Dívka s vlčím srdcem (Theo Reaken FF)

Románový přístup

  ,,Sakra!" zanadávala jsem si. Zase to nebere. Pokoušela jsem se dovolat Scottovi. Má obsazenou linku. Řekla bych, že mluví se Stilesem. Kašlu na to. Vysvětlí mi to ve škole.

Ráno jsem se vzbudila v šest. Umyla jsem se, a oblékla si volné bílé šaty na ramínka a na to si dala černou koženku. Nasnídala jsem se a vyšla do školy. Dala jsem si bílé conversky. Sotva jsem vešla do školy, strčila mi Lydia štos papírů.

,,Lydie říkala jsem ti že texty na seminárku mi dá Kira." řekla jsem, aniž bych se podívala, co tam je.
,,To nejsou ty texty. Je to kniha, co našla Malia u Tracy doma." opáčila.
,,Co jste dělaly u Tracy.." zarazila jsem se, protože Lydia se na mě podívala pohledem, který jasně říkal, ať se radši neptám.

Třetí hodinu jsem měla spolu s Malií a Lydií.
,,Proč ti tolik buší srdce?" zeptala se Malia.
,,Podívej se! Přečti si to věnování!" řekla Lydia zděšeně. Taky jsem si ho přečetla. Bylo až v zadu na poslední stránce.

,,Kdo je sakra Gabriel Vallack?!" zeptala jsem se po škole Scotta.
,,Jeden blázen. Je v Eichen Housu." řekl mi.
,,V tom blázinci?!" zděsila jsem se.
,,Jo. A my tam půjdeme. Dneska v devět.Počkej na nás venku."řekl mi s klidem. Už jsem chtěla něco namítnout, ale Scott odběhl pryč.

Do večera jsem se učila. O čtvrt na devět jsem se šla najíst. O půl už jsem byla nachystaná vyrazit. Měla jsem černé jeany, šedé tričko a tmavě modrou mikinu. Černé conversky jsem si obula před domem. Podívala jsem se na mobil. 20:43. Když půjdu pomalu, budu tam za čtvrt hodiny. Když jsem přišla, Lydia s Kirou stály u zvonku a Scott se Stilesem stáli u Jeepu. Stála jsem opodál, když se dveře se cvaknutím otevřely. Vešli jsme dovnitř a na recepci nám nějaký nepříjemný chlap řekl, ať vyprázdníme kapsy.

,,My jdeme za.." Scott chtěl říct, za kým jdeme,ale ten chlap ho nenechal. Všichni jsme tedy daly obsahy svých kapes do krabičky.
,,Sundejte si pásek a dejte ho do boxu." řekl chlap směrem ke Kiře. Kira mlela něco o tom, že je to součást jejího outfitu, ale chlap řekl, že by se jím mohl uškrtit některý z vězňů, kdyby jí ho ukradl. Kira si tedy sundala pásek a dál už neprotestovala. Když jsme šli po nějakých schodech dolů, řekl nám ten muž že to dělá jen kvůli Deatonovi. Došli jsme úplně dolů a já, SCott a Kira už jsme dál nemohli.

,,Snad jste si nemysleli, že tam půjdete všichni." řekl ten strážce.
,,To je Jasan horský že?" zeptala jsem se.
,,Je všude. Přičemž nejvíc je ho tady dole. Vallackova cela je poslední na konci chodby." řekl Lydii a Stilesovi, kteří jako jediní mohli dál.
,,Počkáme."řekl Scott nejisté Lydii. Když prošli, svezla jsem se po zdi k zemi. Šíleně mě rozbolela hlava.

,,Tak co?" zeptala jsem se Scotta, když se snažil o něco co je nemožné.
,,Nic neslyším!" řekl mi frustrovaně.
,,Jestli ono to nebude tím, že kolem nás je bariéra z dřeva jasanu horského. že?" řekla jsem sarkasticky.
,,Taky to cítím. Upřímně, připadám si slabá." řekla Kira. Vypada na umření.
,,Ano. Jako pod sedativy."řekl Scott. Pak se rozbásnil o Stilesovi a o tom, jak miluje Lydii. V tom probliklo světlo. Scott poodešel do půlky chodby.
,,Viděly jste to?" zeptal se. Kira ale začala problikávat. Kolem ní se vlnily nějaké modré vlnky. Jako když strčíte ruku do elektřiny. Vyskočila jsem na nohy.
,,Ne. Ale vidím tohle." řekla jsem a ukázala prstem na Kiru.
,,Kiro nevím co to děláš, ale přestaň!" začal trojčit Scott
,,Ale já nic nedělám. Prostě se to děje." zděsila se Kira. V tom praskla zářivka a Kira se zhroutila k zemi. Všude byla tma.
,,Kiro!" vykřikla jsem a běžela k ní. Elektřina, která z ní však vycházela mě odmrštila a já narazila zády do brány, která nebyla zrovna dvakrát příjemným místem nárazu.
,,Chris!" rozeběhl se ke mě Scott. Brána za mnou se otevřela a vyšel ten strážník, který nás sem vzal.
,,V pořádku?" zeptal se mě. Já kývla na souhlas ale chytla jsem se za hlavu. Scott mi pomohl si sednout.
,,Jo ale něco se děje. A způsobuje to ona." řekl Scott a kývl hlavou ke Kiře.
,,Musíme ji odsud rychle dostat." řekl nám.
,,Jasně, ale my se jí nemůžeme ani dotknou." oponoval Scott. Chvilku po tom přišli Doktoři Děsu. Za brankou ležel na zemi muž, a jeden z nich držel v jeho hlavě hůl. Ze sedu jsem okamžitě vstala.

,,Asi by jste měli utéct." řekl nám strážník.
,,Nenechám je tu!"oponoval zase Scott. Ty jo. Scott je učiněný oponent.
,,Já jo. řekl nám ten chlap a už zmizel za nějakými dveřmi. To už ale doktoři otevírali branku. Scott a já jsme vzali Kiru každý z jedné strany a vyběhli s ní těmi samými dveřmi, kterými zmizel i ten strážník. Těsně před vchodem jsem zakřičela.

,,Scotte já už nemůžu!" a pustila jsem Kiru. Scott ji vzal do náruče a já stěží dobíhal za ním ven. Sešli jsme schody a já se sesunula k zemi. Poslední co si pamatuju bylo to, že Scott položil Kiru na zem. Pak jsem propadla do bezbolestného bezvědomí.

Vzbudila jsem se v nějaké bíle vymalované místnosti. Po tom, co jsem se rozhlédla kolem, zjistila jsem, že jsem nejspíš v nemocnici. Super. V rožku seděla mamka v lékařském.
,,Mami?" zachraptěla jsem.
,,Christin!" vykřikla mamka a vyskočila do sedu. V mžiku byla u mě a podávala mi prášek.
,,Co se stalo?" zeptala jsem se, aby to nevypadalo, že jsem úplně v pořádku.
,,Prý jsi byla s přáteli prozkoumat ten blázinec a pak ses jim ztratila. Po chvilce tě našli venku před budovou v bezvědomí." řekla mamka a oklepala se. Jelikož jsem nebyla připojené přístroje, řekla mi mamka, že se mám obléct, a že ona mi donese jídlo. Dala jsem na sebe oblečení, co mi mamka dala na postel. Byly tam černé jeany a bílý svetr.. Moje černé conversky byly jenom trochu špinavé. Obula jsem si je, a začala houpat nohama svěšenýma z postele. Mamka ještě pořád neví, že jsem vlkodlak. Měla bych jí to říct.

,,Chris?" mamka vešla dovnitř s obrovským tácem jídla. ,,Máš na výběr. Těstovinový salát s kuřecím masem, nebo kuřecí řízek?"
,,Salát prosím!" žadonila jsem.
,,Já si to myslela." zasmála se mamka a podala mi salát a rohlík. Tak. Teď, nebo nikdy!
,,Mami, musím ti něco říct. Ale slib mi, že nebudeš jančit." řekla jsem.
,,Chris. Slibuju, že ať je to cokoliv, budu klidná." fajn. Jde se na to.
,,Pamatuješ si, jak jsem si šla před dvěma měsíci zaběhat? Shodou okolností to byl úplněk. On totiž ten vlkodlak, který tě měl kousnout kousnul tehdy mě."čekala jsem něco. Ale tohle ne. Mamka tam seděla a usmívala se.
,,Ty se nezlobíš?"  zeptala jsem se vyjukaně.
,,Myslíš si, že to nevím? Proboha Chris! Za 1.) Jsem tvoje matka. A za 2.) Takhle rychle se ještě nikdo z bezvědomí nevzbudil a viděla jsem ty tvoje popáleniny, které už jsou mimochodem zahojené." směje se mi mamka. Teď už se ale směju i já.Mamce jsem po příjezdu domů vysvětlila všechno, co se stalo v Eichenu. Mamka mě pochopila, a slíbila mi, že tátovi nic neřekneme.