Dívka s vlčím srdcem (Theo Reaken FF)

The Sword and the Spirit (Meč a duch)

S trhnutím jsem se probudila. Nemohla jsem si však sednout, neboť přes mé tělo byla přehozena něčí ruka. Podívala jsem se na svého ochránce, a musela se usmát.

,,Theo." vydechla jsem s úsměvem. Pohladila jsem ho po tváři. Nevzbudila jsem ho.
,,Theo co tady děláš?" zeptala jsem se. Ani neotevřel oči.
,,Spím." zamumlal do polštáře.
,,V mojí posteli?" zasmála jsem se. Povolil ruku a tak jsem si sedla.
,,Lehni si zpátky prosím." až teprve teď otevřel oči.
,,A co když se mi nechce spát?" usmál se na mě tím svým lišáckým úsměvem.
,,Co? Co jsem řekla?" lekla jsem se. Theo mě rychlostí blesku strhnul nad sebe, tak, že on ležel, a já seděla na jeho bocích. Takže ty takhle? Pomyslela jsem si. Pomalu jsem se přibližovala k jeho rtům. Když jsem byla téměř u jeho rtů a on se pokusil je spojit v jedno, uhnula jsem.

,,Jako vážně?" vztekl se. Já se jen usmála a nic nedělala.
,,Tak fajn." řekl a přetočil nás tak, že jsem teď já ležela pod ním a on mi chytl ruce za hlavou.
,,Theodore!" udělala jsem naštvaný obličej. Pak se mi Theo vrhl na rty a já prostě jen spolupracovala. Když nám oběma došel vzduch, odlepili jsme se od sebe a koukali se jeden druhému do očí. Pak jsem se koukla na hodiny. Pět ráno. Tak to už asi vážně neusnu.

,,Christin budu muset odejít." řekl najednou Theo.
,,Proč? Co se děje?" lekla jsem se. Theo se zvedl, a začal si natahovat tričko. On mi celou dobu spal v posteli v kalhotech?!
,,Nic se neděje.  Neboj. Jenom teď musím něco zařídit. " řekl, pak mě ještě políbil a vyskočil oknem ven. Ještě asi hodinu jsem se převalovala a pak jsem se šla umýt, obléct a nasnídat. Když jsem vyjížděla na své motorce z domu, mohlo být tak půl osmé. Řekla jsem si, že si před školou udělám okružní jízdu. Když jsem přijela do školy, vyděsila jsem se. Všude stály policejní auta. Asi pět nebo šest aut. Seskočila jsem z motorky, vypla ji a vběhla do školy. ¨

,,Scotte! Bráško?" volala jsem. Pak jsem ho najednou uviděla jak stojí se Stilesem a baví se s nějakým strážníkem. Běžela jsem k nim.

,,Neřekl to ani neoficiálně?" zeptal se ho Scott. Vyděšeně jsem se na něj podívala.
,,Každý má svou teorii." řekl ten strážník.
,,Co ta tvoje?" zeptal se Stiles. Pořád jsem nechápala, co se děje.
,,Neměl bych o tom s vámi mluvit.." 
,,No tak Schtrousi. Tvoje teorie?" nenechal se odbýt Stiles.
,,Věříte na nadpřirozeno?" zeptal se. Já, Scott a Stiles jsme si vyměnili zmatené pohledy.
,,Scotte můžeme si promluvit?" zeptala jsem se ho a bez čekání na odpověď jsem ho odtáhla stranou.
,,Co se tady k čertu děje? Proč jsou všude policejní hlídky?" zeptala jsem se vyděšeně.
,,Stilinski sem poslal hlídky, protože Argent našel mrtvá těla." řekl mi.
,,Dobře. Tak zaprvé. Kdo je Argent?" zeptala jsem se.
,,Lovec vlkodlaků. Teď je ale na naší straně. Díky Allison." řekl mi Scott. Poslouchala jsem jeho srdce. Jednou zrychlilo. Když se zmínil o Allison. Nehodlala jsem do toho rýpat.
,,Dobře díky. A zadruhé. Proč jsou ve škole?" zeptala jsem se klidněji.
,,Stilinski si nejspíš myslí, že bude bezpečnější, když budou tady s náma, kdyby něco." řekl mi. Teď už jsem to fakt nechápala. Pak jsem si vzpomněla na to, jak za mě jel na motorce. Objala jsem ho.
,,Děkuju, bráško." řekla jsem mu a on mi opatrně objetí vrátil.
,,Za co?" zeptal se pobaveně.
,,Za všechno. Hlavně za včerejšek." vysvětlila jsem mu a pak jsem ho pustila. Usmáli jsme se na sebe, a já pak vyrazila ke skříňce. Vzala jsem si věci a šla na matiku. Den mi uběhl celkem rychle. Pořád jsem byla myšlenkami buďto u Thea nebo u toho mého snu. Poslední zvonění bylo jako vysvobození. Vyběhla jsem ke skříňce, nechala tam věci do školy, a vyběhla k motorce. Nasedla jsem a vyjela směr stanice Šerifa. Vešla jsem dovnitř a rozhlédla se. BINGO! Parrish seděl u svého stolu.