Celý víkend jsem přemýšlela nad tím, kdo by to mohl být. Kdo sedí na mém místě a odpovídá mi?
Zazvonil mi budík. Ale kupodivu jsem nebyla naštvaná. Hned po probuzení se mi vytvořil úsměv na rtech.
Emily na mě něco řvala, jak jsme jely do školy, ale já jí nevnímala. Když už jsme byly u školy, tak jsem začala myslet na něco jiného než na to s tou lavicí. Myslela jsem na to, co na mě řvala má úžasná sestra.
Sedla jsem si do lavice. Zazvonilo na hodinu. 5 minut jsem tam tak seděla a čuměla do blba.
Málem bych zapomněla. Lavice. Pomyslela jsem si.
Na lavici bylo napsáno: ,,dobře a ty, krásko?" Ani ten dotyčný neví, kolik radosti mi to způsobilo. Měla jsem na rtech zářivý úsměv, který patřil jednomu ze třeťáků a bohužel jsem ani já netušila, kdo to je.
,,Je hodina, takže nic moc" odpověděla jsem.
Jak bych mohla zjistit kdo to je? On nejspíš ví, kdo jsem. Když mi napsal krásko. Až na to, že nejsem krásná.
Ale celkem jsem ráda, že mi odpovídá. Aspoň zaženu tak tu nudu v hodině. Protože mě to donutí myslet jen na tohle a ostatní okolo nevnímám a vlastně je mi to jedno.
Byla jsem hluboko ve svých myšlenkách, takže jsem si ani nevšimla, že na mě učitelka volala. ,,Mio" konečně jsem zaslechla.
Měla jsem jít k tabuli vypočítat příklad. Ahaaa, ona je matika.
Vypočítala jsem příklad a vrátila se zpátky do lavice. Do té osudné lavice. Příklad mi nedělal problém, byl lehký.
Zase jsem se ponořila hluboko do svých myšlenek a čekala na konec hodiny.
-----
Nevím, jak často teď budu vydávat, protože jsem na dovolené! Snad každý den aspoň jednu kapitolku. Líbí se vám to zatím?😊
- Myself
ČTEŠ
Found You
RomanceObčas uzavřená. Občas bláznivá. Občas ironická. Občas hodná. Bez kamarádů ve škole. Ve škole je to taková nudná verze mě. Hodiny většinou nevnímám a koukám z okna ven. Vidím hrající si děti a to mi připomíná, že tam venku chci být taky. Jednou vša...
