Proč toto?! 1.díl {FF-LouisTomlinson}

4 - Setkání, ale až po lenošení...

Ráno mi zazvonil budík v půl sedmé. Samozdřejmě jsem ho hned vypla a spala dál, ale štěstí, že se znám a další tři budíky. Další mě vzbudil ve třičtvrtě, další v celou a další ve čtvrt a to jsem konečně vstala.

Doslava jsem se donutila vylíst z tý krásně měkký, teplý apohodlný postýlky. Šla jsem ke skříni a vyndala jsem si čisté spodní prádlo. Hodila si ho do koupelny do umyvadla, jako to dělám vždycky, a zapla si počítač.

Bylo brzo a všichni u nás ještě spali. Pomalu jsem se vyplížila z pokoje a šla pomalu dolů po schodech. Snažila jsem se i tiše, ale být tichá nebyla moje silná stránka. Navíc naše čtyři poslední schody vrzali, takže jsem se odrazila a seskočila je.

Ohlédl jsem se, jestli jsem náhodou někoho nevzbudila. Nakoukla jsem do obýváku, nikdo nikde. Táta jel už asi do práce. Uviděla jsem na stoledopis. Došla jsem ke stolu a byl to dopis pro mě... z autoškoly a byl rozdělaný. Vyndala jsem papír a přečetla si jestli jsem řidičák udělala. Jo udělala. Byla sem šťastná, ne jenom, že mám práci, ve které ani nevim co budu dělat, ale budu mít i řidičák. Bomba!

Pak jsem si vzpoměla. Táta je v práci a máma jela s dětskama na výlet.

Když si dáš jednou leháro, nikoho to nezabije. říkalo mi vnitřní já.

,,Pravda.“ řekla jsem na hlas.

Vyběhla jsem nahoru do svého pokoje. Vzala jsem si mobil a seběhla dolu do kuchyne. Mobil sem dala na stůl a otevřla jsem si ledničku. Dneska snídaně, kterou sme chtěly hodně dlouho! Řeklo moje vnitřní já. Vyndala jsen vajíčka, mléko a máslo. Z police jsem vyndala hladkou mouku a vanilkový cukr.

Najednou jsem uslyšela škrábání a mňoukání.

,,Miku, neštvy mě a pojď sem. Mám práci.“ křikla jsem na mého malého mourovatého koucourka. Ten se vyškrábal ze svého pelíšku, z potníku, a šel do kuchyně, kde se mi začal třít u nohou. ,,Miku, lehni si na stůl a nech mě pracovat.“

On si na ten stůl vyskočil a začal se tam válet. Zabral ho skoro celý. Celou jednu polovinu stolu zabral a nechtěl, aby ho někdo schodil, na to byl alergickej.

Vyndala jsem si misku a do ní rozkřápla tři vajíčka, nalila šest lžic mlíka, dala tři malý balíčka vanilkového cukru a sáhla po rumu, který jsem tam jen tak cvrnkla. Zapla jsem sporák, na který sem dala pánvičku a do ní dala tři malý kostky másla na rozpuštění. Hned se to rozpustilo tak jsem si tam vylila všechno z misky co sem předtím ještě pořádně promíchala. Misku, lžici a vydličku sem dala do misky a do misky sem natočila vodu a dala trochu mýdla.

Vyndala jsem si talíř s příborem a obracečku, s kterou jsem si ihned otočila palačinku. Vyhodila jsem ji do vzduchu a chytila ji na pánvy otočenou. Mike mňoukl a tak sem sáhla do ledničky a vyndala kočičí žrádlo. Dala mu do jeho misky vedle ledničky a on se do toho ihned pustil.

Já sem vypla sporák a palačinku si dala na přichystaný talíř, když někdo zazvonil. Vypla jsem všechno potřebný a rozeběhla se ke dveřím. Otevřela je a byl tam můj učitel z autoškoly.

,,Dobrej.“ řekla jsem.

,,Ahoj, nesu ti řidičák a tvůj otec ti zaplatil auo tak ti ho sem dodáváme. Můžu poprosit o podpis o předání?“ učitel s ena mě díval a tak sem konečně vylezla z poza dveří pouze ve spodním prádle a podepsala se mu.

,,Děkuju.“ řekla jsem nadšeně a vzala si řidičák.

,,Přeji mnoho úspěchů do života, s autem a na silnici.“ usmál se a odešel ještě s jedním chlapem, který mi hodil klíčky od MÉHO auta.

Zašla jsem do domu a rozhodla se dneska jet na to setkání v mém autě.

Najedla jsem se a zašla do koupelny. Pustila jsem si vodu, svlékla se a dala si chladnější sprchu po ránu, abych byla ready na dnešní snad dobrý den. Těšila jsem se na svou novou práci a docela dost hodně mě zajímalo co je to za práci.

Mobil mi ležel na umyvadle na druhý straně koupelny a já se v klidu sprchovala. Na hlavu sem si dala snad polovinu šampónu a pořádně jsem si ho na tý palici rozmydlela. Zazvonil mi mobil a někdo mi volal. Proč nám někdo volá, když sme ve sprše?!

Natáhla jsem se pro mobil a vzala hovor a dala ho na repráky. Ani sem neviděla kdo to je.

,,Ano?“ řekla jsem a hlavu si dala pod proud vody.

,,Dobrej Eleanor, neruším?“ uslyšela jsem cizí, ale známý hlas.

,,Cože?“ řekla jsem a sáhla po ručníku, kterym sem si vysušila vlasy.

,,Neruším vás?“

,,Jo... teda ne..“ vydala jsem ze sebe.

,,Tady Ian...“ řekl konečně svoje jméno.

,,Jo, pardon, sem trochu hluchá když mám hlavu pod vodou.“

,,V pořádku. Je mi líto, ale jestli byste se mohla stavit co nejdřív ohledně tý práce.“

,,Co nejdřív?“ zakňourala jsem.

,,Ano...“

,,Ale jistě... budu tam tak nejdřív za půl hodiny.“ řekla jsem.

,,Dobrá,“

,,Naschle.“ řekla jsem a zavěsila. Sáhla po hnřebenu a hned si šla sušit vlasy. Měla jsem je ještě někdo vlhk, ale vykašlala jsem se na to. Rozčesala jsem si je a sáhla po svétlém make-up, který sem si rozetřela po obličeji a trochu i na krku. Vzala jsem si řasenku a lehce si ji dala na konce řes, abych zdůraznila, jak moc vážně to beru. Ještě sem si vzala lesk na rty a hodila si ho na postel.

Zahrabala jsem v šatníku a vyndala jsem si bílé uplé tílko a obyčejné kraťasy se zlatým řeězem od přední kapsy na pravé straně až po zadní kapsu na pravé straně. Pod tím jsem měla jako vždy černé spodní prádlo, abych... zaujala?

Dneska bez mikiny a košile. Přes rameno jsem si hodila černou kabelku a boty jsem si vzala jako vždy, černé converse. Do kabelky padla peněženka, doklady, mobil, lesk na rty a krabička se zapikem.

Seběhla jsem dolů. Pomačkala jsem si svého mazlíka, sáhla po klíčích a vyšla ven. Podívala jsem se na svoje auto. Táta mě překvapil. Zcela nová Škoda SuperB v bledě modrý barvě. Samozdřejmně přesstříkaný.

Došla jsem k němu a odemkla ho. Sedla za volant a klíče dala do zapalování. Připoutala jsem se. Otočila klíčkem a nastartovala. Rozjela jsem se ke své nové práci. První jízda v mém novém autě. Trochu strach jsem měla, ale šlo to v pohodě. Až na to, že kdybych rychle nezabrzdila tak bych to schytala od jednoho jednoho debila, co jel na červenou.

Dojela jsem před budovu. Zaparkovala jsem a vzala si kabelku. Vymdala jsem si lesk na rty a lehce si jím potřela rty. Usmála jsem se, zhluboka nadechla a šla čelem k novému a neznámu. K nové a neznámé práci.

Vešla jsem do budovy a tak... Hned mi všichni blahopřáli a gratulovali. Došla jsem k recepci a paní mi řekla, že tam co včera. Došla jsem k výtahu a vyjela do sedmého patra. Vyšla jsem a zhluboka se nadechla. Jdu o patnáct minut později než sem řekla. No jo... byl provoz.

ROzešla jsem se hrdě ke dveřím na druhé straně. Lidi se za mnou otáčeli a mě to docela děsilo.

,,Gratuluju.“ řekla tiše jedna žena kolem které jsem prošla. Já jenom přikývla s úsměvem, že děkuju. Došla jsem ke dveřím.

Zaťukala jsem.

,,Pojďte dál.“ ozval se Ianův hlas. Zhluboka jsem se nadechla a sáhla po klice. Otevřela jsem a vešla dovnitř. Otočila jsem se a zavřela.

,,Dobrej den, omlouvám se, že jdu...“ chtěla jsem se omluvit, ale můj zrak zůstal na něm.