𝑵𝒆 𝒓𝒂𝒛𝒖𝒎𝒆𝒕𝒆(𝐴 𝑐𝑜𝑟𝑟𝑒𝑐𝑡𝑖𝑜𝑛 𝑖𝑠 𝑎𝑏𝑜𝑢𝑡 𝑡𝑜 𝑏𝑒 𝑚𝑎𝑑𝑒

21🖤✨

Collie
,,Děkuju,že jsi přišel" poděkovala jsem mu a on si sednul na malou židličku,která byla vedle mé postele.
,,Když jsem slyšel co se stalo,musel jsem"usmál se Martinus a hned na to se znivu zvedl a pořádně si mě uvěznil v objetí. Snažila jsem zadržet slzy,ale bylo to marný.
,,Pššt,jen se vyplakej" položil si svoji hlavu na tu mou a hladil mě po zádech.
Já mu jen smáčela tričko a víc se k Martinusovi tiskla. Zrovna teď jsem ho potřebovala. Zůstal jedinou mojí oporou.

,,Myslíš,že to fakt udělal? Že jí miluje?" Zeptala jsem se po chvíli.
,,Podle mě nevěděl co dělá,viděla si to video pořádně? Podle mě byl opilý,taky ho dost vzalo,že přišel o dítě a málem i o tebe,vyčítá si to." Zamyslel se a pak znovu promluvil.
,,Měla by si ho vyslechnout a promluvit si o tom s ním" kouknul se na mě.
,,Nemůžu,víš že j-já nemůžu" odtrhla jsem se.
,,Já vím a proto jsem to udělal já,pozval jsem ho já." Nevinně se na mě podíval.
Než jsem stačila něco říct,někdo zaklepal na dveře. Když se dveře otevřely,stál tam Marcus.
,,Tak já vás nechám" usmál se na mě Martinus a já jen protočila očima.Když se kluci setkali ve dveřích,Martinus poplácal Marcuse po zádech.
Zůstali jsme tam sami.Marcus stál u dveří a koukal do zdi.
,,Budeš tam jen tak stát?" Zeptala jsem se a on zavrtěl hlavou.
,,Nevím jak začít" podíval se na mě a pak hned zase odvrátil pohled.
,,Co třeba pravdou" poklepala jsem na místo vedle mě,aby si sednul.
Přišel ke mně a opatrně si vedle mě sednul.
,,Nebudu říkat omlouvám se,protože vím že mi to nijak nepomůže,ale řeknu to co si pamatuju." Zesmutněl,nadechnul se a začal.
,,Po té nehodě,jsem hned přijel jak nejrychleji to šlo a čekal tady těch celých 5 hodin co tě operovali.Když přišel doktor a řekl co se ti stalo,nemohl jsem se ti jít podívat do očí a dělat že je všechno v pořádku,proto jsem odešel. Šel jsem do hospody a tam do sebe lil co mi zrovna přišlo pod ruku.
Když jsem měl dost,zavolal jsem Lenu aby pro mě přijela a pak už jen vím že natáčela to video a já říkal největší blbosti." Dořekl a já nemohla nic říct.Nevěděla jsem co.
,,Potřebuju chvíli čas Marcusi,tři dny." Pohladila jsem ho po ruce a trochu se pousmála.
Nic neřekl,jen se otočil a odešel.

Ahoj🙋Tak je tu další kapitola🌸Ještě tak 2-3 kapitoly a bude konec🙅💫
Doufám,že se bude líbit🙏💞