12 Hours of Punishment [RIREN] / Paused

⚜️ 6 ⚜️

( Jak zhruba ta vila vypadá )

Tak si teda vezmu snídani a jdu si k němu sednout na gauč. Propaluju ho zvídavým pohledem, ale on se stále nemá k tomu aby něco řekl. ,,No ? " řeknu možná až moc podrážděně. Fakt nesnáším když musím na něco čekat. Očima těká po místnosti a najednou se začne smát. Zaraženě na něj zírám. Pohled stočí ke mně a začne se smát nanovo. Myslím že za to mohl můj výraz. ,,Kurva tak už mi řekni proč jsi přišel !" Fakt mi tímhle náladu nezlepšil.  ,, Tak jo, promiň ale ten tvůj výraz byl k nezaplacení." tentokrát už se jen uchechtne. ,, Jde o to že Hanji volal šéf." Co ?! Hanji ?... tak to je něco. Pro ty co stále nechápou, šéf volá Hanji jenom, když je nějaká mise opravdu hodně důležitá. A proto jsou pro mě tyhle mise, většinou ty nejzajímavější. Jen se ušklíbnu, nastražím uši a napjatě čekám co z něj vypadne dál. ,,No jde o to že šéfovi volali ONI." Ano, říkáme jim ONI, protože nikdo neví jak se jmenují. ,,Potřebují prý pomoc při stopovaní nějakého chlapce. Potřebují jen ty nejlepší, aby je nevystopovala policie, takže šéf volal Hanji ať se zeptá tebe." Dořekne a zírá na mě. Jako což o to... vím že jsem nejlepší koho šéf má, takže se dalo čekat že by vybral mě. ,,No jasný, alespoň se něco bude konečně dít." Řeknu stále kamennou tváří, abych si zachoval svojí chladnou stránku ale uvnitř sebe jsem natěšenej jako prase. Při našem rozhovoru jsem dojedl snídani, tak jsem šel už pouze odnést misku do dřezu a řekl Erwinovi, ať si třeba pustí televizi, že se půjdu vysprchovat.

Potom, co přede mě Armin nahází všechny přísady na palačinky, tak umíchám těsto a začnu připravovat samotné palačinky. Miluju palačinky, je to jedno z mála jídel, které bych mohl jíst pořád. Když je dodělám, dám je na talíři na stůl a vedle toho postavím různé marmelády a skořicový cukr. Po snídani dojdeme do pokoje a převlíkneme se do věcí, ve kterých se dá jít ven. V mém případě to jsou úplejší světlé džíny a bíle tričko. A v Arminově případě jsou to hnědožluté kalhoty a červený svetr. Ještě než vyrazíme ven, nechám u palačinek které zbyly, vzkaz taťkovi že jsme šli s Arminem ven a okolo oběda se vrátíme. ,,Kam vlastně půjdeme ?" zeptá se Armin a zvědavě na mě kouká jeho modrýma očima. Jen mu opět ukážu můj perličkový úsměv. ,,Nevím, třeba se můžeme jít jen tak projít a pak zajít k tobě." ,,Tak jo proč ne ." usměje se na mě taky a vyrazíme vstříc větrnému počasí a hluku města.

Po mojí velice rychlé sprše, ranní hygieně a ještě rychlejšímu obléknutí přijdu do obýváku za Erwinem. ,,Chceš taky něco k snídani když už jsi mi sem tak vtrhnul ?" řeknu a znuděně se na něj podívám. ,,Ne to je dobrý, už jsem snídal." řekne nazpět. ,,No tak se zvedej, jedeme pro Hanji a pak za šéfem. " řeknu mu a už mířím ke dveřím. Nastoupíme do auta, se mnou za volantem a jedeme směrem k Hanji. Vyzvedneme jí a zase míříme za šéfem. Dojedeme k tý jeho, podle mě, hnusný vile a vejdeme dovnitř. Zase nás ty jeho gorily dovedou k němu, akorát místo v jeho kanceláři, skončíme v nějakým prostorným obýváku, kde je obrovský gauč. Posadíme se a za chvíli se ozve zvuk otevírajících dveří. Vejde šéf. Napjatě čekám co řekne a jak to teda bude. Posadí se na gauč naproti nám a spustí. ,,Takže mám pro vás dobrou a špatnou zprávu.....

••••••••••••••••••❤️•••••••••••••••••••
A tady to utnu😂😂❤️
Chci strašně moc poděkovat za (pro mě) neuvěřitelných 242 přečtení!!!to je fakt něco..  ♡Jste nejlepší. ✨
Za chyby se omlouvám.
Koment či vote potěší ♡Tak zase u další kapitolky.

♡ MarshMellow ♡