Dívka s vlčím srdcem (Theo Reaken FF)

Uvěřitelná lež

V noci mě netrápily žádné zlé sny, ani žádná bolest u srdce. Po dlouhé době jsem usnula klidná. A ráno jsem se vzbudila nejen odpočatá, ale dokonce jsem se vzbudila v náruči toho, koho tak moc miluju.

  Tři dny po sobě jsem jenom střídavě ležela, jedla a jezdila k Deatnovi na kontrolu. Rameno už jsem měla konečně zahojené. Taky jsem každý večer usínala v Theově obětí. Ovšem když jsem se pak ráno vzbudila, nebyl Theo nikde. Když jsem se ve čtvrtek vrátila do školy, nikde jsem neviděla plakát na dnešní charitativní zápas s Devenfortem. Když jsem vešla do chodby, spousta lidí se na mě otočilo. Nechápala jsem proč. Rozešla jsem se ke své skříňce a druhačka, která ji měla vedle mě, na mě okamžitě vybalila otázku.

,,Ty chodíš s Theem Reaknem?" vyvalila jsem na ni oči.
,,Co?" nechápala jsem to.
,,Brett Talbot teď dělal rozhovor pro televizi ohledně dnešního zápasu. Pak se šel ke svým spoluhráčům, a tam jim řekl, že i když si s Theem, stejně pro něj máš slabost." řekla  a zamračila se na mě.
,,Jako ten, Brett Talbot?" zeptala jsem se.
,,Kolik jich znáš?" vztekla se a odešla. Nechápala jsem to. Celý den byl klid. Kolem třetí mi pípla SMSka. Měla jsem jít do knihovny. Přišla jsem a sedla si ke Stilesovi, Lydii, Liamovi a Scottovi.

,,Mason říkal, že nejde jen o frekvenci, Ale i o napájení. Musí to mít hodně silný signál." začal Liam. Domyslela jsem si, že se baví o bestii.
,,To způsobuje proměnu?" zeptala se Lydie.
,,Nemyslím, že je to jen tím. Argent říkal, že je ta věc chytřejší. Co když se doktoři děsu snaží, aby rostla rychleji?" zeptal se Scott.
,,Pomocí frekvence? Zeptal se Stiles.
,,Pomocí proměn, ne? Frekvence je spouštěč." napadlo mě.
,,Přesně. Důležitý je, že se změní ve vlkodlaka." dořekl Scott.
,,Jako Peter." řekla Lydie. Nechápala jsem, jakého Petera myslí.
,,Jo." potvrdil Scott. ,,Když byl alfa, s každým úplňkem sílil. Zahojil se  a vrátil se do normálu."
,,Doktoři děsu nechtějí čekat na úplňky." řekl Liam.
,,Chtějí, aby byla bestie nejsilnější co nejrychleji."  potvrdil Scott.
,,Kvůli Jordanovi." vydechla jsem. Zvedla jsem se, popošla bokem a snažila se dovolat Parrishovi. Nezvedal to. Pak se ostatní najednou zvedli. Dívala jsem se na ně. Kluci odešli, ale Lydie se zastavila  a šla k poličkám na opačné straně knihovny. Šla jsem pro jistotu s ní. Lydie si v tmavším koutku klekla k otevřené knížce. Pak jsme obě uslyšely hlas. Řekl její jméno. Podívala jsem se do druhé uličky a polekala se. Na zemi seděl Jordan podrápaný a ohořelý. Lydie někomu zavolala a já jela k Deatnovi. Motorku jsem zaparkovala tam, jako vždy.

,,Deatone?" zavolala jsem v čekárně. Chtěla jsem dovnitř, ale Deaton měl zavřenou přepážku. Díky dřevu z jasanu jsem nemohla dovnitř.
,,Kdo je to?" ozval se Deaton z ordinace.
,,Christin." zavolala jsem na něj zpět.
,,Ahoj." řekl a otevřel mi přepážku. ,,Pojď dál."
,,Jsi tady sám?" zeptala jsem se nejistě.
,,Ano. Co se děje?" zeptal se a otočil se ke mě čelem.
,,Je tu něco, co bych potřebovala probrat. Mám takový problém." řekla jsem mu opatrně.
,,Ano? Zase rameno? Nebo je to tentokrát něco jiného?" zeptal se.
,,No. Jde o to, že než se mi zahojilo to rameno, mívala jsem sny. Ale ne obyčejné." řekla jsem.
,,O co se v nich jednalo?" zeptal se a pokynul mi, abych si sedla na kovový stůl.
,,Většinou jsem se nejdřív prala spolu s Parrishem s bestií. Jindy to byl ale zrovna pohled. Dívala jsem se na své čisté ruce. Parrish byl vedle mě ohořelý a stáli jsme na kopě mrtvol. To nejdivnější ale bylo, že psem měla rudé oči." řekla jsem mu. Deaton se na mě díval s pochopením v očích.
,,Vím, že tě to teď mate, ale bohužel ti já sám nemám jak pomoct. Jediná možnost jak ti pomoct, je donutit tě vzpomenout si. A to jde nejlíp, když jsi v tranzu. Ale na to je potřeba hodně času. Takže teď bež na zápas povzbudit kluky, a já se pokusím něco vymyslet." řekl klidným hlasem.
,,Děkuju Deatone." řekla jsem a odešla. Jela jsem na hřiště. Zaparkovala jsem u školy a zbytek jsem došla pěšky. Na hřišti už se svítilo. Sešli jsme se ve třídě, kde jsme si znova zopakovali úkoly. Já měla s Maliou odpojit televizní vysílače a pak pomoct hledat podle pachu boty s Jordanovou krví. Stiles měl připomenout koučovi, aby zrušil zápas. Nic extra složitého. Já si budu muset ještě promluvit s Brettem. Chtěla jsem jít za ním, ale kouč pískl na začátek hry. Nechápavě jsem se podívala na Maliu.

,,Sakra." vydechla jsem.
,,90 minut." řekla Malia a já přikývla. vyskočila jsem na auto a stěží vyrvala jeden kabel, abych vyhodila anténu z provozu. Malia mezitím vyskočila na druhou dodávku.
,,Zvládneš to dodělat?" zeptala jsem se jí.
..Jo. Běž pomoct Lori. prohledává diváky." řekla a já kývla. Seskočila jsem z auta a rozběhla jsem se k tribuně. Když jsem doběhla, Kira odcházela ze hřiště a Lori běžela za ní. Já se podívala na Scotta a ten kývl hlavou na diváky. Já přikývla a začala prohlížet boty. Asi po deseti minutách pískl rozhodčí time-out. Toho jsem využila a šla k lavičkám. Brett něco říkal Liamovi a pak šel ke svému týmu.

,,Brette!" zavolala jsem na něj.
,,Chris." vydechl, ,,Ahoj."
,,Ahoj. Tak jsem slyšela, že prý pro tebe mám slabost." zasmála jsem se a pak mu dala facku.
,,Jo. No tak to jsem nedomyslel." řekl, když obracel hlavu ke mně.
,,Nedomyslel. Sakra Brette! Oba jsme tu ze stejného důvodu. Zabránit bestii aby vraždila. Tak toho laskavě nech. Jsme jenom kámoši." řekla jsem mu tak, aby to slyšel jenom on.
,,Stejně si myslím, že pro mě máš slabost." zasmál se a já taky. Přátelsky jsme se objali a pak rozhodčí znova zavolal hráče do hry. Sledovala jsem všechny hráče, ale Scott nikde nebyl. Zaposlouchala jsem se do okolních zvuků a uslyšela Liama se Stilesem, jak se baví o tom, že Malia ještě nestihla zneškodnit všechny vozy, a tak jí dají víc času tím, že srovnají skóre. Nad tou představou jsem se zasmála. Ne, že bych naší škole vítězství nepřála, ale proti Devenfortu měli asi smůlu. Ale když dal Liam první gól a tím snížil na 2:5, překvapeně jsem zírala jako všichni ostatní. Pak přišel další gól z naší strany. A pak další. Když dal Liam poslední gól, vyrovnal tím skóre na 5:5.  Odečetly se posední 3 sekundy a rozhodčí pískl prodloužení. Podívala jsem se na Maliu, a ta mi kývla na souhlas. Jenomže jsem si všimla moderátorky a pak nás všechny ohlušilo nepříjemné pískání. Všichni jsme se rozhlíželi. Rozběhla jsem se za Liamem na hřiště. Sundal si helmu a oba jsme se podívali směrem k autobusu, který byl zaparkovaný za tribunou. Než jsem stačila zareagovat, rozběhl se Liam k bestii, která se objevila nad autobusem.

,,Liame! Liame počkej!" zavolal Stiles, který přiběhl ke mě.,,Všichni pryč!" zařvala jsem z plných plic a lidi se jako napovel rozběhli pryč. Někteří běželi do školy, jiní se utíkali schovat do aut, aby mohli co nejrychleji odjet. Každý běžel jinam. Ale všichni měli něco společné. Utíkali ze strachu před něčím, co zabíjelo na potkání.