12 Hours of Punishment [RIREN] / Paused

⚜️ 22 ⚜️

*Ostrá bolest hlavy*

*Nějaké mumlání v pozadí*

*Bolest celého těla*

To je vše co momentálně cítím.
Díky bohu to vše zase utichá

........

Je mi strašně. Stále mě bolí celé tělo. Hlavu mám jako střep, ze všeho nejvíc mě bolí krk. Nemohu s ním ani pohnout. Ve vzduchu je cítit dezinfekce a nějaký strašný zápach. Slyším matně nějaké hlasy. Pokusím se pohnout rukou, ale zarazí mě v pohybu nějaký předmět. Pomalu otevřu oči a podívám se na ruku. Vidím sice rozostřeně, ale i tak vidím, že mi v pohybu brání nějaký provaz nebo pásek. Nevím přesně co to je. Zjistím že to mám přivázané také okolo druhé ruky a nohou. Po té chvíli co se prohlížím, už můžu pořádně zaostřit a rozhlédnu se. Vidím před sebou nějakého staršího muže jak má bílý plášť, který je celý od krve. Podél dlouhých zdí jsou v policích ve flaškách asi vnitřnosti ?A kolem sebe uvidím minimálně 15 mrtvých těl. Začnu panikařit. V první chvíli se pokusím nějak dostat z těch provazů, ale nečekaně se mi to nepovedlo. Vystrašeně zvednu oči k tomu muži s pláštěm a čekám. Měl by mi říct něco k tomu co se tady děje ne ? Popojde ke mně blíž a nakloní se k mému uchu. Řekl jen jednu větu a mně přeběhl mráz po zádech. ,,Vítej v pekle~" bylo jediné co řekl. Rychle se otočil, vzal do ruky nějakou jehlu s hadičkou a se slovy "zatím se prospi" mi jí vpíchl do žíly.

Když už mě to boxování přestalo bavit, šel jsem do sprchy. Byl jsem celý spocený a z kloubů na prstech mi trochu tekla krev. Ale to naštvání ze mě stále neopadlo. Byl jsem nasraný, a strašně smutný zároveň. Nevím kterému pocitu se poddat, ale zatím převládá ten vztek. Vlezu si do sprchy a nechám na sebe dopadat kapky vlažné vody. Po nějaké době vodu vypnu, dám si okolo pasu ručník a jdu do kuchyně. Hodiny ukazují dvě odpoledne. 'No krása'. Můj původní záměr udělat si jídlo moc nevyšel. Stačilo pomyslet na toho kreténa, co mi unesl mojí princeznu a chuť na jídlo mě hned přešla. Šel jsem se tedy obléct do něčeho černého, v čem bych mohl jet k šéfovi. Po obléknutí a rychlé úpravě vlasů, jsem sedl do auta a vyrazil směrem "ten starý dům toho dědka". Jel jsem tam asi hodinu a půl. Vylezl jsem a hned zabouchal na vchodové dveře. Ty gorily mi otevřely a už mi ani neříkali kudy mám jít. Těžko říct jestli už jim došlo, že vím kam jít, nebo radši nic neříkali, když viděli můj nasraný výraz. Dojdu k jeho pracovně a rozrazím mu dveře. Troschu sebou cukne, ale jinak ho to nijak nerozhodilo. Hodí na mě nasraný pohled, který ignoruju. ,,Potřebuju aby jsi zrušil spolupráci s tou tajnou oranizací ! Jsou to obyčejný sráči, vůbec nedodrží dohodu, jakou nám dali.!" chvíli na mě zaraženě kouká, ale po chvíli se postaví a zadívá se mi do očí. Vypadá to že přemýšlí. ,,Co po mně chceš?" zeptá se s mírným nezájmem. ,,Konkrétně asi nic, jen aby jsi mi dal povolení k osobnímu vyšetřování. " měl by mi ho dát. Jsem tady nejlepší nic neposeru. Po delší chvíli ticha přikývne. ,,Ale dávej si sakra pozor aby tě nikdo neviděl. Byla by škoda o tebe přijít." uznale na mě kývne hlavou. ,,Díky" kouknu na něj s mírným úsměvem. Vypadnu z té vily a jedu k Erwinovi. Dlouho jsem tam nebyl a stejně budu potřebovat jeho pomoc.

•••••••••••••••••••❤️••••••••••••••••••
Ahoj ahoj 😅 jsem tu opožděně s další kapitolkou .... ALE JE TADY xD .... Doufám že se vám poslední část líbila. Za chyby se omlouvám 😄 Píšu ve vlaku... jediné místo kde na to mám čas a klid. Znáte takový ten pocit když jedete v nějakém dopravním prostředku a zapomenete si sluchátka ? 😂😓 přesně to se mi dneska stalo .... nojo nevím proč to sem píšu... ale třeba mě někdo pochopí a má to stejně .... xD
Tak to bude k mému vykecávání asi vše .... Zatím se loučím xD

MarshMellow