Táborové léto 2

11: Emma has a secret?

Hlídat několik dětí není zrovna lehké. Byla jsem vyčerpaná a po večeři jsme dostali ještě za úkol, odvézt děti do jejich chatek a pak jsem se konečně dostala do své chatky a nemohla se dočkat, až si trochu odpočinu.

,,Ellie, dobře, že jsi tady," vyhrkla Amy, která podle všeho pospíchala. Držela v ruce lesk na rty a byla velmi vyparáděná. Měla na sobě elegantní tričko a upnutou černou sukni. Vlasy měla spletené do dvou copánků a byla lehce nalíčená.

,,Prosím, neříkej mi, že musíme někam jít," odhadla jsem, podle jejího vzhledu. ,,mimochodem, sluší ti to."

,,Děkuju," otočila se na mě. ,,vlastně jo, Cathy, holka, která je tady už naposledy, pořádá večírek pro starší táborníky," prozradila mi nedočkavě.

,,Tak si to užijte," pousmála jsem se na ní.

,,Počkej, ty s námi nepůjdeš?"

,,Ne, pro dnešek toho mám dost," rozhodla jsem se. Potřebovala jsem spánek, a hluk a hlasitá hudba by tomu zrovna moc nepřispěli.

,,To je škoda, no není to ovšem naposledy, říkala, že to plánuje udělat i další dny," zazubila se Amy. ,,jednou tam s námi půjdeš."

,,To je jasné," souhlasila jsem s ní a usmála se. Amy mě objala a pak se vytratila z chatky. Emma a MacKenzie už nebyly nikde k dosažení, takže jsem usoudila, že už jsou nejspíše tam.

Lehla jsem si konečně do postele a poslouchala to ticho. Klid, žádný ruch a samota. To člověku chybí, když je na táboře plném lidí. Zavřela jsem oči a hluboce se ponořila do kouzelné říše snů.

* * *

Nejraději bych spala do nekonečna, kdyby to ovšem šlo. Probudila jsem se, když jsem zaslechla táborový zvonek. Holky se na svých postelích převalovaly a odmítaly vstát. Netušila jsem jak dlouho na té párty byly, ale podle jejich lenosti jsem usoudila, že dost dlouho. Narozdíl od nich jsem se cítila vyspale a měla jsem dostatek energie na dnešní den.

,,Ch-christophere..." Nemohla jsem uvěřit svým vlastním uším. Emma zamumlala v polospánku Chrisovo jméno. Určitě se jí líbí, pomyslela jsem si vesele. Podívala jsem se po Amy a po MacKenzie, jestli to náhodou také nezaslechly, ale ty tvrdě spaly.

Usmála jsem se, když Emma otevřela oči a spatřila mě v sedě. ,,Ellie, ty jsi vzhůru?" promnula si spánky a zívla.

,,To jsem," špitla jsem. ,,už byl budíček."

,,Aha, nezdálo se ti náhodou, že bych, já nevím, promluvila ze spaní?" zeptala se nervózně. Nechtěla jsem Emmě tvrdit lež, ale naopak jsem se bála její reakce, kdybych jí řekla celou pravdu, o tom, co jsem doopravdy slyšela.

Byla to těžká situace pro nás pro obě. ,,Ehm, měly bychom vzbudit naše ospalé spolubydlící a pak vyrazit na snídani," vyhýbala jsem se její otázce, jak nejlépe jsem dovedla.

,,Jo, to bychom měly," souhlasila se mnou Emma, jako by zapomněla na svou otázku a bez dalšího mluvení vstala. Oddechla jsem si a modlila se v duchu, aby se k tomuto tématu už nevracela.

MacKenzie s Amy vypadaly nevyspale a tak bylo jedině na nás s Emmou, abychom je trochu zkrášlily. Chopily jsme se pudru, abychom zamaskovaly jejich kruhy pod očima a pak jim upravily vlasy.

Pak jsme konečně přišly do jídelny a já ihned nakráčela ke stolu s jídlem. Kručelo mi v břiše celou cestu do jídelny, takže jsem se nemohla dočkat až něco konečně zakousnu. Emma se objevila hned vedle mě a vybírala si, co si dá. 

,,Tak? Stále čekám na tvou odpověď," začala zase. Nechtěla jsem o tom mluvit, ale měla jsem na vybranou? Nemohla jsem to v sobě dusit navěky.

,,Asi možná mluvíš ze spaní," špitla jsem.

,,A co říkám?" zeptala se mě.

,,Líbí se ti Christopher?" vybalila jsem na ní, což byla velká chyba, protože se hodně vyděsila. Vykulila oči a zalapala po dechu. Následovně úplně ztuhla na místě. ,,Emmo, jsi v pořádku?" strachovala jsem se.

Ale ona najednou zase ožila a vzápětí mně chytila za paži a odvlekla mě do rohu místnosti. ,,Ellie, přísahej, že to nikomu neřekneš!"

,,Takže je to pravda?" vyhrkla jsem nadšeně a přiložila své dlaně na tváře.

,,Ano, líbí se mi, jenomže on o mě nejeví sebemenší zájem a mám takové nemilé tušení, že ani neví, že existuji." Vypovídala se mi, až jí zrudly tváře.

Nemohla jsem tomu všemu uvěřit, Emmě se líbil Christopher a jestli on cítí to samé, může z nich být pár. Moc bych jim to přála, slušelo by jim to spolu.

,,Tak k němu přijď a začni s ním konverzovat," navrhla jsem jí, což se jí moc nelíbilo. Zatvářila se zcela nepřístupně, jako by k tomu nemělo vůbec nikdy dojít.

,,V žádném případě!" křikla a pak se na mě podívala, jako by jí napadl nějaký ohromný nápad.

,,Co?" zeptala jsem se s menším podezřením, že ten nápad má cosi společného se mnou, čehož jsem se vážně obávala.

,,Vždyť vy dva jste přátelé, ne?" otázala se s velkou nadějí, která jí zazněla v hlase. Mlčky jsem přikývla. ,,Napadlo mě, že by jsi s ním mohla mluvit, o mě," zazubila se.

,,Cože? Já nevím," pokývala jsem hlavou. Ne že by mi ten plán nepřišel skvělý, jenže jsem nedokázala pochopit, proč za ním prostě Emma sama nepřijde a nezačne si s ním povídat.

,,Proč? Líbí se ti snad Christopher?" zamračila se při té představě.

,,Cože? Ne, vždyť chodím s Mikem, kterého mám moc ráda,"

,,Chodíš?" celá se najednou rozzářila a stiskla má ramena. Zastavila se na chvíli ve veselém poskakování a upřela na mě pohled.

,,Ano, sám to řekl," odpověděla jsem. ,,vlastně, nejsem si úplně jistá, jestli to myslel skutečně vážně, musím si s ním ještě promluvit," vysvětlila jsem jí. Netušila jsem totiž, jestli to Mike řekl jen tak před Christopherem, aby ho donutil žárlit. Nebo jestli to myslel doopravdy vážně a teď jsme opravdu spolu.

,,Mám z vás i tak radost, moc ti to přeji, Ellie," usmála se Emma a pak zase zvážněla. ,,takže, zmíníš se o mně před Christopherem?" vykulila na mě smutné oči, čímž mě prosila, abych to aspoň jen zkusila.

,,No," úplně se mi do toho nechtělo, ale Emma byla má dobrá kamarádka, pro kterou bych byla schopná dát ruku do ohně, takže jsem nakonec souhlasila. ,,tak dobře."

,,Děkuju!" vypískla nadšením a pevně mě sevřela v objetí.