Dívka s vlčím srdcem (Theo Reaken FF)

Podivné frekvence

Vyběhla jsem ven z budovy. V uších mi začalo znít známé pískání. Před očima se mi začaly dělat mžitky. V tom jsem uslyšela zvuk policejního auta. Než jsem se stihla podívat, odkud ten zvuk jde, upadla jsem. Znovu jsem si sáhla na týl. Podívala jsem se na svou ruku, a uviděla zase tu starou známou stříbrnou tekutinu. Pokusila jsem se vstát,ale musel mi pomoct kluk, který šel kolem.

,,V pořádku?" zeptal se mně.

,,Jo. Jasně." odpověděla jsem mu, a šla pryč. Stihla jsem od nemocnice ujít sotva dva kilometry, když v tom mi v kapse začal zvonit mobil.

,,Ano?" zeptala jsem se, když jsem přijmula hovor od Stilese.

,,Chris? Kde jsi?!" začal křičet do telefonu.

,,Stilesi v klidu! Jsem jenom na cestě domů!" uklidňovala jsem ho.

,,Okamžitě přijď ke Scottovi. Liam našel další chiméru." vysypal na mně.

,,Ale.." nestihla jsem to ani doříct. A už mi konec hovoru oznamoval známý zvuk. Otočila jsem se o 180 stupňů, a běžela ke Scottovi domů. Stiles mi ještě poslal SMSku o tom, kde Scott nechává náhradní klíč. Ohla jsem se, a zpod koberce jsem vytáhla klíč. Odemčela jsem si dveře, klíč jsem vrátila zpět, a vyběhla jsem nahoru po schodech do Scottova pokoje.

,,Hayden, tady Stiles. Tvoje ségra dělá s mým tátou na policii. Otevři ty dveře. Můžeš nám věřit." když jsem viděla Stilese, jak se bezradně otáčí ode dveří, musela jsem se sama pro sebe zasmát.

,,My ti musíme říct pravdu. A to se nejlíp dělá z očí do očí. Poslyš, buď ty dveře otevřeš, nebo je vyrazím." začal Scott. ,,Je v pohodě jestli nechceš mluvit, nebo nám nevěříš, Ale já musím vědět, že jsi v pořádku."

,,Jasně. Scotte takhle ji jenom vyděsíš." řekla jsem mu šeptem, a přešla jsem ke dveřím.

,,Hayden? Tady Christin. Já vím, že jsi vyděšená. Tvůj splašený tlukot srdce slyším až sem, ale pokud chceš, abychom ti pomohli, tak mi musíš věřit. Nechceme ti ublížit. Jenom prosím, otevři ty dveře." řekla jsem jí klidným hlasem. Když jsem dokončila svůj proslov, dveře se opravdu otevřely. Stála tam Hayden. Oči jí zářily zlatou barvou, a na rukou měla drápy.

,,Já vám věřím." řekla. Otevřela jsem náruč, a ona mi do ní padla. Kluky jsem vyhodila z pokoje, a spolu s Hayden si sedla na postel. Všechno jsem jí vysvětlila, a nabídla jí pomoc. Hayden ji přijala. Vzali jsme ji s Liamem k ní domů, před vchodem nám poděkovala, a pak zmizela domě Liam se začal usmívat jako dítě o vánocích. se smíchem jsem ho vzala kolem ramen, a šli jsme domů, Liam bydlel jen o dva bloky dál, než já.

Když jsem se ráno vzbudila, doufala jsem, že to byl jen hloupý sen. Vstala jsem z postele, přešla do koupelky, a vlezla do sprchy. dívala jsem se na odtékající proudy vody. V tom jsem uviděla stříbrnou tekutinu. Zatřepala jsem hlavou, a začala se prohlížet, na mém břiše bylo pět teček. Z těch teček, vytékala stříbrná tekutina. Okamžitě jsem vyskočila ze sprchy a v ručníku jsem běžela do ošeřovny, kterou si naši zřídili místo pokoje pro hosty. Popadla jsem zkumavku, a přiložila ji k rankám. Nechala jsem tekutinu natéct, pak jsem zkumavku zavřela a ranky jsem stáhla mašličkami. Vběhla jsem do pokoje, a oblékla se. Seběhla jsem dolů, pozdravila rodiče, a šla se najíst.

,,Zlato, víš, tak jsme si tady s tátou říkali, že už jsi dost stará na to, aby jsi mohla dostat to, počem tak dlouho toužíš." řekla mamka. Já nevěřícně jsem zvedla obočí.

,,Mami o čem to mluvíš?" zeptala jsem se. Co tím jako sakra myslí?!

,,Miku můžeš." řekla mamka, a taťka mi zavázal oči. Vstala jsem ze židle, a šla jsem tam, kam mě vedl táta. Vyšli jsme před dům, jak jsem poznala podle zvuků. Táta mi sundal pásku z očí, a já se musela rozkoukat. Když už si mé oči přivykly světlu, uviděla jsem to nejhezčí, co jsem kdy mohla vidět. Přede mnou stála tátova motorka.