,,Mio'' slyšela jsem zvuky vedle mě. Nemohla jsem se zmohnout na to jedno slovo, abych ho ujistila, že jsem v pořádku. Nešlo to. Protože jsem nechtěla ukazovat to, že jsem v pohodě, když jsem nebyla.
-----
Probudila jsem se v mi neznáme místnosti. Celá tmavá. Zdi byly nabarvené na černo, postel, ve které jsem ležela byla černá. Černé peřiny. Černé doplňky. Alespoň mám jistotu, že nejsem v nemocnici. Což je možná dobře. Slyšela jsem jak někdo jde po schodech nahoru. Kdo je to? Zaklepal na dveře. Opět jsem zavřela oči. Co po mě chce? A kdo je to vůbec? Bohužel jsem nemohla otevřít oči, abych dokázala, že ještě ,,spím.''
,,Mio'' zašeptal mužský hlas. Tenhle hlas jsem jsem znala. Ale nemohla jsem si vzpomenout, komu patřil. Jen vím, že mi s tím klukem bylo vždycky dobře, že mě vždycky podpořil. Tak jsem otevřela oči. Tuhle tvář jsem znala, ale bylo to, jako bych ho viděla poprvé v životě. Byl tak nádherný.
,,Dobré ráno'' zešaptal znova a usmál se. Já se pouze usmála a nic neřekla. Proč jsem si nemohla vzpomenout na jméno toho kluka? Bylo mi trapně se ptát, ale když se nezeptám... bude to ještě horší.
,,Kdo jsi?'' zeptala jsem se nejistě a pouze čekala na odpověď.
,,Kluk, který tu byl vždycky pro tebe'' usmál se. Měl tak nádherný smích. ,,Jsem Caleb, bratr od tvé kamarádky Amy'' připoměl mi. Už jsem věděla o koho jde.
Ale proč jsem si na něj nemohla vzpomenout? Proč to tak bylo?
Nevěděla jsem, co říct. Nevěděla jsem ani, co se stalo. Na nic si nepamatuji.
,,Musím mu zavolat'' řekla jsem pouze.
,,Komu?'' zeptal se nechápavě Caleb a sahal po mém mobilu.
,,Mému klukovi'' když slyšel tohle, vrátil mobil opět na své původní místo. ,,Dej mi ten mobil, prosím'' zaprosila jsem s psíma očkama.
,,Nemáš kluka, rozešli jste se'' zatvářil se smutně. Vše mi začalo zase dávat smysl. Takže... Co se stalo ještě? Co jsem udělala? Rozešla se s Chrisem? Ale proč?
,,Radši ti nebudu říkat, co se stalo'' řekl mi Caleb a já začala brečet.
,,Už vím'' zalhala jsem. Neměla jsem tušení, co se stalo, dostanu to z Chrise.
ČTEŠ
Found You
RomanceObčas uzavřená. Občas bláznivá. Občas ironická. Občas hodná. Bez kamarádů ve škole. Ve škole je to taková nudná verze mě. Hodiny většinou nevnímám a koukám z okna ven. Vidím hrající si děti a to mi připomíná, že tam venku chci být taky. Jednou vša...
