Mám bratra

Znovu schledání

Když jsme snědli ten úžasný zázrak co jsem uplácala( no jo já a moje ego)co se dal díky bohu jíst, vydala jsem se domů balit věci abych pak stíhala až kluci příjdou.

Došla sem ke dveřím a jen co sem začala odemykat tak někdo trhl dveřmi a tím je otevřel. Ve dveřích stála o půl hlavy menší holčina než já s krátkými hnědými vlasy,na sobě měla černé tričko s malým zetkem na rameni a uplé černé kalhoty přepásané vírazným hnědým páskem. Za ní stál podobně oblečený kluk asi o dvě hlavy vyšší než byla ona a držel ji za ruku. Jen co sem se na ní podívala vytrhla svojí ruku z ruky toho kluka a skočila mi kolem krku a obmotala svoje nohy kolem mého pasu a zakřičela ,, Toooňoo!" a více mě stiskla ,, Zuzu už ti není osm." řekla sem a snažila se jí odemě odtrhnout ,, Oo promiň já zapomněla." řekla a postavila se,, To je lepší." řekla sem a pevně ji objala. Asi po minutě sem se od ní odtrhla a zeptala se ,, A kdo je tohle." podívala sem se na kluka který pořád stál ve dveřích ,, Ou, jo tak tohle je Leo můj přítel. Leo tohle je Tóňa moje kámoška." řekla o ukázala na něj a pak na mně. Já sem si Lea projela pohledem a všimla si jeho oříškovích očí se zlatými skvrnami a pak řekla ,, Hele hrozně mě těší ale ráda bych šla do svího bytu." řekla sem a podívala se na tohle Lea. On jen ustoupil se slovy ,, Jo Promiň.". Jeho hlas byl tak hluboký a silný ale i tak z něho bylo pornat to přátelství ochota a spoustu dalších kravin. No ale pro mě bylo v tu chvíli důležitější to že můžu konečně dovnitř. Zula sem si boty a namířila si to do obýváku pro nějakou tašku. Když jsem přišla do obýváku seděla tam Barča s mobilem u ucha a konečky prstů ťukala na stůl. Když mně viděla položila mobil a padla mi kolem krku se slovy ,, Kde jsi byla." já ji jen pohladila po zádech a zašeptala ,, U Honzy." ona se ode mě otrhla a řekla ,, U Chaliho?" koukala na mě jak vyvoraná myš. ,, Jo nastěhoval se hned naproti klukům není to super." ona se ke mně otočila zády a založila si ruce na prsou ,, Prosimtě přece nebudeš žárlit na buzíka né"chitla sem ji za ramena ,, Vždyť já vím." řekla a pousmála se ,, Hele nevíš kde je ta taška z karate?" zeptala sem se jí a začala se prohrabovat ve skřínce. Barča se na mě podívala s tázavím pohledem a zeptala se,, Proč?" když to dořekla tak přišla Zuzka s Lem a Adamem z kuchině ,, Ale teť budu chvíli bydlet u Štěpána." zašeptala sem ale známe můj hlas takže to bylo slyšet docela dost ,,Co, vždyť jsem se teprve přistěhovala a ty chceš odejít. Proč vždyť, vždyť jsme vždycky chtěli bydlet spolu tak proč?" koukala na mě tím svým rostomilím smutným vírazem ,, Já vim ,ale on mi nedá pokoj." řekla sem a postavila se. Zadívala sem se do jejich krásných smutných očí ,, Tak já za nim dojdu a řeknu mu že nikam nejdeš." řekla s úsměvem. Najednou někdo začal zvonit ,, Já myslím že nemusíš chodit daleko." řekla sem a šla otevřít. Otevřela sem dveře a hned sem řekla ,, Musíš se o ten zvonek opírat?" podívala sem se na Štěpána ,, Ou sorry." řekl a vešel dovnitř ,, Budeš tam jen stát nebo mi řekneš kde máš ty věci."otočil se na mě ,, Ani se nehnu." řekla sem a ušklíbla se. On se zvedl, vzal mě do náruče a habouchl dveře. Když procházel kolem obýváku tak řekl jen ,, Čau" a namířil si to k pokoji. Když Štěpán zabouchl dveře od mého pokoje bylo slyšet tlumeným Zuzčiným hlasem přesněji ,,To byl Bax.". Štěpán mně opatrně položil na postel rozhlédl se po pokoji. Když viděl spíš neviděl zbalené věci podíval se na mě tázavím pohledem ,, Na mě se nekoukej." řekla sem a odešla. Po chvíli sem přišla do pokoje i s Barčou která byla připravená na to aby seřvala Štěpána. Ale jen co se na něj podívala všechna zlost z ní spadla a ona se jen usmála stylem " já nic" ,, Jo chtěla si pomoct žejo." klekla si na kolena a začala vytahovat tašku.,, Vždyť jsi říkala že sním chceš mluvit?" koukala sem se na ni s otevřenou pusou.,, Né říkala jsem že ti příjdu pomoct." otočila se na mě s vírazem "nech toho" nad tím jsem jen protočila oči. Ticho prolomil Štěpán ,, No tak já na tebe počkám v obývaku." dořekl a zmizel za dveřma. ,, Tak já pujdu za nim. Známe ségru." a tak sem zůstala v pokoji sama.