Táborové léto 2

13: Confusion in my head

Projela mnou vlna energie. Bylo další ráno, další den. Nehorázně jsem se těšila, protože v tento den šlo jen o týmy a my jsme spolu všichni vycházeli, tedy pokud vynechám Mika a Chrise. Ti mezi sebou měli menší konflikt, kterému jsem moc nerozuměla, ale doufala jsem, že ho nebudou zatahovat do našeho týmu.

Všichni jsme si nyní nastoupili do loděk, abychom se dostali po jezeru k velké dřevěné chatě. Tam se totiž měla konat další hra a nejen to. Dnes jsme měli spát ve volné přírodě ve stanech. A pokud by nastala teplá noc, mohli bychom spát pod širým nebem a pozorovat hvězdy. Byla jsem tak natěšená, jak jen to bylo možné.

,,Ellie, myslíš si, že se dnešní noc vydaří?" otázala se mě Sierra s mírným nadšením, která mi po celou dobu dělala společnost. Tedy, spíše si sedla do stejné loďky.

,,Doufám, že ano," pousmála jsem se na ni. ,,Jaká bude asi další hra?"

,,Netuším, ale cítím, že to bude zábava a vyhrajeme!" zvolala nadšeně. Se souhlasem jsem přikývla a nechala Sierru odsednout si k našim nejmladším členům, kterým ráda dělala společnost.

Užívala jsem si čerstvý vzduch a příjemnou atmosféru, která v loďce panovala. Všichni se smáli a o něčem si povídali. Loděk bylo spoustu a Amy, Emma, MacKenzie, Chris a Mike byli v jiných loďkách, měla jsem proto chvíli klid a čas jen pro sebe.

Později loďka zastavila a mně bylo jasné, že jsme tam, kde máme být. U chaty u jezera, od jehož hladiny se odrážely sluneční paprsky. Bylo to kouzelné místo.

Moc se mi tu líbilo a proto jsem štěstím zazářila, když nám Yolanda řekla, že máme svolení prozkoumat sami okolí. Neváhala jsem dlouho a sama jsem de vydala nějakým směrem, který mě v tu chvíli lákal nejvíce.

Slunce se vznášelo nad mraky a teple svítilo. Pokud jsem měla své oblíbené roční období, bylo to právě léto. Počasí bylo každým dnem teplejší a teplejší.

,,Ellie," zaslechla jsem za sebou Mikův hlas, který zněl ustaraně. Zrovna teď jsem nepotřebovala jeho společnost, ale vycítila jsem, že on moji ano.

,,Ahoj," špitla jsem.

,,Musíme si promluvit," informoval mě a já jsem měla sto chutí mu říct, že teď ne. Jenže jsem ho už odmítla jednou. Byla jsem s Christopherem, abych zjistila, jak je na tom s Emmou. Žádná sláva to sice nebyla, ale myslím, že díky mně, teď už aspoň ví, kdo ta Emma je.

,,Omlouvám se, že jsem s tebou včera nešla na procházku, měla jsem spoustu práce," snažila jsem se o vysvětlení, ale bylo mi jasné, že toto mu stačit nebude.

,,S Christopherem?" vyhrkl na mě a já se mu podívala do jeho zklamaných očí. Netušila jsem, co odpovědět. Věděl, že místo toho, abych se šla s ním projít, jsem dala přednost Christopherovi.

,,Miku..." pokusila jsem se o další vysvětlení, ale v tu chvíli jsem se nedokázala soustředit.

,,Možná bych teď od tebe měl požadovat vysvětlení, jenže dle tvého výrazu jsi daleko zmatenější než já, čemuž nerozumím," uvedl svou řeč na pravou míru, kterou si musel dopředu jistě připravovat. Takového jsem totiž Mika neznala.

,,Omlouvám se, ale ničemu nerozumíš. Není to tak, jak si myslíš."

,,Vážně? A co si podle tebe myslím?" zeptal se mě. ,,Víš Ellie, měla by jsi se rozhodnout, co vlastně chceš. Protože si myslím, že v tom nemáš moc jasno."

,,Mluvíš teď o Christopherovi?"

,,Máš ho ráda více než jen kamaráda?" zeptal se narovinu. Jeho otázka mě zaskočila. Jestli si tohle myslel po celou dobu, jakto že mě to ani nenapadlo? Nebo napadlo?

,,Miku, byla jsem s Christopherem, abych zjistila, jestli má rád Emmu."

,,Moc jsi tomu nepomohla, Ellie. Teď si myslím, že jsi to zjišťovala pro sebe."

,,Ne! Všechny informace byly pro–"

,,Ne, chci být sám," Jeho oči se zavřely a pak zase otevřely. Chodidla se sama vydala pryč. ,,Přemýšlej Ellie, protože pokud mě nemáš ráda tak, jak si myslím, nevím zda máme nějakou šanci." Odešel. Jeho slova se mě hodně dotkla. Bodla mě do srdce, do toho hloupého srdce, které ani nevědělo, co vlastně chce. Jako by chtěl Mike zůstat a jeho nohy rozhodovaly za něj. Nebo se řídil svou hlavou, která mu napovídala, aby odešel. Všechno se pokazilo.

Má dobrá nálada se v okamžiku proměnila ve špatnou. Nechala jsem svým slzám volný proud. Nahrnuly se mi do očích a už je nešlo zaplašit. Se sklopenou hlavou jsem se dívala do země a nedokázala se pohnout.

,,Jsi v pořádku?" ozvalo se předemnou. Rychle jsem zvedla ruku a utřela si zaslzené oči. ,,Co se stalo? Ublížil ti?" Christopher.

,,Ne, neublížil," hlesla jsem. ,,Proč jsi tady? Sledoval jsi nás?"

,,Vlastně jo," umlčel se, ale vypadal, jako by se rozmýšlel zda mi má říct, to co měl na mysli. ,,Já... Cítím, že mám povinnost dohlédnout na tebe a chránit tě, nevím proč, ale neodpustil bych si, kdyby se ti něco stalo," vyšel s pravdou ven.

,,Chrisi, to je od tebe hezké, ale já se o sebe zvládnu postarat," řekla jsem rozhodně. Cítila jsem se zvláštně. Nedokázala jsem se zase uvolnit, jako minule, při našem prvním setkáním. Po celou dobu jsem byla napnutá, jako bych se nedokázala ani hýbat, když jsem s Christopherem.

,,Já vím, ale nedokážu přestat. Z nějakého důvodu ti musím být stále na blízku. Ellie, mám tě moc rád. Víš kdyby jsi něco potřebovala..."

,,Měla bych se teď jít projít, sama." Zdůraznila jsem, aby mu bylo vše jasné a nechal mě odejít. A hlavně, aby přestal mluvit a vyznávat mi city. Chris nic nenamítal a měl pro mě pochopení, jako já pro něj. Bez zbytečného přemlouvání mě nechal odejít, a když jsem Chrise ztratila z dohledu, zase jsem se dokázala uvolnit a nadechnout.

Procházela jsem se a snažila si v hlavě urovnat své myšlenky. Christopherův zájem o mě, abych byla v bezpečí mě překvapil. Nevěděla jsem, že se o mě takto stará. To byl ovšem problém, protože jsem si pomalu začínala myslet, že mě Chris bere jako něco víc než jen kamarádku.

Nevěděla jsem ale, jestli to tak beru také. Měla jsem ráda Mika. Ale v poslední době to mezi námi nebylo nejlepší. Ať už to byl čas, který jsme spolu sami skoro žádný nestrávili, nebo Christopher, který se mezi nás pletl, nebo něco jiného, co našemu vztahu rozhodně nepřispívalo.

Dlouho jsem přemýšlela a přemýšlela. Našlapovala jsem pomalu s hlavou ponořenou do svých myšlenek a snažila se dostat ke svému srdci, abych ho celé přečetla a zjistila, kdo mě opravdu zajímá a koho opravdu chci.

Christophera jsem znala jen chvíli, moc jsme toho spolu za tu krátkou dobu nezažili, přičemž Mika jsem znala dlouho. Věděla jsem o něm spousta věcí a taky jsem s ním chodila. Ale ať už bych se rozhodla jakkoliv, jeden z chlapců by byl nešťastný a já nechtěla ublížit ani jednomu.

A najednou jako by mi někdo nebo něco dalo znamení. Najednou mi bylo vše nad slunce jasné. Musela jsem to vyřešit a jít za tím, koho opravdu miluji. A teď jsem měla šanci mu to říci. Protože pokud bych to neudělala, mohla bych toho později litovat.