Proč toto?! 1.díl {FF-LouisTomlinson}

1 - Tak co?

  Odešla jsem odtamtud úplně v pohodě s trochou strachu. Prošla jsem kolem holke, které na mě upřely svoje zraky, ale já je ignorovala. Došla jsem k výtahu a zavolala jsem si.

  Vyndala jsem mobil, svůj starý Samsung Galaxy Mini S3, a naťukala tak číslo mojí nejlepší kamarádky Jeny Goldbeard-ové. Zavolala jsem jí a ona to hned vzala.

  ,,Ahoj.“

  ,,Ahoj tak co? Vzali tě?“

  ,,Nevím, daj mi vědět.“

  ,,Doufám, že tě vzali, jinak by dostali po těch svým právnických zadcích!“

  ,,Klid...“

  ,,Tak co byl tam?“

  ,,Kdo?“ zeptala jsem se na stoupila do výtahu. Zmáčka jsem přízemí a už jsem jela.

  ,,No přece Ian Somerhalder a Paul Westley! Přece!“

  ,,Jo ahá...“

  ,,No Tak! Eleanor! Ty moje mrško! Okamžitě mi odpověz jinak si z tebe udělám nudle a žádnou práci mít nebudeš!“

  ,,Haha... Jeno, řeknu ti to pak... nechceš pro mě přijed?“ 

  ,,Čekám před budovou...“

  ,,Ty seš zlatá, děkuju.“

  ,,Není zač, taky tě miluju.“

  ,,Jop, já tebe víc miluju.“

  ,,Nastejno..“

  ,,Souhlas.“ řekla jsem a zavěsila.

  Tohle byl klasický rozhovor mezi mnou a Jenou.

  Výtah zastavil a já vystoupila, zamířila jsem si to ke dveřím a vyšla jsem ven. Čekalo tam na druhé straně ulice krásně modré SuprB auto, které patřilo mojí dokonalé kamarádce Jeně. Přeběhla jsem ulici a oběhla auto. Ona mi otevřela dveře, sedla jsem si, zabouchla dveře a hned jsme se objaly.

  ,,Seš zlatá! Mám tě ráda. Díky, že mě svezeš.“ usmála jsem se na ni a obě jsme se připoutaly.

  ,,Jasně, no problom miláčku... kam to bude?“ usmála se.

  ,,Starbucks.“

  ,,Už zase,“ podívala se na mě překvapeně.

  ,,Co? Bráškovi musím vzít dobroty a ještě někde sehtad šejk.“ pokrčila jsem rameny a podívala se na ni dost nechápavě.

  ,,Stejně máš hezkýho bráchu.“ usmála se.

  ,,Myslím toho malýho.“ usmála jsem se na ni.

  ,,Tak máš oba dva bráchy hezčí.“ zavrtěla rameny.

  Měla jsem ještě staršího bratra Joshe, ale toho jsem neviděla, přes sedm let, nejspíš má někde svoje místoi se svou rodinou, vždyť mu už je taky pět a dvacet.

  

  Stavily jsme se ve Strarbucksu a nakonec si i ta Jena něco objednala. Jako vždy, latté. Já si na cestu vzala capuchino a sebou dva čkoládový šejky a několik donutů a jiných pamlsků, znala jsem svého brášku moc dobře, že to hned zmizí.

  Dojely jsme ke mně a Jena zatroubila dvakrát na klakson. Naše zmnamení pro Goerge, že jsme tady, vždycky jsme si dělaly pikniky my tři a jezdili na vyhlídku, ale dneska si dáme piknik na naší zahradě. Ani jsme nevystoupily a k autu se hned malý černovlasí hlapec s modrýma očima jako moře.