Příběhy z Temného hvozdu

7.

Příšera zakvílela, když jí projely pod šupinatou kůži Taurieliny dýky, které jí ve vteřině oddělily prodloužený krk od těla. Hlava příšery, z jejíž ohavné tlamy ještě stékaly sliny, dopadla na kamennou zem. Přízrak seskočil z bezvládného šupinatého těla a rozzuřeně se obrátil k Tauriel, rozhodnut ji zabít. Ona však zvedla ze země meč, který upustil Legolas, když ho příšera drapla do svých čelistí a vrhla se na něho. Než se přízrak nadál, proklál ho její meč skrz na skrz. Ozval se nesnesitelný jekot a přízrak se začal kroutit a svíjet až se dočista vypařil. Tauriel se rozhlédla, jestli odněkud nehrozí nějaké nebezpečí a s úlevou zjistila, že ti zbylí dva sotva, co viděli, jak zabila jejich "kamaráda", se vzdali a zřejmě už jsou odtud hodně daleko. Musela si však pospíšit, každou chvíli se tu můžou objevit znovu tentokrát s celou armádou skřetů.

Legolas po nárazu na kamennou zeď nic nevnímal. Cítil jen pronikavou bolest, která vycházela z levého a pravého boku. Snažil se otevřít oči, avšak při každém pokusu mu víčka těžkla čím dál tím víc. I když usilovně bojoval, propadal se do nekonečné tmy, ze které není cesty zpět. Život Sindar ho opouštěl.

Tauriel se k Legolasovu tělu rozeběhla i hned, co zabila přízrak a s ním okřídlenou stvůru. Byl bledý a záryvy od špičatých zubů příšery se mu táhly od levého boku k pravému. Naštěstí se mu zuby nedostaly hlouběji a nepoškodily žádné důležité orgány. Přesto ztratil dost krve na to, aby zemřel. Celá rozechvěná mu Tauriel strhla zkrvavenou košili a ránu mu obvázala cárem z jejího pláště. Naklonila se nad jeho ústa. Ano, ještě dýchal, ale každý nádech byl pro něho čím dál tím těžší. Každou chvíli může vydechnout naposledy, pomyslela si Tauriel. I hned tuhle ohavnou myšlenku zapudila, s lehkostí nadzvedla Legolasovo tělo a rozeběhla se pryč z pevnost.

Thranduil tu noc nemohl spát. Přecházel nervózně po svých komnatách, jak lev ve své kleci. Dlaně se mu potily.V hlavě mu tepala pronikavá bolest, kterou naposledy cítil... Najednou se mu podlomily kolena a celý rozechvělý se posadil na zem. Vzpomínky, které uzamkl hluboko ve své paměti, ho nyní naplnily. Po tvářích mu začali stékat kapičky slz.

Bitva byla v plném proudu. Skřeti kvičeli. Thranduil ťal jednu hlavu za druhou. Vítězství měli na dosah. Najednou mu hlavou projela pronikavá bolest a na chvíli jakoby ochrnul. Vzpomněl si na Amaryll a rozrušením se mu rozbušilo srdce. Až teď si uvědomil, jakému nebezpečí ji vystavil, když ji nechal bojovat v bitvě u Gundabadu. Sice bojoval dál, ale pořád musel myslet na svoji ženu. Utěšoval se, že je dobrá bojovnice, ale i tahle útěcha nezahnala strach a obavy z její ztráty.

Po vítězné bitvě Thranduil marně čekal, až se znovu shledá se svojí Amaryll a padnou si do náručí. Někteří z elfů co bojovali po boku jeho ženy, mu oznámili, že ji naposledy viděli, jak bojuje proti značné přesile skřetů, a že nemohla vyváznout živá. V Thranduilovi jakoby se něco zlomilo. Byla mrtvá jeho vinnou. Bude si to celé věky co bude živ vyčítat. Poté prohledali s jeho elfími bojovníky bitevní pláň, ale marně. Amaryllino tělo se nenašlo. Thranduil ji nemohl ani pohřbít a uctít tak její památku. Byl to pro něj nejhorší trest a rána, která ho zasáhla ho poznamenala navždy. Od té doby se změnil. Z přívětivého a veselého krále se stal chladným a nevlídným panovníkem.

Slzy se mu řinuly po tvářích. Zavinil smrt své ženy a nyní možná i smrt svého syna. Někde v nitru však slyšel ženský hlas, který jakoby mu našeptával, že ještě není pozdě. Thranduil se chopil jediné naděje, utřel si poslední slzy, vyběhl ze svých komnat a svolal svoji elfí družinu. Chvíli na to byl za branami Lesní říše a jel si pro svého syna. Snad už nebylo pozdě.

Ahoj všichni, doufám že jsem vám tímhle příběhem zpříjemnila začátek týdne:).

Stihne Thranduil dojet včas?

A je Legolas ještě na živu?

To se dozvíte v příští části;).