•Six•

102 11 1
                                    

Běžela jsem do školy. Nestíhala jsem. Zase. Skvělý. Takže si nestihnu přečíst ani to, co mi napsal záhadný kluk do skřínky. Teda jestli něco. No to je úžasný, Mio. Vždycky se musíš hnát na poslední chvíli. Jsi nepoučitelná.

Vběhla jsem do třídy. Hodina ještě nezačala. Naštěstí.

Na lavici přibyla nová zpráva. Jak je to možné, když tu včera třeťáci nebyli?

,,Ahoj Míno. Vkradl jsem se k vám do třídy, abychom si jak pitomci nemuseli psát přes skříňky. Na lavici už je málo místa, tak se podívej pod svou lavici"
Měl pravdu. Na lavici už vážně nebylo místo. Kdyby tam nepsal tak dlouhé slohovky, tak by tam to místo bylo. Samozřejmě. Ten kluk se mi líbí.čím dál víc.

Podívala jsem se tedy pod lavici.

,,Krásko, tady máš vzkaz číslo 2. Stejně bych ti neřekl, kdo jsem, musíš si to zjistit. Ale... Bude to těžký. Když tak mi piš na mé číslo 720 561 867. Pac a pusu, tvůj tajný ctitel"
No to mi asi došlo, že to bude těžký. No dobrý, klidni hormon Mio aka Míno.

Uložila jsem si ho v mobilu jako: ON❤️.

A napsala mu: Ahoj, One. Jelikož nevím ani jak se jmenuješ, uložila jsem si tě, jako ON, takže pro mě jsi teď on. Hezký den.

Jak já mu to umím hezky nandat. Jsem to ale šikovná.

Vykouzlil se mi úsměv na tváři. Protože mi pípl mobil. Ale ona byla hodina. Takže mi učitelka zabavila mobil. Co lepšího se stane ještě dneska? Nechce mi někdo vykrást barák?

,,Po škole 15 minut, pak ti tvůj mobil vrátím" řekla učitelka naštvaným hlasem.

Hezký. Já říkám, že je to ten nejhorší den na světě. Ani jsem si nestihla přečíst zprávu od Ona.

Můj úsměv ve vteřině zmizel.

Found YouKde žijí příběhy. Začni objevovat