Příběhy z Temného hvozdu

5.

  „Pane, s vaším synem Legolasem jsme procestovali Divočinou a poté dorazili do Lothlorienu. Tam jsme se rozdělili, takže vám bohužel nemohu říci, kde se nachází," odpověděl Aragorn na Thranduilovu otázku a pokračoval: „Bohužel vám přináším špatné zprávy z Roklinky. Sešla se Bílá rada a Gandalf, který mě za vámi poslal, na ní přednesl obavy o tom, že se Sauron usadil v Mordoru a pátrá po prstenu moci."
 
Thranduil ho přerušil: „A má Mithrandir nějaké důkazy? A vůbec. Jak se to týká Hvozdu?"
  Aragorn jeho otázky ignoroval: „Tři z nazgûlů se usadili v Dol Gulduru. Sám se šel podívat, je -li to pravda. Okolí pevnosti znovu pokrývá temnota a šíří se hlouběji do lesa. Je jen otázkou času, kdy se rozšíří až do Lesní říše."

  Thranduilem otřásla hrůza. Nedal na sobě však nic znát a s hraným klidem pronesl: „Dobrá. Budeme připraveni. Nyní jsi mým hostem."
  „Ač nerad, budu vaší nabídku muset odmítnout. Zbohem králi Thranduile," odmítl zdvořile, ale poněkud úsečně Aragorn, uklonil se a za okamžik byl ten tam.
  Král ještě dlouho poté stál na tom samém místě jako zkamenělý a zíral do prázdna.

Uběhl týden od doby, co Tauriel zachránila Legolase před smečkou vrků. Rozhodli se, že objedou Temný hvozd, aby se ujistili, že Lesní říši nehrozí žádné nebezpečí.
  Právě projížděli kolem jižní části Temného hvozdu. Slunce se již sklánělo k obzoru a po rozlehlých stráních se pomalu rozprostírala tma. Bylo mrtvolné ticho, které narušoval jen dusot koňských kopyt. Náhle se po rozlehlé krajině ozval hrůzostrašný řev. Taurielina klisna zaržála a jako poblázněná začala hnát směrem k lesu. Řev se ozval podruhé. Byl tak nesnesitelný, že to Tauriel nevydržela a dlaněmi si ucpala uši. Legolas se marně rozhlížel po stráních. Nikde nikdo nebyl. Řev se ozval znovu, tentokrát přímo nad nimi. Legolas s Tauriel prudce vzhlédli. A co spatřili, to jim vyrazilo dech. Nad nimi letěla černá stvůra, která vzhledem připomínala draka a na ní seděl nazgûl. Letěla směrem k pevnosti Dol Guldur.

  „Máme štěstí, že si nás nevšiml," pronesl s úlevou Legolas, když zajeli do lesa.                                      
  „Myslela jsem, že zlo z pevnosti bylo vyhnáno,"                                                     
  „Já také. Měli bychom se tam podívat a ujistit se. Pokud měl nazgûl namířeno opravdu do Dol Gulduru, je naše království v nebezpečí a my musíme varovat otce."                           
  Tauriel souhlasně kývla. Hvozd byl potemnělý a stromy vypadaly nemocně, jako nedávno v Lesní říši. Jestliže se zlo vrátilo, musejí být připraveni s ním bojovat. Oba sesedli z koně, Legolas ho uvázal k nejbližšímu stromu a vydali se na pohled neprostupným houštím k pevnosti. Ať je tam čekalo cokoli, nic dobrého to nebylo.

Ahoj všichni,                                                                                                              
je tu další část příběhu, tentokrát jsem se snažila, aby byla delší. Doufám, že jste si ji užili, stejně jako já její psaní.

A co se stane příště?

Odehraje se v pevnosti souboj?                                                                               Vyváznou Tauriel s Legolasem živí?                                                                       A co Thranduil? Proč má strach? Uvěřil Aragornovi a přichystá království k boji, nebo jeho slova nebral vážně a neudělá nic?