Kapitola 43. - Herní den s bazénem

33 1 0
                                    

Niki

Jelikož ráno jezdí bus trochu blbě, tak jsem se rozhodla jet trochu dříve... neboli před 11 hodinou. Sbalila jsem věci do svého oblíbeného vaku a mohla jsem vyrazit... Tak tak jsem stíhala.. Přijela jsem k Verči, ale vypadalo to, jakoby všichni pořád spali... Nechtěla jsem je budit, ale zase jsem nechtěla čekat... Tak jsem odemkla, přivítala jsem se s Daisynou a šla dovnitř. Uslyšela jsem od vrchu nějaký rozhovor... Šla jsem se tam podívat.. Všichni spali a v televizi hrál film... Vypla jsem televizi a nechala je spát.. Šla jsem k Verči do pokoje, zapla mobil a začala sjíždět instagram. Po malé chvilce jsem slyšela otevření vchodových dveří, tak jsem se šla podívat, kdo to je... Přišla Verči mamka, tak jsem ji pozdravila a řekla, že nahoře se spí. Šla jsem zpátky do pokoje a vrátila se ke své činnosti. Po asi 10 minutách jsem slyšela vyzvánění telefonu a následné "Ano? Cože? Aha.. Dobře... Kdy? Dobře.. a na kterou stanici? Jo, dobře.. Děkuji za informování.. Nashledanou." Jaká stanice? Cože? Vstala jsem a chtěla jsem se jít zeptat, o co šlo, ale už tam nebyla. 

Verča

Zdál se mi sen, jak jsem na Utuberingu a všichni se mi smějou... Pak smutně odcházím z jeviště do zákulisí a pak si to mířím ven.. Ještě se otáčím a začínám řvát po Herdynovi... Vzbudil mne hlas mamky, jak říká, že mám vstávat... Ale mě se ještě nechtělo, tak jsem se zaklubala více do deky... Avšak jsem se lekla, když jsem ucítila něčí ruku.. Otevřela jsem oči, podívala se na koho jsem sakra nalepená a zlekla jsem se, že jsem byla nalepená na Honzu... Rychle jsem si sedla, protřela si oči a podívala se na mamku. "Ahoj, co potřebuješ, že jsi mě šla vzbudit?" šeptala jsem na ni. "Pojď dolů... Řeknu ti to tam, abychom je nevzbudily, jo?" Jen jsem kývla hlavou na ano, potichu jsem vstala a šla za mamkou dolů. Sedly jsme si a mamka začala... "Arnošt je nezvěstný... Prý jel do Prahy a pak se nevrátil... Teď se hledá... Asi o tom nic nevíš, že?" "Nevím..." řekla jsem hned, ale ještě jsem o tom přemýšlela... Omluvila jsem se u mamky a šla do koupelny si opláchnout obličej... Začala jsem o tom přemýšlet a uvažovala jsem o jedné možnosti... Pomalu jsem vyšla schody do obýváku a vzala do ruk mobil... "Dobré ráno lásko..." zašeptal a poslal mi vzdušnou pusu... "Dobré..." zašeptala jsem nazpátek a pokračovala v hledání smsky od Vadima, když jsem byla v nemocnici... Našla jsem ji... To ne! Vlastně ano! Ale co když ho najdou? Co když přijdou na to, že to byl on? Bojím se o něj... "Vadime?" zeptala jsem se trochu hlasitěji než jsem chtěla a probudila tím Honzu... Nechtěla jsem ho vzbudit...

Honza

Spal jsem docela dlouho... Ale zdál se mi hodně krátký sen... Byl jsem zavřený v kufru auta a bušil jsem jako o život... Vzbudil mě hlas Verči... "Co se tu děje?" zeptal jsem se udiveně... "Ale nic..." odpověděla mi Verča, tak jsem jen pokroutil hlavou, zvedl se z gauče a šel do koupelny se upravit a udělat ze sebe člověka...  Po chvilce jsem uslyšel spláchnutí na záchodě a následně kroky směrem ke koupelně... Otevřely se dveře a v nich stála Nikča... "Ahoj.." pozdravila mne. "Ahoj." "Můžu?" ukázala na umyvadlo, tak jsem ustoupil, aby si mohla umýt ruce. Koukal jsem na ní jako na rozkvetlou růži. "Vypadáš jak strašák." začala se mi smát. "To máš pravdu." taky jsem se trochu zasmál a pak ji začal zase pozorovat, jak se ke mě přibližuje a začíná mi upravovat vlasy. Bylo vtipné, jak si kvůli mé výšce musela stoupnout na špičky. Byla nádherná... Přiblížil jsem se k jejímu obličeji... Hleděli jsme si do očí... Pomalu jsme se k sobě přibližovali...

Niki

Byli jsme blízko u sebe... Políbil mne, ale já si uvědomila, že dělám chybu... "Honzo ne!" odtrhla jsem se od něj... "Promiň...nechtěl jsem...Niki..." sklopil pohled... "V pohodě.." musela jsem ho uklidnit, protože hned, co řekl moje jméno, mu začaly téct slzy... Musela jsem se však zeptat, co se stalo... "Nikola mne opustila..." řekl, ale nevěřila jsem, že je to všechno... Ale musela jsem ho nechat být, protože by mi více neřekl... Odešla jsem za Verčou... Byla v obýváku s Vadimem a líbali se... Odkašlala jsem si, abych na sebe upoutala pozornost. Odtrhli se od sebe a já se hned zeptala... "Co se stalo Honzovi?"

Život s Vadimem a dalšími youtuberyKde žijí příběhy. Začni objevovat