Život s Vadimem a dalšími youtubery

Kapitola 44. - Profesionální fotograf

Verča

Šli jsme spát hodně pozdě, ale stejně jsem vstala brzo, což se moc často nestává... Tak jsem pomalu a potichu vstala, vzala foťák a šla se projít ven. Procházela jsem se až ke hřišti a dozadu... Tam se fajně prochází... Prošla jsem se a šla ještě na hřiště. Jsou tam dvě.. Jedno, které se používá do současnosti a druhé, které se už nevyužívá... Tam jsem si vylezla na starou trenérskou lavičku a udělala jsem si fotku. Chtěla jsem si pustit ještě hudbu, ale bohužel jsem zapomněla doma mobil.. Tak jsem už pro jistotu šla domů, kdyby už byli vzhůru a aby si nedělali zbytečné starosti... Došla jsem domů, vyzula si boty a hned vpadla do Vádi náruče. "Kde jsi byla? Měl jsem o tebe strach!" zašeptal mi do ucha. "Vstala jsem hodně brzo, tak jsem se šla projít a udělat pár fotek..." řekla jsem mu hned, co jsme se odtáhli. "Aha...ale mohla jsi mi aspoň nechat vzkaz... Mimochodem...volal jsem ti a všiml jsem si, že jsi nechala mobil doma..." "Já jsem ho zapomněla a promiň...." skočila jsem mu do řeči. 

Vadim

Vzbudil jsem se a Verča vedle mne nebyla... Podíval jsem se všude, ale nikde nebyla. Tak jsem se ještě koukl, jestli nenechala vzkaz, ale ani ten... Zkusil jsem ji teda zavolat, ale danou písničku, co má nastavenou na vyzvánění, jsem slyšel v pokoji. Začal jsem mít o ní strach. Už bylo skoro devět hodin a ona ještě nikde. Napadla mne jedna věc a začal jsem mít ještě větší strach a trochu i vztek.. Co když šla za nějakým klukem? Podvedla mě? "Dobré ráno!" vyrušil mne ze svých myšlenek Honza. "Dobré.." řekl jsem trošku podrážděně. "Stalo se něco?" "Umm..." "A kde je Verča?" "Nevím..." odpověděl jsem mu starostlivě. Honza se zamyslel, pak podíval z okna a usmál se. "Už ji vidím." pousmál se a šel směrem kuchyně. "Jo a běž jí naproti!" zavolal ještě na mne a na to zmizel ve dveřích. Zvedl jsem se a šel k venkovním dveřím. Než jsem však vkročil do předsíně, tak Verča si už zouvala boty. *tady víme* "V pořádku....Ale pro příště mi nechej alespoň vzkaz...." uklidnil jsem ji a odtrhl jsem se. "A kde jsi vlastně byla?" zeptal jsem se jí a čekal na odpověď. "Já jsem se šla projít.... A vyfotila jsem nějaké fotky..." řekla a vytáhla foťák. Vzal jsem jí ho a utíkal do pokoje, protože ho chtěla zpátky. Přiběhl jsem do pokoje a skočil na postel. Lehl jsem si a zapl foťák. Než se najel, tak mi ho Verča sebrala. Zamračil jsem se a pak usmál, protože se Verča usmála, když se koukala do foťáku.

Honza

Doupravil jsem se a chtěl už jít, když v tom jsem uslyšel hukot. "Dej mi to!" Podíval jsem se ještě do zrcadla a šel zjistit, co se vlastně stalo. "Co se to tu děje?" zeptal jsem se hned, co jsem došel do Verčiného pokoje. Verča se rychle otočila a podívala se na mě. "On mi vzal foťák..." ukázala na Vadima. "Ale už ho mám.." dodala. Nechápavě jsem se podíval na Vadima stylem 'Jako proč?' Vadim akorát zavrtěl hlavou a mávl rukou. Já se odebral do pokoje, vzal mobil a začal projíždět sociální sítě. Po chvilce, co jsem projížděl komentáře na mém posledním videu, mne napadlo, že bychom mohli zareagovat na to, co lidé píšou. Tak jsem zašel za Vadimem a zeptal jsem se ho na to. "Klidně a Verča se taky může přidat." Zaskočil mne, ale hned jsem se dal do pořádku a jen pokýval hlavou na souhlas. "Kde je vůbec Niki?" zeptala se Verča.

Verča

Nečekala jsem na odpověď a šla ji hledat. Nakonec jsem ji našla na zahradě v bazéně. Měla v ruce mobil a vypadalo to, že natáčí. "Niki?" Své oči odlepila od mobilu a podívala se na mně. "Ahoj..." "Ahoj, jsem si všimla, že natáčíš.... Ale co? Instagram nebo TikTok?" "Ehm...TikTok, ale já jsem chtěla vyfotit i nějakou tu fotku..." Zapřemýšlela jsem a přistoupila blíže k Nikči. "Já ti pomůžu... Já totiž brzo ráno dneska vstala a šla se projít... Vyfotila jsem pár fotek..." "Já vím..." přerušila mne. "Jsem tě viděla dole... já byla totiž vzhůru dřív než ty..." trošku se zasmála a já pořád na ni nechápavě koukala. "Aha... Půjč mi ten mobil, já tě vyfotím." probudila jsem se. Niki mi podala mobil a já ji řekla, ať dělá všelijaké pózy. Udělala jsem dost fotek na výběr a pár společných selfíček. Mobil jsem ji vrátila a řekla, že se dojdu převléci do plavek a že přijdu. "Ne, dobrý... Já už stejně chtěla jít dovnitř..." pousmála se, tak jsem jen kývla a počkala, až si omotá ručník.