo to skutečné. Vše se najednou zdálo tak dokonalé a jasné. Všichni měli výbornou náladu a usmívali se. Všichni kromě jednoho člověka, na kterého jsem skoro zapomněla. Když nás spolu s Mikem viděl Christopher, nebyl nadšený.

Chtěl do našeho vztahu zasáhnout, ale když viděl, že jsem s Mikem šťastná a nic mě netrápí, snažil se tvářit, že je v pořádku.

,,Ahoj," usmál se, aby dokázal, že je v něm jen samá radost a já si o něj nemusela dělat starosti. I když dělala. Uvnitř mě to ničilo a zároveň jsem měla pocit, že to tak má být.

,,Ahoj," pousmála jsem se a pocítila, že mi právě život dal druhou šanci začít od začátku, kterou jsem neměla v plánu promarnit. Právě se mi otevírala zcela nová kapitola mého života. ,,co kdybychom na to, co jsi mi včera řekl, zapomněli? Přátelé?"

,,Přátelé," souhlasil, i když zároveň ne. Možná jsem z jeho očí vyčetla, že touží po něčem víc, co jsem mu právě teď a možná nikdy nemohla dopřát. Pokud bych se však rozhodla někdy jinak, ale teď mi tlouklo srdce jen pro jednu osobu a tou byl Mike.

Čekali jsme napjatě všichni na naše vedoucí, ale nikdo nepřicházel. Peny se neobjevovala, ale to mi vůbec nevadilo. Dělala jsem si spíše starosti o Yolandu. Několik táborníků napadlo, že bychom za nimi mohli zajít a tak jsem se nenápadně vypařila a vydala se rovnou za Yolandou.

,,Ne," Zaslechla jsem odněkud. ,,to si nemůžu dovolit, navíc nemohu přece opustit své táborníky. Jejich rodiče mi je svěřili do péče a já je mám moc ráda," pokračovala a dále opakovala slova, kterým jsem nedokázala porozumět. Scházela mi jedna část, která byla nejdůležitější. To pravdivé jádro, díky kterému bych pochopila, co se tady děje.

,,Yolando," odkašlala jsem si.

Yolanda v okamžiku zakryla sluchátko a podívala se mým směrem. ,,Promiň, musím končit," rozloučila se se svým volajícím. Netušila jsem, kdo to byl a co chtěl, jelikož mě to, co jsem zaslechla, vyvádělo z míry, ale předstírala jsem, že jsem z jejich tajného rozhovoru nic neslyšela.

,,Všichni čekají u jezera," informovala jsem ji. Vypadala dost zmateně a chvíli se na mě jen dívala bez jakýchkoliv slov.

,,Jistě, tak pojďme," řekla konečně a společně jsme se vydali za ostatními. ,,Ellie, jen se zeptám, slyšela jsi něco, co, nevím... By tě nějak vyvedlo z míry?"

,,Ne, hned jak jsem přišla, dala jsem o sobě vědět," zalhala jsem, poněvadž pokud bych byla upřímná, mohlo by to způsobit potíže.

Nějak mě trápilo, co jsem slyšela. Stále jsem myslela na její slova. Proč by nás měla opouštět? Děje se tady snad něco, co přehlížím? Nebo se to už stalo? Neznala jsem žádné odpovědi a měla jsem tolik otázek. Také jsem věděla, že na to nemohu být sama. Musela jsem se s tím, co jsem slyšela, někomu svěřit. A byla jsem si naprosto jistá, že nikomu jinému, než svým přátelům, to říci nemohu.

Řekla jsem jim všem, že se sejdeme u dřevěného plotu po skončení táborové soutěže. Všichni souhlasili a přišli.

,,Co se děje, Ellie?" zeptala se jako první odvážně Amy.

S odpovědí jsem nečekala dlouho. ,,To právě nevím,"

,,Tomu nerozumím," přiznal zmateně Chris, který nebyl jediný, kdo to nechápal.

,,Když jsem šla za Yolandou, zaslechla jsem ji, jak s někým telefonuje,"

,,S kým?" přerušila mě MacKenzie.

,,Netuším. Ale mluvila o tom, že nás nemůže opustit. Říkala, že nás naše rodiče svěřili jí do péče a že nás má moc ráda," vyprávěla jsem.

,,To je milé, ale proč by něco takového říkala? A komu?" přemýšlela nahlas Emma. ,,Myslíte si, že je něco v nepořádku?"

,,Obávám se, že ano," řekl Mike, který se doposud k celé situaci nevyjádřil. Byl si ale jistý jednou věcí, že bychom měli společně zjistit o co tady jde. ,,Znám Yolandu už dlouhou dobu. Ona je uzavřený člověk,"

,,To bych ani neřekla," zatvářila se překvapeně Amy. Musela jsem s ní souhlasit, protože byla vždy Yolanda otevřená. Nepřipadala mi jako uzavřený člověk, který by se bál čelit svým problémům. Ovšem pokud měl Mike pravdu, měli bychom jí pomoci.

I když bych před rokem tohle nikdy neudělala, teď jsem musela. Před rokem bych se otočila zády ke člověku, který by chtěl nějak Yolandě pomoct. Jenže ona byla dobrý člověk. Věděla jsem to.

,,Jsme její táborníci, možná nás bere jako své druhé děti. Jako by ona pomohla nám, tak musíme pomoct i my jí," rozhodla jsem a očividně se mnou moji přátelé souhlasili.

,,Spolu na to přijdeme. Protože pokud něco vím jistě, tak to, že dobrý přítel s vámi půjde kamkoliv, vyřešit cokoliv." Pronesla Emma, načež jsme si všichni věnovali upřímný úsměv a byli rádi, že máme jeden druhého.