Život s Vadimem a dalšími youtubery

Kapitola 55. - Problém a hádka

Verča

'V klidu, každý dělá chyby... Však vím svoje xd a jestli si chceš o tom popovídat, tak přijeď ke mě ;)' napsala jsem ji klidnou odpověď a šla sdělit Honzovi, že Niki je v pořádku. 'Jo, dojedu ještě zjistím autobus' dodala a to jsem Honzovi též sdělila. Pak jsme se šli nasnídat a pak už jsme jen čekali, dokud nepřijedou. Mezitím jsme si zapli film. Po tak 15 minutách mě napadlo, že jsem se nezeptala na Vadima... Tak jsem napsala Nikči 'A co Vadim?? Je taky v pořádku??' a na to mi hned odepsala 'Přijeď!' a poslala screen, jak mám jet. Tak jsem sdělila Honzovi, že jedeme pro ty dva do Ostravy, sebrali jsme se a šli na zastávku. Sice jsme měli ještě necelých deset minut čas, ale já jsem ve stresu a potřebuji si zakouřit. Ano, mám koupené cigarety pro případ nouze. "Ty kouříš? Dej mi taky!" divila jsem se tomu, co mi řekl, ale neřešila jsem radši už nic, dala mu cígo a sobě i mu jsem zapálila. Dokouřili jsme přesně na čas a už jsme jeli.

Nikča

Celou dobu jsem byla zamčená na záchodě. Potom, co jsem Verči poslala screen autobusů, tak jsem šla napsat Vadimovi, ale neodepisoval. Tak jsem mu zkusila zavolat, ale nezvedal to. Tak jsem zkoušela zavolat Páťovi, ale taky to nezvedal. Nikdo mi nezvedal mobil a já už začala mít strach, protože je fakt něco špatně... Najednou mi Verča napsala, jestli je Vadim v pořádku, a to už jsem se rozbrečela. Napsala jsem ji, ať přijede, protože nevím, co s ním je... Udělala jsem velkou chybu. Najednou jsem uslyšela klepání na dveře a následné starostlivé "Jsi v pořádku?" snažila jsem se zadržet slzy a povedlo se. Vyšla jsem ven ze záchodu a jak jsem viděla starostlivý obličej Vládi, tak jsem se znovu rozbrečela. Chtěl mě obejmout, ale já jsem mu to nedovolila. "Nešahej na mě! To kvůli tobě mám problém! Kvůli tobě nevím, co je s Vadimem!" řvala jsem po něm a při tom brečela.

Vláďa

Našel jsem Nikču na záchodě. Jak jsem ji uviděl, tak měla celé červené oči, jakoby brečela... To mi dělalo starost. Rozbrečela se a já ji chtěl uklidnit objetím, ale nedovolila mi to a začala po mě zničeho nic křičet. "Cože?!" moje reakce byla velmi krátká. Začal jsem si všímat, že se celá klepe a že v pořádku vůbec není. Tak teď jsem ji vzal do náruče a odnesl ji na gauč do obýváku. "Niki...nadechni se a pověz mi, co se stalo." udělala jak jsem ji řekl a já zůstal v šoku. Vůbec jsem za Nikčou neměl chodit, pak by to nedopadlo takhle...

Nikča

"V kolik teda přijede Verča?" "Ve 14:50 bude na zastávce..." "A kolik je?" "Je přesně 14:05." "Dobře..." "Když máme čas..." potáhla jsem "...můžeme si promluvit?" "Jasně a o čem?" "O tom, co se mezi námi stalo..." "No..." Vyjasnili jsme si to a shodli jsme se na jedné věci. "Tak kamarádi?" řekla jsem. "Může být s výhodami?" začala jsem přemýšlet, ale nakonec jsem řekla "Ale jedině v tajnosti, platí?" "Platí!" podali jsme si ruce a potom se začali chystat, protože už byl čas vyrazit na zastávku. Jak jsme přišli na zastávku, tak už přijela tramvaj. Vystoupila z ní nejen Verča, ale i Honza. Rozklepala jsem se, když najednou mě Verča objala a pošeptala, že Honzovi nic neřekla. Aspoň trochu se mi ulevilo, ale i tak jsem měla strach. "Kde je Vadim?" zeptal se Honza.

Vadim

Měl jsem obrovský strach... Začal jsem couvat... Narazil jsem na postel a spadl na ní. Omylem se mi odkryla peřina, tak jsem ji co nejrychleji vzal a co nejrychleji se přikryl. Patrik se na mě divně podíval, jako nějaký úchylák a ten Roman též. Vykulil jsem oči a stáhl se co nejblíže ke zdi. Byl jsem schoulen v klubíčku. "Romane? Vytáhni ty věci!" Roman jen kývl a šel do skříně. Vytáhl jakousi krabici. Z té vytáhl nějakou lahvičku a hadru.. Hned mi došlo, co to je. Chloroform. Roman přišel blíže a chtěl mě uspat, ale bránil jsem se nejvíc, jak jsem mohl. "Patriku! Pojď mi pomoci!" Patrik přišel blíže. Chytl mě zároveň s Romanem a přiložil mi napuštěný kapesník k ústům. Nevěděl jsem, že je Patrik tak silný.