12 Hours of Punishment [RIREN] / Paused

⚜️ 9 ⚜️

Po cestě jsem usnul, takže mě probudilo až hlášení, že budeme přistávat a máme se připoutat. Upřímně.... byl jsem rád že jsem usnul, protože když jsem se vzbudil, zjistil jsem že někde v letadle byl nějakej ten uřvanej malej netvor, kterému se říká dítě. Po mém smysluplném zamyšlení se uchechtnu a následně připoutám. Přistání proběhlo v pohodě, až na nějaké turbolence. Ale nebyly velké, po přistání nám pilot poděkoval a celé letadlo mu tleskalo, že jsme šťastně přistáli a při letu se nic nestalo. Vzhledem k tomu že jsem byl stále ještě trochu nasranej z toho šéfa, tak jsem se poměrně rychlejší chůzí cpal zkrz ty lidi dopředu. Sice na mě nějací lidé nadávali nebo řvali ale nebral jsem na ně ohled a šel jsem ven. Chytil jsem si tam nějaký taxík a nadiktoval mu adresu asi o dvě ulice vedle toho údajného sídla, nebo co to má být. Dorazili jsme tam, zaplatil jsem mu a podle GPS jsem se dostal k lesu, do kterého vedla nějaká cestička. A ano, do toho lesa ta GPS vedla, tak jsem se teda rozešel a asi o kilometr později, někde uprostřed lesa, jsem dorazil k nějakému kopečku, který byl zarostlý trávou. ,,Co to kurva je ?!" zanadával jsem si. Přesně na ten kopeček ta GPS ukazovala. S trochu nechápavým a zároveň lehce naštvaným výrazem, jsem obcházel ten kopeček, až jsem narazil na nějakou díru, která vedla do toho kopce.Upřímně, opravdu se mi nechtělo lézt do nějaký díry v kopci, kterej ani nevím co je. Tak jsem vzal nějakej kámen, co se válel na zemi a hodil ho do té díry. Kupodivu to nebyl tak špatný nápad a hned na to jak jsem tam hodil ten kámen, se ozvalo cinknutí o nějaký kov. Povzdechl jsem si a do té díry která mohla mít na výšku tak maximálně 70cm, jsem vlezl. Šel jsem nějakou chodbou která byla mírně z kopce. Došel jsem na konec a tam byli nějaký kurva velký nedobytný dveře. Tak jako nemůžou mi k tomu dát rovnou návod příště ?! Po dlouhé chvíli, kdy jsem ty dveře propaloval pohledem, ale oni se ani tak neotevřely, jsem prostě zaklepal. No, zaklepal.... spíš dost silně zabouchal. Téměř hned na to se dveře otevřeli a za nimi stála nějaká ženská s dost pobaveným výrazem. ,,Levi Ackerman?" optá se a já jen lehce přikývnu. ,,Tak pojď za mnou." pokyne mi rukou a vede mě nějakým spletištěm chodeb, až dojdeme k nějakému výtahu. Vlezeme dovnitř a je tady na výběr asi z 20 pater. Zmáčkne 17 patro a výtah se spustí dolů. ,,Hele ?" zeptám se. Jen se na mě podívá. ,,To jako všichni chodíte do práce tou dírou v tom kopci ?" Začně se smát. ,,N-ne ale šéf si z tebe chtěl udělat srandu a nadiktoval ti starý vchod, který už se skoro nepoužívá." ,,Aha." tohle mě sice trochu nasralo, ale musím uznat, že aspoň má smysl pro humor. Značnou chvíli jedeme a asi od 14 patra, myslím, je vidět ze skleněného výtahu, obrovská podlouhlá hala, ve které je za prvé spousta pobíhajících lidí a za druhé různé drony, vylepšená letadla, auta, zbraně a další různě upravené věci. Tak tohle dostalo i mě a trochu vyjeveně jsem na to koukal, ale jen do té doby než se začala ta holka vedle mě znovu smát. Hodil jsem na ní můj typicky vražedný výraz a ona se už jen pobaveně dívala. ,,Tvůj šéf říkal pravdu, vážně vypadáš desivě když se mračíš." Řekně ke konci už poněkud nervózně. Nechám to být a čekám až dojedeme do již zmiňovaného 17 patra. Když výtah zastaví, vylezeme a zase jdu za tou holkou, tentokrát někam po schodech a pak zase nějakýma chodbama, než dojdeme do nějaké velké chodby kterou zakončují obrovské dveře. Ta holka se jen zastaví a kývne hlavou na znamení ať jdu dál. Rozejdu se a zastavím u dveří. Zrovna v tom momentě, když chci začít zase mlátit do dveří se otevřou a uvnitř hezky zařízené kanceláře, sedí nějaký chlap. Na první pohled mnohem mladší než ten dědek od nás. Je vidět že i kancl má vkusněji zařízenej. ,,No pojď dál." řekne najednou ten chlap a já teda dojdu před jeho stůl a stejně jako u nás se posadím do jedné židle. Po chvíli už konečně zvedne hlavu od papírů a já se můžu konečně podívat na tvář mého dočasného šéfa. Není zas tak starý ale určitě mu bude minimálně 35. Tak jsem se spletl no. Po chvíli co mlčíme, začne konečně pro mě onen zajímavý rozhovor....