Dívka s vlčím srdcem (Theo Reaken FF)

Kapitola 7.

  Dneska ráno mi v 6:15 začal zvonit budík. Myslela jsem, že mě trefí šlak. Ten zvuk je strašně otravný. Asi ten budík rozbiju. Ale musím se sebou něco udělat a pořádně prohrabat šatník. Jinak nevím, jestli bych zvládla ten úkol, co mi dal Peter. Plán dnešního dne? Zaujmout Christiana Radlera, přežít ve škole, a po škole volný program. To zvládnu. Tak jo. Jde se na to. Šla jsem si umýt hlavu a lehce jsem si vlasy nakulmovala. Teď make up. Dala jsem si řasenku, linky, lehké kouřové stíny a tmavou rtěnku. Výsledek? Myslím, že dobrý. Ještě šaty a je to. 

(pro představivost)

Když jsem byla hotová, bylo 7:30 a tak jsem se jen v rychlosti nasnídala, vzala jsem si svačinu a šla jsem do školy. Nechtělo se mi čekat na autobus a tak jsem šla radši pěšky. Když jsem přišla, strašně jsem se lekla, protože Dan ležel na zemi a nehýbal se. Přiběhla jsem a začala jsem ho probouzet.

,,Ty ses o mně bála!" řekl se smíchem na rtech.

,,Blbče! Víš jak jsem se lekla?!" začala jsem na něj řvát. Smál se jako pominutý. Když se přestal smát, zjistila jsem, že už jsou tady dvojčata. Takže mise zahájena.

,,Jinak, moc ti to sluší!" řekl, když už jsem odcházela. Nad tou poznámkou jsem se pousmála. Takže, jde se na věc! Když jsem přišla na chodbu slyšela jsem poznámky typu kočka, kdo to je a taky pískání.. Takže bych řekla že u většiny kluků to zabralo. Tak uvidíme, jestli se na to chytne i ON. První hodinu jsme měli Anglinu. Tom se mi vyhýbá a tak si sedl daleko ode mně. Když jsem to viděla, bodlo mně u srdce. Věděla jsem, že nesmím být smutná, ale nemohla jsem si pomoct. Nemůžu mu to říct. A to mě na tom mrzí nejvíc. Tak dlouho jsem nad tím přemýšlala, že jsem si nevšimla, že už zvonilo, ani to, že si ke mně někdo přisedl. 

,,Nějaká smutná. Co se stalo krásko?" zeptala se osoba vedle mě.

,,Hádka s nejlepším kamarádem." odpověděla jsem s očima pořád upřenýma do lavice.

,,A nechceš trochu rozveselit? Zajít do kina nebo tak?" zeptal se kluk vedle mě. Podívala jsem se na něj a poznala svůj cíl. Byl to "ten Christian". 

,,Kino by asi mohlo pomoct. Ale koktejl by byl ještě lepší." řekla jsem s hraným úsměvem.

,,Takže do kina tě vezmu i tak a na koktejl se stavíme potom. Jinak já jsem Christian." oznámil mi s úsměvem. Vypadalo to, že není hraný.

,,Tak dobře. Já jsem Christin.Máš docela pěkné jméno." řekla jsem teď už s opravdovým smíchem.

,,Já vím. Tvoje taky není špatné!" řekl a začal se smát taky.

,,Třído utište se!" zakřičel učitel. Leknutím jsem nadskočila. Christian se znova začal smát. 

,,Přestaň!" řekla jsem mu a lehce ho bouchla do ramene. Pak mi došlo ještě něco. Jak může vědět, kde bydlím, aby mě vyzvedl? Tak jem začala psát na papírek. 

( J: já, Ch: Christian)

J: Ty víš kde bydlím?

Ch: Jo. 

J: Jak to víš?!

Ch: Byl jsem tady už včera. Když jsem tě viděl, zeptal jsem se jednoho kluka, kde bydlíš. Hodně ti to slušelo.

,,Ty jsi mě stalkoval?!" vyjela jsem na něj. Tohle mě dostalo.

,,Jo. Omlouvám se. Neměl jsem to dělat." vypadal dost smutně.

,,Ale vždyť.. Myslela jsem že jsi jiný. " řekla jsem se a beze slova opustila třídu. Z Angliny mám jedničku takže to řešit nebudu. Když jsem za sebou práskla dveřmi, slyšela jsem jen učitele, jak za mnou něco řve. Tohle jsem asi pokazila. 

Z pohledu Christiana :

,,Ale vždyť.. Myslela jsem, že jsi jiný." řekla a bez dalšího slova odešla ze třídy. Od ostatních vím, že má občas problém s agresivitou. A taky vím, že je stejná jako já. Sestra je banshee, ale já jsem vlkodlak. A ti musí držet spolu. Nechci jí být na blízku jenom kvůli tomu. Myslím, že ji mám rád. Já vím že ji znám jenom pár minut, ale mám pocit, jako bych ji znal věčnost. 

,,Pane učiteli můžu ji jít zkontrolovat?" zeptal jsem se.

,,Jistě pane.."

,,Radler." doplnil jsem ho a už jsem šel ven ze třídy. Za tu chvilku co jsme spolu mluvili, jsem nastudoval její vůni. Nebylo tudíž těžké ji najít. Stála nad umyvadlem na holčičích záchodech a umývala si obličej.

,,Christine?" promluvil jsem na ni. Věděl jsem, že něco není v pořádku. Dýchala dost těžce. Když se na mě otočila, viděl jsem, jak se její oči změnily. Nebyly krásně kaštanové, ale byly zlaté. Beta. Čistá beta. Nikdy nikoho nezabila. Byla vyděšená. Nevím proč, ale měl jsem pocit, že bych ji měl nějak uklidnit. Nadechl jsem se, zavřel jsem oči a nechal je, ať se změní. Změnily se o dost. Byly zlaté. Jako ty její. Když jsem oči znovu otevřel a podíval se na ni, začal jsem se k ní pomalu přibližovat. Pokaždé , co jsem udělal krok k ní, ona couvla. Popošla asi o dva metry vzad a opřela se o zeď. Dál už nemohla, a tak jsem udělal ještě dva kroky vpřed. Chtěla utéct bokem, ale zaterasil jsem jí cestu rukou. Asi jsem při tom vypadal jako nějaký sériový vrah, ale to mi bylo jedno. Přiblížil jsem svoji hlavu k její, a zlehka ji políbil.

Z pohledu Christin :

Otevřel oči a já viděla stejnou barvu očí, jakou jsem viděla před chvílí v zrcadle. Má stejnou barvu očí jako já. Udělal krok v před a já poodstoupila o krok vzad. Takhle to šlo do té chvíle, než jsem asi po dvou metrech vrazila do zdi. Udělal ještě dva kroky ke mně. Nevím z čeho jsem byla tak vystrašená. Je stejný jako já, ale nebylo mi to příjemné. Chtěla jsem utéct bokem, ale zaterasil mi cestu rukou. Na druhé straně byly umyvadla. Nemohla jsem kudy utéct. Čekala jsem, že mě třeba začne druhou rukou škrtit nebo tak něco, ale nic. Jenom k mojí hlavě naklonil tu svou a něžně mě políbil. Nevěděla jsem co dělat. Chytla jsem ho kolem krku a polibek mu opětovala. Bylo to úžasné. V břiše mi poletovalo snad tisíc motýlků. jednou rukou mě chytil za krk a druhou rukou mě chytil kolem pasu. Asi jako Daniel nedávno. Když jsem se od něj odtáhla abych se nadechla, usmála jsem se na něj.

,,Takže to rande platí?" zeptal se s úsměvem.

,,Platí." odpověděla jsem.

,,V sedm tě vyzvednu." řekl a dalším polibkem mě umlčel dřív, než jsem stačila něco říct.