Dívka s vlčím srdcem (Theo Reaken FF)

Gévaudanská bestie

,,Liame! Liame počkej!" zavolal Stiles, který přiběhl ke mě.

,,Všichni pryč!" zařvala jsem z plných plic a lidi se jako napovel rozběhli pryč. Někteří běželi do školy, jiní se utíkali schovat do aut, aby mohli co nejrychleji odjet. Každý běžel jinam. Ale všichni měli něco společné. Utíkali ze strachu před něčím, co zabíjelo na potkání.

Liam schytal pořádnou ránu drápama do břicha a já, Stiles a Hayden jsme ho odtáhli do školy. Nechala jsem ho se Stilesem a Hayden v jedné z tříd a rozběhla se najít Scotta.Vyběhla jsem na chodbu a když jsem byla u schodů do dalšího patra, něco těžkého mě přirazilo na zeď a já si vyrazila dech. Dopadla jsem na bok a nadzvedla se. To co mě srazilo, byl Scott. Na schodech stála bestia. Velká černá mlhovinová bestie s modrýma zářícíma očima. Pak se rozběhla pryč. Scott i já jsme zavrčeli a rozzářili oči. Rozběhli jsme se za ní. První rvačku jsme měli v nějaké třídě v druhém patře. Scott skončil s roztrženýma zádama a já vyletěla z okna. Dopadla jsem zády na trávu, rozbila si hlavu o kámen, ale nic jiného se mi nestalo. Horší bylo, když jsem se zvedla a kousek za mnou přistála besti. Rozběhla jsem se do školy a srazila se se skupinou lidí, kteří utíkali někam dál do školy. Proti nám běžel Scott. Všichni už byli pryč, ale já zůstala stát u schodů. Jedna holka tam ležela. Chtěla jsem se pro ni rozběhnout, ale Scott byl rychlejší. Popadl ji a i sní se schoval do třídy. Já se schovala za schody tak, aby mě bestie neviděla. Když se zabouchly dveře, bylo asi dvě minuty uplné ticho. Pak vešla bestie. Vytáhla jsem si zrcátko a opatrně se podívala jejím směrem. Podívala se na mě, ale pak se otočila ke Scottovi. Přes dveře ho vidět nemohla, ale určitě ho cítila. Vrazila do dveří. Pak znova a znova. Slyšela jsem, jak se sklo nad dveřmi roztříštilo. Pak bestie prorazila dveře. Stoupla jsem si a chystala se odpoutat její pozornost od Scotta, když jsem si toho všimla. Bestie vyrvala dveře z pantů a mrštila jimi o skříňky za sebou. Chystala se ho seknout drápama, ale já jsem ji zastavila. Zařvala jsem a Rozzářila oči. Scott se rychle zvedl a odpoutal ode mě bestiinu pozornost. Vyrval dveře od nějaké skříňky a přetáhl ji jimi po hlavě. Pak se rozběhl ke mě a my oba jsme vyrazili do knihovny.

  Rozrazili jsme dveře a oba jsme se opřeli o stůl. Sáhla jsem si na týl a podívala se na svou ruku. Krev. Přesně jak jsem čekala. Podívala jsem se na Scotta. Vypadal příšerně. Měl roztržené záda a rozbitou hlavu a taky paži. Podíval se na mě s otázkou v očích. Nemusel nic říkat. Věděla jsem, na co se ptá. Zajímalo ho, jestli jsem v pořádku. Přikývla jsem na souhlas. Pak jsem se rozhlédla kolem sebe. Všude po knihovně byli schovaní studenti. Všichni měli děs v očích. Podívala jsem se na Scotta.

,,Všichni běžte nahoru!" řekla jsem jim tiše. Pak jsem si vytáhla rukávy koženky. Když byli všichni v horním patře knihovny, podívala jsem se znova na Scotta a nechala si zároveň s ním narůst tesáky a drápy.
,,Pach." řekl Scott to jediné slovo, a já ihned pochopila, o co mu celou dobu šlo. Když vtrhla bestie do knihovny a zařvala na nás, vrátili jsme jí to oba dva najednou. Bojovali jsme. Teda snažili se bojovat. Dvě hodiny jsme nedělali se Scottem nic jiného, než že jsme se vyhýbali bestiiným ranám a taky jsme se je pokoušeli bestii vracet. Scott byl domlácený víc, než já, protože schytal většinu ran mířených na mě. Snažil se jim všem zabránit. Čemu ale nemohl zabránit, bylo když jsem zařvala a skočila proti bestii. Chytla mě pod krkem a druhou rukou mi roztrhla břicho. Zařvala jsem a Scott se naštval. Skočil proti bestii a sekl ji do ramene. S ní to ale neudělalo téměř nic. Bestie mě hodila na schody takovou silou, že mi naštípla páteř a taky mi způsobila dost nepěkný otřes mozku. Před očima se mi začaly dělat mžitky a chtělo se mi spát. Abych neusnula, zaryla jsem si drápy do dlaní. Když přišla tahle bolest, uzdravila se mi páteř a taky jsem zase začala normálně vidět. Rozhlédla jsem se, jestli nenajdu něco, co by nám při boji s bestií pomohlo. Zvedla jsem se zrovna ve chvíli, kdy bestie mrštila Scottem o stůl vedle schodů. Přeskočila jsem zábradlí, pomohla Scottovi vstát a popadla jsem jednu z dřevěných židlí stolu. Scott skočil po bestii, ale ta ho jedním švihnutím ruky odmrštila na schody, téměř do stejných míst, jako byl krvavý flek ode mě. Využila jsem toho. že se bestie soustředila na Scotta a skočila jejím směrem. Přetáhla jsem ji nohou od stolu po hlavě a ona se zakymácela. Když jsem dopadala, nevypočítala jsem to, a spadla jsem bokem na zábradlí. Slyšela jsem křupnutí kostí. Cítila jsem to. Zlomila jsem si pár žeber a dokonce jsem slyšela pár lidí, jak hlasitě zalapali po dechu. Bestie se vzpamatovala a šla naším směrem. Když jsme si všimli Liama, který letěl směrem na bestii, rychle jsme uhli od schodů. Bestie natočila hlavu na Liama a ten ji praštil pěstma do  čumáku. Když Liam spadl, přeskočil Scott zábradlí k němu a já se posunula až k policím. Přes zlomená žebra to šlo těžce, a dost blbě se mi dýchalo. Když se bestie znova narovnala, ozvala se rána ze zbraně. Podívala jsem se ke dveřím a tam stála Malia a Braeden. Malia vrčela a Braeden pořád pálila ze zbraně. Bestie se na ni podívala, ale Braeden jí nedala možnost zaútočit. Dál po ní pálila ze zbraně. Po chvíli to bestie vzdala a vyskočila z okna. Liam a Malia pomohli vstát Scottovi a Braeden šla ke mě.

,,Snad jste si nemysleli, že proti té zrůdě můžete jít sami!" vztekla se Braeden a pořád mě podpírala.
,,Ne." řekl Scott.
,,Ale máme její pach." uchechtla jsem se a vyvlekla se Braeden, která se na mě zlostně dívala. Všichni jsme se pak podívali na rozbité okno. Podívala jsem se na lidi kolem sebe. Scott měl rozbitou hlavu, roztrženou paži a záda. Liam měl triko od krve. Malia a Braeden byly obě v pořádku. A já jsem měla rozbitou hlavu, roztržené břicho a zlomené žebra. Když začal vyprchávat adrenalin z mého těla, pocítila jsem tu bolest pod paží. Když jsem se podívala, neviděla jsem nic. Ale věděla jsem, že něco nebylo v pořádku.

,,Braeden, odveďte je s Maliou pryč." řekla jsem a kývla hlavou ke všem mým spolužákům, zděšeným díky tomu, co viděli. Braeden přikývla a vyběhla pro ně nahoru. Když všichni scházeli, neunikly mi jejich zvědavé pohledy. Hned jak všichni odešli, otočila jsem se na ty dva.
,,Asi jsem si zlomila žebra." oznámila jsem jim.
,,Jak ti můžeme pomoct?" zeptal se Liam.
,,Liame podej mi nějakou židli, která není zničená." řekla jsem mu a on to udělal. Sedla jsem si na ni tak, že jsem opěrátko měla u zdravých žeber.
,,Liame teď se postav sem a zapři se do židle tak, ať se nehýbe. A Scotte, na tři mi zatlačíš dlaněmi do žeber." řekla jsem jim a oba s nejistým pohledem udělali to, co jsem jim řekla.
,,Takže na tři, Scotte." řekla jsem.
,,Tři." řekl Scott a já ucítila obrovský nával bolesti, který ale přestal hned, jak jsem ucítila něčí ruku na zadu mého krku. Byla to Liamova ruka. Když bolest odezněla, zvedla jsem se a podívala se na Scotta.
,,Promiň." omlouval se.
,,To nic. Dostal jsi většinu mých ran. Takhle jsi mi to mohl alespoň trochu vrátit." zasmála jsem se a on taky.
,,Jdem ji najít?" zeptal se Scott.
,,Jdem ji najít." potvrdila jsem a oba jsme vyšli z knihovny. Když jsme byli u dveří na parkoviště, Teprve jsme začali vnímat Liama, který šel celou dobu za námi.

,,Scotte, no tak počkej! Jste oba zranění!" snažil se nás zastavit. Oba dva jsme ho ale nevnímali. Otevřela jsem dveře na parkoviště a podle pachu se pohybovala dál a dál. 
,,Chris no tak! Musíte zpomalit!" zkoušel to dál, ale já šla po své stopě. Když jsem probíhala kolem černého Opelu, byl pach nejsilnější. Se Scottem jsme se na sebe podívali. Scott se zapřel do dveří od kufru, a po chvilce snažení se mu podařilo ho otevřít.

Uvnitř kufru jsme našli pár zelených bot. Podívala jsem se na kluky a vzala jednu botu. Byla od krve. Zabouchla jsem kufr a zarazila se. Před náma stál Mason.
,,Scotte? Co děláte v mým autě?" zeptal se Mason a moje srdce vynechalo úder.
,,Jsi to ty." řekla jsem se slzami v očích.
,,Cože?" nechápal Mason, ,,Liame o čem to mluví?"
,,Liame!" zopakoval Mason, když Liam nebyl schopný slova. Pak se objevil Correy, popadl Masona a oba zmizeli.
,,Correy počkej!" zavolal bezmocně Scott. 

Proběhli jsme mezi auty a chtěli ty dva nějak chytit. Marně. Correy a Mason byli pryč.