Proč toto?! 1.díl {FF-LouisTomlinson}

25 - Rozhodnutí

Ráno jsem se probudila. Louis byl už dole, stejně jako všichni kluci. Vstala jsem, rovedla ranní hygienu a oblékla se. Hodila jsem na sebe bílé šaty, černý slabý svetřík a do ruky si vzala černé lodičky. Vzala jsem si obyčejnou černo-bílou tašku s anglickou vlajku, do které jsem hodila klíčky od svého auta, mobil, peněženku a svůj deník, který jsem si psala až do tý doby, co jsem byla s One Direction.

Tašku si přehodila přes hlavu na levé rameno, obula si boty a pomalu jsem sešla dolů. Když jsem scházela schody nemohla jsem uvěřit tomu co se dneska chystám udělat. Byla jsem si jistá, že je na mě vidět nějaká... nespokojenost?

Prošla jsem obývákem, kde nikdo výjímečně nebyl. Vešla jsem do kuchyně kde všichni byli a snídali. Harry dělal palačinky a Niall se ládoval dvěma rohlíky s nutelou navzájem. Hned jsem se usmála.

,,Dobré ráno.“ prohodila jsem a všichni se na mě podívali.

,,Dobré ráno El.“ pozdravili všichni.

,,Dobré ráno zlato...“ usmál se na mě Louis a já znovu znejistila.

Ale bez problémů jsem mu úsměv oplatila. Sklonila hlavu a pomalým krokem, aby nebylopoznat, že se mnou něco je, jsem došla k ledničce.

,,Jak ses vyspala?“ zeptal se hned Harry.

,,Dobrý, co vy?“ odpověděla jsem a sáhla v ledničce po jogurtu.

,,Jo dobře.“ odpověděl za všechny Harry.

,,Nějak vystrojená.“ prohodil Liam.

,,Ne, jenom jsem se už oblékla. Potom budu muset něco zařídit.“ zavrhla jsem Liamovu teorii na nevěr, která byla jasně vidět.

,,Co? Zlato já myslel, že zajde na film...“ podíval se na mě sklesle Louis.

,,Promiň Loui.. dneska ne...“ řekla jsem lítostně a smutně se podívala na Louise.

,,Copak musíš zařídit?“ zeptal se Niall.

,,To je tajný Nialli, promiň nemůžu ti to říct.“

,,Něco s rodinou?“ zeptal se Zayn.

,,Ne, něco spojeného se mnou.“ odpověděla jsem a dala se do snídan. Kluci se po chvíli rozprchli a já se dívala po prázdné kuchyni. Poslouchala jak nahoře běhaj sem a tam a potom jsem se vydala ke dveřím. Chvíli jsem čekala a pak ž všichni přiběhli. Jeli jsme s Loui zase jeho autem. Celý dnešek utíkal docela pomalu a já se snažila držet od Louise co nejdál, ale jelikož to byl ples tak to nešlo. Jakmile jsem viděla Paula, tak jsem se od One Direction odplížila a došla k němu.

Musel jsem s ním mluvit, co nejdřív. Zašli jsme na můstek přes říčku a sledovali proudící vodu, bavili se o tom co jsem potřebovala a občas se napili vína.

Paul se napil a přikývl.

,,Dobrá, jak si přeješ. Vše ti zařídím. Za půl hodinu ti to dám.“

,,Děkuji Paule, jseš zlatej. Je mi to líto, ale já... musím. Prosím hlavně nikdy nic neříkej.“

,,Neboj se. Udělám všechno co chceš. Uplně, rád jsem tě poznal a rád jsem s tebou spolupracoval.“

,,Taky Paule, moc si toho vážím, moc děkuju. Ahoj.“

Odpoledne v 18:00

Dojela jsem k domu One Direction. Díky Liamovím klíčům jsem si odemkla a klíče mu položila na botník. Došla do Louisového pokoje a rozhlédla se. Všechno se mi vybavilo. První den, první noc, šťastné a smutné chvíle...