,,Slibuješ, že to nikomu neřekneš?'' ujistila jsem se, protože jsem vážně nechtěla, aby to věděl někdo další.
,,Nikoho z tvých kamarádů kromě Amy neznám'' usmál se na mě a já se na něj dlouze podívala.
Také jsem se usmála. Tahle věta mě uklidnila a já mu začala vysvětlovat, co se stalo. Nebylo to složité. Byla tu úleva. Že jsem měla vedle sebe člověka, co mě utěšoval, vyslechl a objímal kdykoliv jsem se rozbrečela.
,,Vůbec nechápu, jak mě mohl podvést, ale já vím, nejsem dost dobrá, nikdy jsem nebyla'' řekla jsem se slzami v očích.
Objal mě tak pevně, div jsem se nerozpadla.
Po půl hodině jsem sice byla smutná, ale bylo to lepší.
,,Víš co bych teď šla dělat? Chtěla bych jít do baru'' řekla jsem a vytvořil se mi úsměv na rtech při pomyšlení na to, že mi pak bude lépe.
,,Tak jdeme tam!'' radostně zakřičel a já ho plnou silou objala. Byla jsem opravdu šťastná, že mi byl v tak těžké chvíli oporou a jde se mnou kamkoliv. Nejspíš si tuhle bolest už zažil. Takže mě dokázal i pochopit. A za to jsem byla upřímně ráda.
Byla jsem tak prázdná. Teda spíš se tak cítila. Nebylo to příjemný. Byla jsem zamilovaná do kluka, který mě podvedl. A zamilovala jsem se do něho prostřednictvím lavice. Lavice byla asi moje nepřítelkyně. Neměla mě ráda. Ale za to všechno můžu já... Jen a jen já. Neměla jsem na lavici psát to pitomé ,,ahoj.'' Teď bych se nemusela tak trápit. Nikdy bychom se nebavili a já si vedla život, jaký před tím. Nikdy jsem to neměla dělat.
Hlavou mi letělo milion myšlenek. Na to, jak jsem ho poprvé viděla. Jak to bylo všechno tak krásný a teď je konec. Konec jen tak. Promítala jsem si každičkou zprávu. Promítala jsem si, jak jsem se cítila. A teď? Teď jsem ztracená. Nevnímám. Jen slyším zvuky, jak někdo volá mé jméno. Ale to už nevnímám.
-------
Tak zase další díl po delší době! Promiňte, že teď to nevychází tak často, ale mám školu. Tak doufám, že jsem neztratila některé své fanoušky (pokud nějací jsou). Děkuju za reads a comments! Moc si toho vážím. Děkuju moc!
- Vaše Myself
ČTEŠ
Found You
RomanceObčas uzavřená. Občas bláznivá. Občas ironická. Občas hodná. Bez kamarádů ve škole. Ve škole je to taková nudná verze mě. Hodiny většinou nevnímám a koukám z okna ven. Vidím hrající si děti a to mi připomíná, že tam venku chci být taky. Jednou vša...
