Život s Vadimem a dalšími youtubery

Kapitola 40. - I kluci brečí...

Verča

Procházeli jsme se v klidu. Povídali jsme si a já načala téma, že za chvilku končí prázdniny. Najednou Honza zmlkl a já se na něj otočila. Díval se do země. Pak se podíval na mne a začal se ke mě  přibližovat. "Ne, Honzo, nedělej to!" věděla jsem, co chce udělat. Rychle mě nalepil na strom a pevně mě držel. Chtěla jsem se mu vysmeknout, ale nešlo to. Cítila jsem jeho dech na svém obličeji. Přilepil se mi na rty a začal mě líbat. Prvně jsem odporovala, ale potom jsem povolila. Krásně líbá. Ale uvědomila jsem si, že je to špatně. Je to špatný! Přestala jsem a snažila se znova od něj odtrhnout. Tentokrát se mi to povedlo. Postavila jsem se před něj, dala mu velkou facku, pak se otočila a běžela pryč. Běžela jsem na zastávku. Už jsem viděla přijíždějící trolejbus, tak jsem běžela jako o život. Nastoupila jsem a hledala místo, kde si mohu sednout a vydýchat se. Našla jsem, sedla si a zkoušela se pořádně nadechnout. Debilní astma... Najednou mi začne vyzvánět mobil. Vezmu ho do ruky a vidím tam Honzovo číslo, rychle mu to típnu, dám si sluchátka a začnu poslouchat smutné písničky.

Honza

Nevím, co mě to popadlo... Proč jsem to udělal?? Jsem vůl.. Chtěl jsem Verči říci, že mě to mrzí, ale pořád to pokládala... Zavolal jsem tedy Vadimovi... "Čus." řekl zvesela, ale já tak veselej nebyl... "Ahoj... Vadime... Asi mě zabiješ..." "Proč?? Co jsi udělal??!!" zněl už naštvaně. "Já se neovlád a-a-a já... já začal... začal ji...l-l-líbat... omlouvám se.... Nechtěl jsem.." on mě zabije.. Nic na to neodpověděl... Típl to... Jsem debil... Budu se za to proklínat... Chtěl jsem ještě vědět jednu věc... Začal jsem volat Nikole... "Ahoj..." "Čau..co chceš??" odpověděla hnusně a při tom otráveně... "Nic.." řekl jsem smutně a típl to... "Budeš mít méně práce..." napsal jsem Vadimovi sms a šel k mostu, který byl blízko parku. Stoupl jsem si na kraj a chvilku přemýšlel... Pak už jsem nechal svoje tělo volně padat do vody...

Vadim

Jen, co mi Honza řekl to, co udělal, měl jsem fakt chuť ho zabít... Ale je pravda, že podobná věc se mu už stala... Nemohl za to... Dojel jsem do Ostravy a jel rychle za Verčou. Byla u sebe v pokoji, ležela na posteli a měla sluchátka v uších. Sedl jsem si k ní. Otočila se, sundala si sluchátka a hned mě objala... Najednou mi zapípal mobil... Přišla mi zpráva od Honzy a hned jak jsem si ji přečetl, tak jsem vyletěl z postele a běžel k autu. Jak už jsem seděl v autě, viděl jsem, jak za mnou běží Verča. "Kam jedeš??" "Za Honzou... A jestli chceš jet se mnou tak rychle!!!" Jenom kývla na souhlas, nasedla a mohli jsme vyrazit. Přijeli jsme k mostu a úplně mi bylo jedno, jestli dostanu pokutu nebo ne, ale rychle jsem běžel pod most, kde jsem viděl Honzovo tělo plavat ve vodě. Vytáhl jsem ho ven a začal mu dělat první pomoc. Přiběhla k nám Verča a viděl jsem, jak se jí spouštějí slzy. "To ne! Honzo!" 

Verča

Jak jsem ho uviděla, tak jsem se rozbrečela.. Rychle jsem k němu přiběhla a začala ho zkoušet vzbudit. "No tak!" to už jsem nevydržela a začala mu dýchat z úst do úst. Odstrčila jsem Vadima pryč a třicetkrát mu stlačila hrudník. Najednou začal kašlat a rychle se posadil. Já ho rychle objala. Vůbec mi nevadilo, že jsem byla mokrá... Hlavní bylo, že je Honza v pořádku! Objímali jsme se a najednou jsem slyšela potáhnutí a zavzlyknutí. Odtáhla jsem se a podívala se na Honzu... Stékaly mu slzy po tvářích... Pomohli jsme Honzovi vstát a šli jsme pomalu k autu, kde už stáli policajti. Vadim jim vysvětlil, co se stalo a vypadalo to, že mu pokutu nedají... Za to jsem byla ráda.. Honzu jsme posadili na zadní sedadlo a já mu řekla, ať si lehne... Já si sedla k Vadimovi dopředu... Po malé chvilce jsem slyšela nepravidelné vzlykání... Otočila jsem se... Honza moc brečel... Chtěla jsem se ho zeptat, co se stalo, protože by jen tak nebrečel, kvůli tomu, co se stalo mezi námi, ale zeptám se ho až doma... Teď by to nemělo cenu.... Jen jsem mu podala kapesníčky... 

Tak jsem přeci vydala další kapitolu, ale jen protože se konečně neučíme... Jo!!!!!! 

Takže děkuju za přečtení a doufám, že se líbí :)

Jak jsem tuhle kapitolu psala, tak se mi samotné chtělo brečet... :'(

U příští kapitoly ahooj :3

Vaše Veri <3