Táborové léto 2

39: Two days

Probudila jsem se v Mikově náruči, šťastná, že jsme včerejší noc opravdu zažili společně. Cítila jsem se, jako bych o něco důležitého přišla, ale zase naopak něco nového získala. Věděla jsem, že na včerejšek budu vzpomínat ještě dlouho a nikdy na něj nezapomenu.

S velkou opatrností jsem se vyprostila z Mikova objetí, abych ho nevzbudila, a posbírala svoje kousky oblečení, které se volně válely po podlaze. Oblékla jsem se a ještě před odchodem Mika políbila na čelo.

,,Nechoď," zamumlal v polospánku. Byl roztomilý. Nedokázala jsem potlačit úsměv. ,,pojď ke mně," natáhl ruce a stáhl mě zpátky k sobě. Pak konečně unaveně otevřel oči a začal mě lehce hladit po tváři.

Mike pro mě znamenal všechno. Cítila jsem se v jeho blízkosti nádherně. Jako bych snad po celou dobu, co jsem ho neznala, ležela hluboko pod vodou a za každou cenu nemohla dosáhnout na břeh. Ale pak se objevil Mike a vytáhl mě nad hladinu. 

,,Vážně musím jít," sklonila jsem se k němu a políbila ho na rty. Bylo těžké se od něho odtrhnout, ale nakonec jsem to udělala a nechala ho, ať se ještě trochu prospí.

Jakmile jsem vyšla na vzduch, zhluboka jsem se nadechla a nemohla se přestat usmívat. Pořád jsem musela myslet na naši noc. Na to, jak se mě Mike dotýkal a jak byl opatrný a jemný. Jak jsem ho mohla předtím neustále odmítat? 

Vrátila jsem se do naší chatky, ale jakmile jsem se chystala lehnout do své postele, zjistila jsem, že už je zabraná. Spal v ní Connor a na podlaze ve spacáku Christopher. No ovšem, vždyť kvůli nám neměli večer kam jít! Když spali tady, znamenalo to jediné. Connor všem řekl, co se u nich v chatce děje. Holky to už určitě věděly. Zrudla jsem při představě, jak se asi tvářily, když jim to Connor pověděl.

A co Chris? Jak on to asi vzal? 

Potichu jsem se přesunula ke komodě, vybrala si čisté oblečení a zamířila k umývárnám. Takhle brzy ráno tam nikdo nebýval, takže jsem se chystala v klidu osprchovat s vědomím, že ať už voda dokáže umýt jakoukoliv nečistotu, Mikovy doteky se jí nikdy smýt nepodaří. 

* * *

Když jsem po sprše přišla do chatky, kluci už byli pryč, Emma zrovna pletla cop Amy a Mack si uklízela. Ihned, co jsem vstoupila, všimly si mě a přestaly se věnovat tomu, čemu doposud. 

,,Je to pravda?" vyhrkla Amy. Nedokázala jsem si udržet vážný výraz dlouho, rty se mi téměř ihned zvlnily do úsměvu. Což holkám jako odpověď stačilo.

,,Nemůžu tomu uvěřit, Ellie!" vypískla Emma a pevně mě sevřela v objetí. Mack i Amy se k ní přidaly a než jsem se naděla, všechny čtyři jsme v objetí vesele poskakovaly a pištěly. Až po nějaké době nám došel dech a konečně jsme s tím přestaly. 

,,Mám z tebe takovou radost," zazubila se MacKenzie. ,,Měly jsme vážně pochybnosti, když nám Connor oznámil, že nemají s Chrisem, kde spát, protože vás viděl, jak..." Větu nedokončila, což nebylo třeba, jelikož jsme každá věděla, co má na mysli.

,,Jo, to bylo dost trapné," ušklíbla jsem se nad tou vzpomínkou. ,,Ale Connor naštěstí pochopil, že má vypadnout."

,,Já tě opravdu nepoznávám. Musíš nám všechno říct!" naléhala Emma. ,,Znovu to na tebe zkoušel a ty jsi tentokrát neodolala?" 

,,Řeknu vám, co budete chtít, ale detaily si radši nechám pro sebe," podotkla jsem a všechny jsme vybuchly smíchy. Pořád jsem nemohla uvěřit, že je to skutečné. Všechno kolem bylo tak zářivé a barevné. Obávala jsem se, že už se snad nikdy nepřestanu usmívat.

* * *

Po snídani nás všechny Peny svolala před hlavní chatku, aby nám cosi oznámila. Každý jsme napjatě čekali na její příchod a hádali, kvůli čemu tu asi jsme. Chyběl i Richie a Connor. Pořád jsem tak trochu zapomínala na to, že nepatří mezi táborníky, a že jsou tu jako praktikanti.

Netušila jsem, co všechno musejí dělat, ale určitě měli alespoň v jedné věci výhodu. Vše se dozvídali mnohem dřív než my. 

Když se Peny konečně objevila, nemusela se nijak snažit přilákat naši pozornost, a tak se nadechla a spustila. ,,Milí táborníci, mám pro vás skvělou zprávu! Mnozí z vás už jistě tuší, co se chystám oznámit a je to tak. Už zítra se k nám vrátí Yolanda!" 

A ve vteřině celý tábor zaplavil potlesk a pískot. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale ihned jsem se k ostatním přidala. Ale následně jsem si dlaně přitiskla na ústa a ucítila, jak mi po tváři stekla slza. Bylo to vůbec možné? 

Yolandin stav se zlepšil natolik, že se k nám mohla vrátit. Všimla jsem si, jak Richie jen září a Amy ho pospíchá obejmout. Stiskl ji pevně v náručí, samou radostí ji zvedl do výšky a zatočil se s ní. Vzpomněla jsem si, s čím se mi onehdy Amy svěřila a položila jsem si v duchu otázku, kdy mu to Amy hodlá říct?

Zítra rozhodně nebude ta správná doba, takže jsem doufala, že s tím ještě počká. Aspoň do dalšího dne. A pokud ne, neměla bych jí v tom bránit. Neměla bych se jim do jejich vztahu plést. Přesto mě tížil pocit, že bych tu neměla jen tak stát se založenýma rukama.

A pak mě z mysli vytrhl Chrisův obličej, který mi bránil v pozorování Amy a Richie. Leknutím jsem nadskočila. ,,Děje se něco?" zeptala jsem se automaticky.

Chris mi naznačil, abychom se pomalu vzdálili od ostatních, aby nás nikdo neslyšel. Ač nerada, stoupla jsem si po jeho boku a popošla s ním o něco dál. ,,Emma je zvědavá a i když se skvěle vyhýbám odpovědi, uvědomuju si, že to jen tak nenechá být," pronesl zoufale.

Pochopila jsem, kam tím mířil. ,,Tak jí to už řekni. Měla by to vědět, Chrisi," vyjádřila jsem svůj názor.

,,Asi," pokrčil rameny. ,,Jenže pak už se na mě nebude dívat jako dřív."

Nesouhlasně jsem zavrtěla hlavou. ,,Taková Emma není." Nevěřila jsem vlastním uším, že si něco takového o ní myslel. Byla jsem si jistá, že by se k němu Emma nezačala chovat jinak.

,,Hm," odpověděl zamyšleně. Poté se na mě zadíval a přimhouřil oči. Zajímalo mě, co se mu momentálně honí hlavou. Proč na mě tak zíral?

,,Jestli mi něco chceš říct, tak ven s tím," pobídla jsem ho.

Chris se váhavě podrbal na zátylku, ale pak se nadechl ke slovu. ,,Já jen, že vypadáš docela v pohodě na to, že ti Mike už za dva dny odjíždí."

Sevřela se mi hruď. Ta nesnesitelná bolest mi stěžovala dýchání. O čem to Christopher mluvil? Co to právě řekl? Mike za dva dny odjíždí? Co je to za nesmysl? 

Pokoušela jsem se nadechnout. Dle Chrisova výrazu jsem pochopila, že říká pravdu. A potvrdila mi to i jeho následující slova. ,,Sakra, on ti to neřekl?" zarazil se a pak se zamračil. Narůstal v něm vztek. 

Mně se však zmocňoval smutek a zklamání, jelikož se mi oči začaly plnit slzami. Jak mi mohl Mike něco takového zatajit? A hlavně po tom, co se mezi námi včerejší noc stalo? To to pro něho nic neznamenalo? Chystal se prostě jen tak odjet, aniž by se se mnou rozloučil? 

Otočila jsem se za ostatními, kde Mike postával. Nevěřícně jsem na něho hleděla a pak se bezmyšlenkovitě rozběhla daleko od něj. Daleko od všech. Potřebovala jsem chvíli na to, abych to vstřebala. Přestala jsem si v hlavě klást otázky a zhroutila se v chatce na podlahu.

To bylo určitě to, co ho trápilo u jezera. Jak mě nemilosrdně odbyl, abych se do toho nepletla, protože s tím stejně nic nezmůžu. Jak si tím ale mohl být tak jistý? Třeba bychom společně něco vymysleli.

Doufala jsem, že se všechno změní. Že se možná nerozloučíme. Že nakonec přijdeme na to, jak být spolu i navzdory té dálce. Jenže Mike mě chtěl opustit, což bych možná nakonec dokázala pochopit, kdyby mi o tom řekl. A v tom spočíval ten hlavní problém. On mi neřekl vůbec nic.