12 Hours of Punishment [RIREN] / Paused

⚜️ 28 ⚜️

Už to jsou asi 2 nebo 3 dny co jsem slyšel o Erenovi. Od té doby potřebuju něco dělat a vzhledem k tomu, že Armin žádné zajímavé zprávy nemá, tak nemám ani nad čím pořádně přemýšlet. Seběhl jsem pár schodů do sklepa a otevřel jedny z dveří které tam mám. Rozléhala se tam poměrně velká posilovna se vším možným.
Takže těch posledních pár dní trávím tady, s nikým moc nekomunikuji. Není na to ani nálada, jsem naštvaný a zároveň mám o Erena strach. A stejně jako předchozí dny dávám sluchátka do uší, hudbu na plno a zase na pár hodin vypnu.

•       •       •

Přemýšlím co tady já mám jako dělat. Ukázali mi už i očkování subjektů, kde jsem málem zkolaboval. Je to příšerné to co tady dělají. Zavedli mě i k jednomu závěrečnému testu. Daný subjekt byl upoután na židli a přes nějaké nervové přístroje v něm byl vyvoláván vztek. Končilo to děsným křikem bolesti, kdy se danému subjektu zvětšilo tělo. Avšak došlo k chybě a dále se zvětšovaly jen nějaké části těla až se mu tělo doslova roztrhalo na několik kusů, takže subjekt zemřel. Byl jsme z toho v šoku, ale prý si zvyknu. Jednou jsem si po práci jen tak procházel areál a ponoukala mě myšlenka jít za Erenem. Když už jsem končil svou procházku nenápadně jsem zabočil do uličky s mnoha dveřmi, ke kterým jsem měl kartu. A pomalu zrychlující chůzí spěchal na konec. Když jsem tam došel pozoroval jsem Erena skrz ochranné sklo. Ležel na zemi úplně bez výrazu a po tvářích se mu kutálely slzy. Bylo mi do breku, už chci aby byl venku. Pomalu jsem zvedl ruku a stiskl tlačítko čímž se mi otevřeli pevné zakódované dveře k Erenovi. Ani nezvedl hlavu a jen dál ležel.

Slyšel jsem nějaký hluk, ale neměl jsem energii zvedat hlavu. Tak jsem jen ležel a čekal až mě zase někam odtáhnou, ale nic se nedělo. Chtěl jsem se otočit, když v tom se ozval .... ten hlas. ,,Ahoj Erene." ten hlas bych poznal kdekoliv. ,,A-armi-ne.." zachraptěl jsem. ,,Shhhh ne, potichu. Říkej mi Jackson." Přišel ke mně blíž a klekl si ke mně na zem. Pohladil mě po vlasech a vyprávěl mi poměrně tichým hlasem celý příběh. Řekl mi i o Levim, začal jsem brečet štěstím, že o mně ví a nezapomněl na mě.

•       •       •

,,Levi! " ozval jsem se do sluchátka! ,,Tak kde jsi sakra!" řekl jsem a Eren na mě koukal zmateně. ,,Jen chvíli počkej." uculil jsem se na Erena a pomalu si sundaval sluchátko.

•       •       •

,,Hej Levi!" ozvalo se z notebooku zrovna ve chvíli, kdy jsem vyšel ze sprchy. ,,Uhmm jsem tady, co se děje Armine?" ,,Jsem tady u Erena." ...,,Co-?" nemohl jsem uvěřit tomu co říká. Ale ve chvíli kdy se mi z notebooku ozvalo slabé zachraptění ,,L-evi..?"  Polila mě taková radost. ,,Zlato jsem tady! Neboj se nenechám tě tam. Za pár dní už by jsi měl být venku. Postarám se o to, ale teď je nebezpečné spolu mluvit." ,,Ano c-chápu, miluju tě." ozvalo se na zpět ,,Já tebe." rozloučili jsme se a vypnul jsem spojení.

•       •       •

,,Já už taky budu muset Erene. Bylo by nápadné kdybych tady byl déle." jen se na mě pousmál, pokýval hlavou a lehl si zpět na zem do polohy ve které jsem ho našel. ,,Zatím." rozloučil jsem se a odešel k sobě do pokoje.

•       •       •

Slyšel jsem ho! zase po tak neskutečně dlouhé době. Ležel jsem bez výrazu jako předtím než Armin přišel, avšak uvnitř jsem skákal radostí.

•       •       •

Ulevilo se mi, že je alespoň Eren v pořádku, sice nezněl moc dobře ale je živý. Sedl jsem si k notebooku a začal znovu plánovat celou akci.

,,SAKRA!" zařvu když zjistím že se mi plány kříží s novým zákonem. Na jednu stranu výhodné na druhou stranu přítěž. ,,Uhff..."

•••••••••••••••••••❤️••••••••••••••••••

Já vím JÁ VÍM! opravdu Po HOOOOOODNĚ dlouhé době ..... kapitola .... Omlouvám se☹️☹️ Ale stále mám ten nápad, všem vám děkuju za všechny komenty a reads 😭❤️ to je fakt obrovský číslo
..... jen teď ještě přemýšlím ... budete chtít v příběhu ještě jednu/nebo pár
18+🔥 částí ??
Kdyby jo dejte vědět do komentáře a uvidíme se u další !! zatiiim ! ❤️❤️
MarshMellow