Dívka s vlčím srdcem (Theo Reaken FF)

Kapitola 9.

Ráno mě vzbudil budík. Přišlo mi, jako bych spala jen chvíli a přitom jsem spala více než devět hodin. Ale to nebylo zdaleka to nejhorší. Šla jsem do sprchy, umyla se a šla si obléct věci do školy.

Když jsem seděla u stolu a snídala Musli, mamka s taťkou přišli a sedli si na proti mně.

,,Dobré ráno. Děje se něco?" zeptala jsem se nejistě.

,,Chris, víš, my ti s maminkou musíme něco říct." začal táta. Neměla jsem z toho dobrý pocit.

,,Ano?" zeptala jsem se zase.

,,My se budeme stěhovat Chris." řekla máma. ,,Já a tvůj otec jsme dostali novou práci a my jsme ji vzali."

,,Aha.." snažila jsem se to vstřebat. Mám se stěhovat.

,,Dobré ránko!" řekl Max když vešel do kuchyně. Asi si všiml našich výrazů a zeptal se:

,,Vy už jste jí to řekli?"

,,Jo." odpověděl táta.

,,Chris? Jsi.."

,,Potřebuju to vstřebat, mami."zastavila jsem ji.

,,Chceš zůstat doma Chris?" zeptal se táta.

,,Jo." to bylo jediné, co jsem jí řekla, než jsem vyběhla nahoru do pokoje a tam se zavřela. Lehla jsem si na postel a začala zírat do stropu. Můj mozek začal pracovat na plné otáčky. Já se budu stěhovat. Ale co. Tomas se mnou stejně nemluví takže to je asi jedno.

,,Chris?" slyšela jsem, jak někdo vešel dovnitř. Podívala jsem se směrem ke dveřím a stál v nich Max.

,,Hmm?" odpověděla jsem s nezájmem a dál se věnovala pozorování stropu.

,,Jsi v pohodě?" zeptal se.

,,Hmm." řekla jsem zase.

,,Chris mluv se mnou!" zvýšil na mě hlas.

,,Proč bych měla?! Věděl jsi to a nic jsi neřekl!" vyjela jsem na něj.

,,Chris! Měníš se!" vykřikl. Podívala jsem se na své ruce a uviděla jsem drápy. Vyběhla jsem z pokoje a utíkala přes zahradu do lesa. Běžela jsem jak nejrychleji jsem mohla.Doběhla jsem asi pět kilometrů za domem a rycholstí blesku jsem vylezla na svou ,,stromovou plošinu". Dřív to bylo moje, Maxovo a Tomasovo místo, ale po tom, co se Max odstěhoval, přestali jsme tam chodit s Tomasem tak často. Nebylo to nic zvláštního. Byla to jenom plocha se zábradlím, ale pro nás to bylo místo, kde jsme mohli utéct všemu. Sedla jsem si nahoře a opřela si hlavu o kmen stromu. Nevím jak dlouho jsem tam seděla, když mi někdo řekl:

,,Vypadáš tam jako skřítek." byl to Christian.

,,Co chceš?!" zeptala jsem se naštvaně. Tohle je moje místo a nikdo mi sem nepoleze!!

,,Mluvit s tebou." řekl s pořád stejným klidem.

,,O čem?"

,,O tom, co řekl Max." to mě dostalo.

,,Fajn."

,,Víš já je nechtěl zabít. Ale jeden chlap mi vyhrožoval, že jestli nezabiju svou smečku,tak zabije Cheryll. Prosím věř mi. Moje sestra je moje jediná rodina. Nemůžu ji ztratit!" žadonil.

,,A jak mám vědět že mi nelžeš?!"

,,Klidně si poslechni můj tep. Nelžu."

,,Dobře. Řekněme, že ti věřím. Ale kdo ti vyhrožoval?"

,,Peter McMilly." řekl. Než se stihl nadát, zmizela jsem mu z očí. Ten parchant. Zajímalo by mně, jak to vysvětlí. Doběhla jsem k Dubu a začal volat Peterovo jméno.

,,Ahoj Christino! Copak potřebuješ vlčice?" zeptal se s úsměvem na obličeji. Nic jsem mu neřekla a zrovna mu dala pěstí do obličeje.

,,Co sis sakra myslel?! Že si sem jenom tak přijdeš, proměníš mně a neřekneš mi o sobě pravdu?!" začala jsem řvát a dávat mu jednu ránu za druhou.

,,Chris! Uklidni se!" začal na mně řvát zase on a jeho oči se změnily na jasně rudou. Nejspíš si myslel, že jako moje alfa mě zklidní když zasvítí očima, ale on už dávno není moje alfa. Ne od toho, co jsem se dozvěděla, že mi lhal.

,,Chris, přestaň!" ozval se další známý hlas. Dan mě odtrhl od Petera. Dala jsem mu ránu loktem do břicha a on mě pustil.

,,Ty jsi o tom věděl?!" zeptala jsem se Dana.

,,O čem, pro Boha?!" zeptal se Dan vyděšeně.

,,O tom že náš drahý alfa chtěl zabít jinší smečku. Přesněji smečku Christiana a Cheryll." řekla jsem mu na rovinu.

,,Jo, věděl." zamumlal.

,,Cože?!" vyjela jsem na něj. Tak tohle ne. Potřebuju pryč. Okamžitě. Odběhla jsem pryč. Věděla jsem přesně kam běžím. Vběhla jsem do domu a šla najít rodiče.

,,Kdy odjíždíme?" zeptala jsem se, když jsem je našla v jejich ložnici, jak si balí věci do krabic.

,,Cože?" zeptala se mamka zmateně.

,,Chci vědět, kdy odjíždíme." řekla jsem mamce.

,,Pozítří." řekl zase taťka.

,,Super. Čím dřív, tím líp." řekla jsem a otočila se k odchodu.

,,Chris, jsi v pořádku?" zeptala se mamka opatrně. ,,Nepotřebuješ něco?"

,,Ne, díky." odpověděla jsem a nepatrně se pousmála. Pravda ale byla jiná. Chtěla jsem brečet, křičet, řvát. Chtěla jsem dělat cokoliv, cokoliv jiného než jít do toho pokoje a začít balit věci. Ale někdo to udělat musel a já nechtěla, aby se mi někdo přehraboval ve věcech. Ze spoda se ozval zvonek a já slyšela mámu jak volá, že jde otevřít. Začala jsem knihami. Spoustu už bych asi nikdy nečetla tak jsem je dala do krabice kterou dáme na charitu. Slyšela jsem zaklepání.

,,Mami jsem v pohodě. Fakt." řekla jsem téměř okamžitě.

,,To jsem já." překvapeně jsem se otočila ke dveřím.

,,Tommy? Co tady děláš?" zeptala jsem se překvapeně.

,,Nebyla jsi ve škole a když jsem potkal vaši sousedku paní Blackovou tak říkala že se budete stěhovat." nojo. Stará paní Blacková je největší drbna ve městě.

,,Jo no. Budeme." odpověděla jsem.

,,Jsi v pohodě?" zeptal se. Ale to už jsem to nevydržela.

,,Ne." hlas se mi zlomil. Tomas roztáhl ruce a já se schovala v jeho objetí.

,,To bude dobrý Chris." řekl.

,,Ne Tomasi. Nebude. Musím se odstěhovat někam na druhou stranu států a nevím, co tam bez tebe budu dělat." řekla jsem mezi vzlyky.

,,Chris. " řekl a odtáhl si mně od těla tak, abych se mu dívala do očí, ,,Jsi ta nejstatečnější holka, kterou znám. Ty to zvládneš." a to bylo jediné, co jsem potřebovala slyšet. Přikývla jsem a znova se schovala v jeho medvědím objetí.

,,Pomůžeš mi sbalit?" zeptala jsem se, když jsem se trochu sklidnila.

,,Samozřejmě." odpověděl mi s úsměvem. Večer bylo všechno sbalené v krabicích a já měla v kufru jenom oblečení a věci, které jsem potřebovala nejnutněji. Když jsem uléhala do postele, přišel mi celý můj pokoj jako pokoj někoho cizího. Všechno to bylo jiné, než když byly všude po zemi poházené věci, na stěně naproti postele nebyly žádné fotky mě a Tomase. Bylo to, jako bych nebyla doma. Bylo to... Prostě to bylo jiné.