Bestie

-1-

V městečku Mill Valey se zbláznilo počasí. Ráno, jsem z okna ložnice pozorovala dešťové kapky. Pomalu jedna za druhou stékaly po skle. Ještě ve spací saténové košilce jsem vyšla na balkón. Pořád jsem byla krytá menší stříškou, takže kapky na mě nedopadaly. Neubránila jsem se, zvedla jsem ruku a nechala si jí zmáčet deštěm. Ráno pršelo opravdu hodně. A teď? V odpoledních hodinách je Mill Valey slunečné. Vzduch je teplý a občas jemně zafouká vítr. Počasí je tak akorát. Jen škoda, že si ho nemůžu pořádně užít.

Spěchám. Rychlím krokem zahnu do další ulice. Před pěti minutami jsem dávno měla být v kavárně nedaleko centra. Bohužel jsem si správně nerozdělila čas a jdu pozdě. Trochu popoběhnu. Zahnu za další roh. Jsem blízko, už jen jednu ulici. Zvolním krok. Nechci přijít do kavárny zpocená. Z dálky vidím vývěsný štít kavárny, dojdu až k němu. Otevřu dřevěné dveře. Zvonek nad nimi se rozcinká a blondýna u stolu u okna ke mně s úsměvem vzhlédne. Tia zvedne ruku. Zamává mi, já jí to oplatím a pitomě se usměju. Pohodím svými hnědými vlasy. Procházím kolem pultu s obsluhou, pozdravím je a usměji se na ně ně. Zrzka za barem se také usměje.
Jen, co dosednu na židli hned u nás stojí servírka.

,,Co si dáte slečny?" zeptá se nás. Nestačím Tiu ani pozdravit, a tak se na ní usměju. Ona mi ho v hezčí formě vrátí. ,,Poprosíme dvakrát kapučíno," pohledem se mě ptá a když nic nenamítá pokračuje. ,,Jedno bude karamelové a jedno obyčejné. Poprosíme tři cukry. Děkujeme," servírka se usměje a odejde. Já sedím na židli a pozoruji Tianu.

,,Co tak koukáš? Nejsem rozmazaná?" zeptá se a začne se přehrabovat v černé kabelce, aby našla kapesní zrcátko.

Zase vypadá skvěle, ostatně jako vždycky. Rovné blond vlasy pod zadek jí lemují obličej. Má na sobě oblečení snad za celé moje kapesné. Odstín džínů jí ladí k džínové vestě a na sobě má bílé tričko. Pod stolem má kabelku a na nohou sněhově bíle tenisky. Vždycky mě zajímalo, jak to dělá. Já, když jsem si vždy koupila něco bílého, hned to bylo špinavé a když jsem měla svůj den, tak ta špína už nešla vyprat.

Její šedé oči, které lemují dlouhé řasy na mě pořád nejistě koukají. Přejíždí si po obličeji prsty a výrazem mě vyzývá, ať jí hned okamžitě řeknu, kde má rozmazaný make-up. Rozesměju se. ,,V klidu Tio, nejsi rozmazaná. Sluší ti to, jako vždycky," přiznám jí. Ona se na mě zářivě usměje a pohodí blonďatými vlasy.

,,Prosím tě koukni se na sebe. Moc ti to sluší," řekne a sjela mě pohledem od hlavy k patě. Mám džíny a černé tričko. Na prstě prstýnek od babičky modrým kamínkem. Na bundu bylo málo času, a tak jsem si jen vzala baťoh obula černé tenisky a šla jsem. Spíš jsem běžela.

Servírka nám přinese kávu.

,,Povídej Tio!" pobídnu jí. ,,Proč si mě v polovině července vytáhla ven z mého pokoje a z mé postele?" ptám se a upíjím z hrnku.
,,Chci slyšet dobrý důvod!" Snažím se udržet vážný výraz, ale vidím, že mi to u Tii nevyšlo.

,,Vlastně žádný důležitý důvod nemám," snaží je o lehkomyslný tón, ale už její výraz mi napovídá, že si sednu na zadek. ,,Včera přišel Neal domů hodně pozdě v noci. Má štěstí, že rodiče měli službu v nemocnici. No, a protože jsem starostlivá sestra, tak jsem samozřejmě byla zvědavá."

Vezme ze stolu lžičku a začne si míchat kávu. ,,Nakonec jsem z něj vypáčila, že třeťáci, teda od září naši maturanti měli oslavu. Neal na ní se svými kamarády samozřejmě nesměl chybět. Taky se v mezi řečí zmínil, že zítra mají oslavu zase," udělala dramatickou pauzu.

,,Bude táborák na pláži!" ležérně se opřela o židli. S cinknutím vyndala a odložila lžičku na stranu. Já jsem z toho, ale takovou radost neměla.

,,Tio, ty moc dobře víš, že já na tyhle oslavy nebo jinými slovy ,,pojďme se opít" oslavy nechodím. Nebaví mě to tam! A navíc jsem vždycky jediná střízlivá." Řeknu jí narovinu a zase se napiju. ,,No, ale na tuhle bys jít měla," další drama pauza. ,,Bude tam totiž Lukas," já se zakuckám a koukám na ni jako na zjevení. Sedí s opřenými lokty na stole a čeká na moji reakci.

Lukas Mansfield. Vysoký hezoun s černými, krátkými vlasy, který u nás na škole hraje fotbal. Ve společnosti velice oblíbený, populární a až hříšně hezký. Z úplně jiné ligy než já. Moje platonická láska celé dva roky.

S klidem polknu a oplatím Tie pohled. ,,A co má být?" snažím se o ledabylí tón a koukám se kamkoliv jinam jenom ne na ni. ,,Tio nejsem jeho matka. Může si chodit kam chce, s kým chce. Jestli tam zítra chce jít, já mu bránit nebudu," sáhnu pro kapučíno a znova se napiju.

,,A ty?" zeptá je Tia. ,,Chceš jít?" nervózně si poposednu na židli. ,,Tio, ale mě se tam opravdu nechce," zamručím nešťastně a začnu otevírat svoji sušenku.

,,No tak, Mer, nedělej najivku. Pojď se mnou. Já tam moc, strašně moc chci jít. Těším se!" stiskne mi ruku. Na tváři má úsměv. ,,Prosím, prosím, pojď tam se mnou bude sranda!" prosí a pustí mou ruku. Sáhne po kapučínu. Přes okraj hrnku vidím její štěněčí oči a těm se nedá odolat.

,,No tak jo." Vydechnu a rozhodím naštvaně rukama.

,,Super!" vypískne Tia.

,,Začíná to v devět. Sejdeme se tam." Její entusiasmu musí být cítit po celé kavárně. Usmívá se na všechny strany.

Při cestě ven zaplatíme u pultu, a pak už vycházíme na vylidněnou ulici. Obejmeme se a každá odcházíme na jinou stranu.